Lichožrouti slaví 20. reprízu. „Dostala mě mýdlová bitva,“ říká Vendula Borůvková

Právě dnes oslaví 20. reprízu gangsterka pro celou rodinu Lichožrouti. O přerod knižní předlohy do divadelní podoby se postarala dramaturgyně a spisovatelka Vendula Borůvková. „Vytvořila jsem jim nové osudy,“ říká.

Vendula Borůvková zdramatizovala Lichožrouty pro Slovácké divadlo

Vendulo, jak vypadá práce na dramatizaci pohádky?

Věděla jsem, že budu psát vlastní verzi Lichožroutů, protože i když člověk srovná knihu a film, ta výsledná dílka se liší – jak peripetiemi a prostředím, tak postavami. Jenže divadlo vyžaduje zas o něco jiný přístup. Rozhodla jsem se proto vytvořit jakousi „třetí“ verzi a stvořila jsem tak známým postavám zas o něco jiné osudy.

Narazila jste na nějaké komplikace?

Snad jen občas přepisy kvůli obsazení rolí. Z postavy rázné Ostravačky a matky Kudly Dederona jsem musela udělat jeho „fotra“. Obecně mi totiž přišlo, že v knize hrají přesilovku spíše hrdinové mužského pohlaví, což mi přišlo dost nevyvážené a nespravedlivé. A tak jsem prostě některé přepsala na slečny – a neřekla bych, že na škodu věci. Možná i proto tam ty dvě, které zbyly – Ramona a Eugenie – docela dost řeší, jak do toho dosud mužského světa proniknout, jak si v něm najít své místo. 

Jak se podle vás povedl výsledný tvar?

Povedl (úsměv). Když uvedu jen jeden příklad z představení, tak mě absolutně dostává, jak Lukáš Kopecký zrežíroval a herci ztvárňují mýdlovou bitvu při záchraně Tulíka. 

Lichožrouti úřadovali i za covidu

Na příběhu o tvorečcích, kteří se v lidských domácnostech živí ponožkami a maminky pak nikdy nenajdou druhou do páru, vyrůstá už několikátá generace českých dětí. Knižní předlohu vydal Pavel Šrut s ilustracemi Galiny Miklínové poprvé už v roce 2008 a od té doby se těší obrovské oblibě. Lichožrouti se dočkali filmového zpracování a téměř přesně před rokem, v březnu 2022, i divadelní inscenace v podání Slováckého divadla a v režii Lukáše Kopeckého.

Původně byla premiéra v plánu už mnohem dřív, ovšem tehdy ji znemožnil covid. Divadelníci ale situace obratně využili a Lichožrouty přibližovali dětem prostřednictvím projektu Herec do každé hodiny. V něm na dálku vstupovali do online výuky a dětem vyprávěli o divadle, herecké práci i jednotlivých inscenacích. Děti pak následně posílaly do divadla vzkazy a často i obrázky či loutky lichožroutů, které vznikly při školních online workshopech.

„Ahoj lichožrouti, za poslední týden se mi v šuplíku ztratilo spoustu ponožek. Nevíte o nich náhodou něco? Byl bych rád, kdybyste mi aspoň nějaké vrátili. Dám vám za ně moje staré ponožky, které jsou mi už malé. Zdraví vás váš kamarád Vašek,“ zněl jeden ze vzkazů.

Slovácké pohádky táhnou

Pohádka Lichožrouti s podtitulem gangsterka pro celou rodinu oslaví právě dnes, 17. února, kulatou dvacátou reprízu. To znamená, že ji viděly tisíce dětí, ať už při školních představeních nebo s rodiči takzvaně na volnou kasu. Jejich obliba je skutečně velká. Když se na konci roku zranil Jiří Hejcman a nemohl odehrát Limonádového Joea, divadlo místo nej nasadilo právě pohádkové Lichožrouty. A i když to bylo na poslední chvíli, mezi vánočními svátky bylo na veselou a barevnou pohádku zcela vyprodáno.

Lichožrouti už si taky zajeli na dva zájezdy, aby potěšili děti v Prostějově a v Opavě. A 26. února budou hostovat v Městském divadle Zlín. I tam zbývá posledních pár vstupenek.

Není to ale jediná pohádka, kterou Slovácké divadlo nabízí. Kromě Lichožroutů je to ještě poetický voňavý příběh Anička a bylinkové kouzlo, kterou přímo pro Slovácké divadlo napsali Emanuel Míšek a Josef Fojta. A aby těch pohádek nebylo málo, na neděli 26. března pozvala slovácká scéna kolegy z Naivního divadla Liberec. Ti představí jsou pohádku Komáři se ženili aneb Ze života obtížného hmyzu