Sportovní prostředí je silně maskulinní. Vnímáte to také?
Ano, je to tak. A je důležité říci, proč tomu tak je. Je to rétorika, kterou běžně používáme, ale také prostředí, které vytváříme. Sport je stále vnímán jako mužská doména, i obecně je mužský sport mnohem více sledovaný. Bylo to tak vždy i historicky. Málokdy slýchám, že sport je pro všechny. Často naopak slyším, že sport je „pro chlapy“, pro „silné chlapy“ a podobně. Toto se navíc táhne už od útlého věku. Od toho, co slýcháme doma, co slýcháme od trenérů, co si přečteme, co se objevuje na sociálních sítích. Navíc se rozlišují i druhy sportu. Ve sportu to vytváří také rétorika v týmu, třeba nevybíravé vtipy.
Hráči si často neuvědomují, že mohou někoho zraňovat, protože už se to táhne několik generací a slyšeli to všude možně. Nikdy jim nikdo neřekl, že by takové vtipy říkat neměli. Často ty vtipy tolerujeme, ale málokdy se někdo za někoho opravdu postaví. Nezřídka je také dělají různí funkcionáři, trenéři, sponzoři. My všichni přispíváme k tomu, že je sport vnímán jako hodně maskulinní. Zejména mužské týmové sporty.
