Rozhovor s Hankou Zemanovou

Rozhovor s Hankou Zemanovou, autorkou knih Biokuchařka, BioAbecedář a Rytmus roku, vznikl pro blog Probio.

Firma Probio letos slaví třicátiny. Před třiceti lety se rozhodli Martin Hutař a Karel Matěj, že to jde i bez chemie a že to je právě ta správná cesta Probia. Hani, a tebe biopotraviny provází už od tvých 20 let. Co tě vedlo k tomu, že jsou tvou každodenní samozřejmostí?

Během vysokoškolských studií jsem měla zdravotní potíže spojené s oslabenou imunitou. To ve mně probudilo touhu zjistit, čím vším si oslabuji zdraví a jak bych si ho mohla co nejpřirozeněji posílit. Uvědomila jsem si, že jsem se v žádné škole nenaučila, jak důležité je jíst základní potraviny bez chemických přísad a jak nám lidem i přírodě škodí pesticidy. Po celá staletí lidé nic jiného než biopotraviny nejedli, jen se nemusely nijak označovat, protože se považovaly za normální.

Dnes je to obráceně. Potraviny z nechemizované přírody a z ekochovů se musí označovat nálepkou bio a za normální se považuje jídlo, které obsahuje umělá dochucovadla, barviva, které pochází z polí stříkaných pesticidy nebo z velkochovů, kde zvířata nemohou žít přirozeně. Když jsem tohle všechno v mládí pochopila, nemohla jsem jít do obchodu a vybírat jídlo jen podle levné ceny. Za každým nákupem jídla je příběh, který podporujeme. Buď lidské zdraví, půdu, vodu, biodiverzitu a celou přírodu chráníme nebo ničíme.

Myslím, že řada z nás ne úplně ví, že biopotraviny jsou nejenom pěstované bez chemie, ale jsou i zpracovávané bez umělých příchutí, barviv, vůní, plnidel, konzervantů a dalších chemických koktejlů. A ty nám mnohdy brání v tom poznat, že už jsme sytí a podněcují nás k dalšímu jídlu.. U biopotravin tuto zkušenost úplně nemáme. Máš to obdobně?

Tyto umělé látky mimo jiné také maskují to, že výchozí suroviny nejsou kvalitní a plnohodnotné. Průmyslově zpracovanému jídlu chybí mnoho cenných látek a živin a to se projevuje i tím, že jíme mnohem více jídla než předešlé generace, ale i tak naše tělo často trpí nedostatkem živin. Průmyslovému jídlu a fast foodu kromě živin chybí i chutě – převládá návyková slaná, sladká a kyselá, chybí hořká, pikantní a chybí i různé přirozené vůně a barvy, na které jsou naše smysly od přírody nastavené. Ale není to jen kvalita potravin, která má vliv na pocit nasycení a uspokojení po jídle.

A řekneš nám co dalšího?

Velmi často si na jídlo neuděláme klidný čas. Jak poctivá příprava jídla, tak stolování samotné se často považuje za ztrátu času. Jíme ve stresu nebo při jídle koukáme do mobilů či monitorů. Rodiny se čím dál méně scházejí večer u rodinného stolu. Navíc poprvé v historii vlastně nevíme, co jíme. Jídlo se stalo anonymním průmyslovým výrobkem.

To všechno vede k tomu, že jíme nevědomě a dokonce jsme už zapomněli, co pro nás je a co není zdravé. Po takovém jídle se necítíme uspokojeni,  můžeme trpět bolestmi břicha či nadýmáním a celkově se nám oslabuje trávení. Silný trávicí oheň je ale velmi důležitý, je to přirozeně zabudovaný očistný program těla, který zamezuje hromadění škodlivin v těle. Díky dobrému zažívání také dokážeme živiny z jídla využít na obnovu buněk, posilovat imunitu, zdravou kůži a psychickou pohodu.

Vedou tedy principiálně biopotraviny ke střídmosti a přitom k dobře vyživenému organismu?

Mohou a nemusí, přejídat se a plýtvat se dá i s biopotravinami. Záleží na celkovém složení jídelníčku. Mě vedou biopotraviny hlavně k vděčnosti za to, že vůbec ještě jsou ekofarmáři a firmy jako jste třeba vy, díky kterým můžeme vařit a jíst plnohodnotné jídlo z polí bez chemie.

Když si jídla vážíme a ekofarmářům za něj zaplatíme férovou cenu, tak s ním logicky neplýtváme. Určitá střídmost, snad i pokora k řádu světa, se projevuje i v tom, že jíme hlavně to, co aktuální sezóna nabízí. Je to nejlevnější, nejlepší co do chutí, vůní i živin a je to nejekologičtější. Není vůbec potřeba jíst celoročně rajčata, okurky, saláty, jablka či banány.

Tvou první knihou je Biokuchařka. Vnímala jsi, že na knižním trhu taková kniha chybí? 

Vyšla v roce 2006, tedy době, kdy se toho o biopotravinách ještě moc nevědělo a za bio jídlo se považovalo kupka vařeného či naklíčeného zrní nebo sójový řízek. Rozhodla jsem se změnit předsudky o tom, že co je zdravé, to není dobré a nevypadá to lákavě. Tehdy žádná jiná kuchařka s krásně nafocenými zdravými jídly nebyla, a tak se Biokuchařka stala bestsellerem a doslova zjevením na tehdejším knižním trhu. Po 10 letech úspěšného prodeje jsem Biokuchařku kompletně zaktualizovala a nazvala ji Nová Biokuchařka. Prodalo se jich téměř 50 000 kusů a to nastartovalo vlnu zájmu o další praktické rady a tipy ke zdravému vaření…

 

Otázky lidí tedy stály u zrodu tvé knihy BioAbecedář?

