Folklorní okénko: Neláska manželská aneb Na jeho hrobě vyskočím sobě

Uslyšíme postupně stesky na ženění (Ženění, Už se sa oženel) žertovnou z Jasenice u Valašského Meziříčí Moja žena dycky dudle v podání Zdeňka Kašpara a hradišťskou Moja žena rozum nemá  od Karla Rajmice a CM Jaroslava Čecha.

Problémy s alkoholem rozvracely i manželství našich předků – a jejich ohlas v písni je humorný, ale většinou tragický; nám pro tentokrát postačí jediná ukázka v sugestivní interpretaci Dušana Holého: Moja žena smutno plače.

Ještě k větším tragédiím vedlo domácí násilí;  bitá žena si často v písni stěžuje na svůj nelehký život – a není výjimkou ani příběh, kdy k bití líného a neschopného, často opilého muže sahá i samotná žena, a pak si v písni na bití stěžuje i muž. K danému tématu – tedy k domácímu násilí v lidové písni – se vyjadřuje na svém novém albu Šak je to láska zlá slovenská písničkářka a skvělá interpretka lidových balad Zuzana Homolová; více se dozvíte v jejím hudebním rozhovoru s Milanem Tesařem, který najdete na našem webu. Ale k našim ukázkám: Bije ňa muž dycky zazpívá sboreček žen z Lipova, Dycky sem ríkala ženský sbor a gajdošská muzika ze Starého Poddvorova  a žertovnou Zakukala žežulička souboru Malé Zálesí a Pavly Šimečkové.  Konečně v naší poslední ukázce se dívka v podání Kamily Šošovičkové dovolává pomoci – a jak uslyšíte, nakonec se jí potřebného zastání dostane.

Nešťastné manželství vedlo k různým – většinou bolestným a nezřídka tragickým – koncům; někdy v žertovném popěvku, jindy zcela vážně uvažovala týraná žena o zabití svého muže; někdy se modlila k Bohu, aby si zlého muže vzal k sobě (Ach Bože z nebe v podání Blaženy Potykové a cimbálovky z Osvětiman), někdy chladnokrevně plánovala jeho záhubu  a nezřídka se na podobné téma radila s ostatními ženami (Ach, ženy, ženy  - Ludmila Vašková, Vlasta Grycová a Veronika Malatincová).

Dalším z nešťastných konců nedobrého manželství byla nevěra a následná pomsta podváděného manžela. Příběh pravděpodobně založený na skutečné události, který jako baladu o mlynáři, jenž zabil svého soka v lásce a tělo mrtvého vystavil na odiv své ženě, zpracovala lidová „černá kronika“ v celé řadě folklorních regionů, uslyšíme ve třech verzích a nářečových variantách v podání Martina Prachaře a Horňácké cimbálové muziky Jaromíra Miškeříka (Ode mlýna ke mlýnu),  Pavla Popelky a Gajdošské muziky ze Strání  (Od městečka ke mlýnu) a konečně ve slovenské verzi  zpívané Slávkou Švajdovou, kterou doprovází Brezovská muzika (Níže mlýna je dolina).

Tolik pro tentokrát o (ne)lásce manželské;  písně nám napovídají, že život našich předků byl v mnohém složitější, než si umíme představit – a přesto nám možná přijdou některé situace povědomé. Dobovou „černou kroniku“ v lidové písni suplovaly mnohdy velice krvavé balady – jako ta, kterou jsme si schovali na závěr. Jde v ní o – řečeno kriminalistickou hantýrkou – „domácí zabijačku“: Zabila panička pána v působivém podání Magdaleny Múčkové. A žádný strach – vražedkyni to neprojde, bratři zavražděného manžela to tak nenechají.