Zřejmě nejproslulejší historka spojená s tímto šlechtickým rodem se týká přivezení prvních lyží do českých zemí, v roce 1892 to byla novinka na světové výstavě v norském Oslu.
Pokud bychom ale připomněli pouze tuto událost, Harrachům bychom křivdili. Po několik staletí totiž patřili mezi nejvýznamnější modrou krev u nás. Hold jim nyní po celý rok bude vzdávat 13. ročník projektu Národního památkového ústavu s titulem Po stopách šlechtických rodů a s podtitulem Vznešenost zavazuje.
Odstartoval v nejstarší trvale fungující sklárně na světě v Harrachově, kterou dříve Harrachové vlastnili. V plánu jsou přednášky, speciální prohlídky bývalých šlechtických sídel a další kulturní akce nejen v Krkonoších, ale po celé zemi.
Příležitost pro připomenutí starobylého rodu, jehož kořeny sahají až do 13. století, dávají také dvě letošní kulatá výročí. Před 400 lety nastoupil Arnošt Vojtěch Harrach na pražský arcibiskupský stolec a zároveň uplyne stejně roků od svatby Isabely Kateřiny z Harrachu s Albrechtem z Valdštejna.
Oblíbení na dvoře císaře
„Harrachové patří mezi nejvýznamnější šlechtické rody u nás. Měli významné postavení u císařského dvora, mnozí byli dlouhá léta ve státních službách. Byli to diplomati, mecenáši kultury, ale i významní představitelé církve. Například Vojtěch z Harrachu byl nejdéle sloužícím arcibiskupem pražským. Zasloužili se také o rozvoj textilního, sklářského a železárenského průmyslu. Byli také průkopníky turistiky,“ odhaluje generální ředitelka Národního památkového ústavu Naďa Goryczková.
Doplňuje také, že o jejich velkém významu svědčí i fakt, že devět členů rodu získalo Řád zlatého rouna, což je rakouský rytířský řád udělovaný za zásluhy již od roku 1430.
„Harrachové měli také úzké vazby na Vídeň. Jedním z jejich nejvýznamnějších představitelů byl František Maria Harrach, který byl ve službách císařského dvora a byl to právě tento Harrach, který doprovázel na osudnou cestu do Sarajeva Františka Ferdinanda d’Este a v jehož autě byl na následníka rakouskouherského trůnu a jeho choť spáchán atentát. Tyto souvislosti ukazují význam tohoto rodu,“ dokládá Goryczková.
Majitel harrachovské sklárny František Novosad říká, že je mu líto, že se dnes o Harraších ví jen to, že přivezli do Čech první lyže, aby se jejich zaměstnanci v zimě snáze dostali do práce.
Museli sklárnu prodat
„Zapomíná se třeba, že byli u výstavby národního muzea, divadla či umělecko-průmyslového muzea. Navíc tato větev, která vlastnila jilemnické panství, si zakládala na tom, že mluví česky. To byl problém v době druhé světové války. Nacisté na ně tlačili a oni nakonec byli donuceni sklárnu prodat říšskému Němci Rudolfu Endlerovi,“ vypráví Novosad.
O nuceném prodeji prý podle něj svědčí fakt, že obrovskou sbírku zejména nápojového skla zazdili za brusírnou.
„Byly tu Sudety, většina zaměstnanců sklárny tudíž byli Němci, ale až do konce války úkryt novému majiteli neprozradili. Exponáty pak objevili komunističtí soudruzi a my je pak zrenovovali, sepsali a dnes tu díky Harrachům máme jednu z nejkvalitnějších expozic skla v rámci celé republiky,“ upozorňuje majitel sklárny, kterou šlechtický rod založil v roce 1712.
Část z cenné sbírky mohou zájemci ve sklárně vidět právě při příležitosti harrachovského roku. Projekt bude pokračovat dalšími aktivitami jak na objektech Národního památkového ústavu, tak v dalších bezmála třiceti institucích, které se k němu připojily.
„Chystáme několik přednáškových cyklů, speciální prohlídky a kulturní akce. Za hlavní výstupy projektu považuji vydání dvou monografií a také obnovu části hostinských pokojů na zámku Hrádek u Nechanic a kaple v Janovicích u Rýmařova,“ vyjmenovává Goryczková.