V podstatě ano. A na všechny otázky jsem se v BioAbecedáři snažila odpovědět. Je to komplexní příručka pro všechny, kteří si nejsou jisti tím, jak poznat kvalitní maso, chléb, mléčné výrobky, oleje či zeleninu a chtějí umět při vaření používat i pohanku, jáhly, quinou, špaldovou celozrnnou mouku, bezlepkové mouky či sladit zdravějšími sladidly.

BioAbecedář je encyklopedie zdravých surovin plná praktických rad pro jejich nakupování a vaření. Hned po vydání ji média začala nazývat „bio-biblí“. Lidé oceňují, že je kniha dobře srozumitelná a současně má vysokou odbornou úroveň. BioAbecedář recenzovala přední odbornice na zdravotní prevenci Margit Slimáková.

A tvou nejnovější knihou je Rytmus roku, který získal 2. místo v Ceně čtenářů v soutěži Bestseller roku 2022. Kniha je trošku jiná než ty předchozí, když ji čteme, je to kouzlo…, jako by nás zastavila… vyzařuje klid, řád, inspiraci, pohodu, milé zpomalení, radost a zároveň plnohodnotnost života. Jak napadne autora knih téma, jak jsi dospěla k tomu, že toto je to, o čem chceš psát?

Tahle kniha vznikala jinak než ty předešlé. Nevymyslela ji jen hlava, ale měla jsem pocit, jako by mě vedl můj vnitřní hlas. A já se nechala s důvěrou vést. Na začátku jsem vůbec netušila, co za knihu vzniká, ale věděla jsem, že musím dělat každý měsíc časosběrný materiál. A že mám lidem přiblížit hodnotu divokých plodů a bylin, které rostou všude kolem nás.

Vím.., tvá nová kniha je na trhu teprve chvilku, a člověk by si měl kolem ní vše prožít, ale přesto, zní ti hlavou nějaké další téma nebo témata?

Už mnoho let v sobě nosím téma na dětskou biokuchařku, ale nevím, kdy na ni přijde ten pravý čas. Zatím ve mně stále doznívá kniha Rytmus roku. Je to asi moje životní dílo, které otvírá mnoho dalších možností. Teď připravuji velký nedatovaný obrazový kalendář, aby lidé mohli mít každý měsíc přímo na očích hlavní léčivé dary přírody. A také postupně namlouvám audio verzi knihy Rytmus roku. Hotové měsíce s doprovodem piana si už teď lidé mohou kupovat na www.smartpress.cz.

Vaříš denně? Zapojují se už i vaše holčičky?

Téměř denně a někdy i dvakrát….  Nebo si v rámci vaření v poledne nachystám i něco na večeři. Mám pětadvacetileté zkušenosti s vařením zdravých surovin, tak už umím jídla různě propojovat, ze zbytků vykouzlit snadno nové hezké jídlo, ale i tak trávím v kuchyni dost času. A holky jsou zapojené hlavně do úklidu kuchyně, moc rády pečou a starší Natálka ráda vaří něco i úplně sama. V době domácí školy na to ale měla více času.

Máš nějaké nebo nějaká doporučení, tipy, jak si usnadnit vaření?

Hlavní je změnit přístup jak k vaření, tak ke stolování  také ke shánění surovin. Je důležité jim věnovat pozornost, péči a čas. Na přípravu jídla se dá dívat i tak, že je to tvůrčí proces, který přináší radost, ale také zdraví rodině. Pro nás, kteří pracujeme u počítačů, je to vlastně terapie, díky které máme v životě více rovnováhy.

Praktických tipů mám mnoho, ale to by chtělo samostatný rozhovor…, tak třeba třeba horkou pohanku, jáhly či luštěniny si ještě vroucí dát do zavařovaček, otočit dnem vzhůru a po vychladnutí uskladnit v ledničce. Pak máme během týdne po ruce alespoň nějakou základní surovinu, ze které rychle vykouzlíme plnohodnotnou večeři.

Při každém rozhovoru se ptáme zpovídaného, které jídlo má nejraději, který recept je oblíbenější? Tvé, tvůj?

Na to já neumím odpovědět, v létě mám ráda jiná jídla než v zimě. Ale nejvíce mi chutná to, co má právě svou vrcholnou sezónu. Tak třeba v létě nové brambory, kefír a okurkový salát, cuketovou koprovku s jáhlami (z Nové biokuchařky) nebo jahodové knedlíky z vaší špaldové polohrubé mouky. V zimě slepičí vývar plný kořenové zeleniny nebo pohankový kontrabáš.

Za nejlepší gastronomii považuju čerstvé domácí jídlo vařené s radostí ze sezónních surovin, které vznikly přirozeně, bez chemie a když vím, odkud pochází. A v blížícím se létě mám asi nejraději na sluníčku vyzrálé lesní maliny nebo borůvky, které si v lese trhám rovnou do pusy. Zapomenout se v lese a trhat tyhle bobule to jsou pro mě nejlepší superpotraviny a taky výživa pro duši.

 

Foto: Martin Matěj