Láká rovnou název: Vnitřnosti proměny. Ostatně tituly svých výstav měla autorka, absolventka pražské AVU, ročník 1984, chytlavé vždycky: Ve své slupce nikdy nenajdeš stání, Mezi nocí a snem, Vertikála šerosvitu. Je v tom obraznost, básnivost; jsou v těch slovech skryté příběhy, vyprávěné sice tichým, dostředivým hlasem, ale schopné generovat atmosféru vyloženě magickou, přeludnou.
Zavražděná Sněhurka
Sahánková dává před malbou přednost kresbě. Střídá nástroje, používá tuš, pastel, uhel, tužku, občas akvarel, občas akryl. Střídá formáty: od mohutné nástěnné kreace po stránku z deníku. A podobně střídá, respektive kombinuje, různé prvky v rámci obrazu. Její práce jsou jako koláž nebo montáž, skládají útržky vzdálených, nesourodých světů: fauna a flóra, člověk i andělsky stylizované, bezpohlavní bytosti.
DANA SAHÁNKOVÁ: VNITŘNOSTI PROMĚNY Galerie Václava Špály, do 19. 3. |
Noc a den, skutečnost a sen. Jemnost, intimita v detailu, kdy autorka zabírá list, peří, křídlo motýla nebo hrubou zvířecí srst – a monumentalita vybraných architektonických prvků jako schodiště, sloupy, loubí a podloubí nebo mušlová mísa; Sahánková totiž studovala vedle Akademie výtvarných umění taky architekturu na ČVUT. A všechny ty motivy se pak vzájemně prorůstají jako divoká vegetace v džungli.
Ty obrazy jsou jako živé; pohyblivé, proměnlivé, work in progress. Třeba torzo nahého ženského těla, obráceného zády, hlava ztracená v podivně srstnatém listí, nohy zabořené v okvětních plátcích květiny, připomínající posvátného skarabea; možná je to zavražděná Sněhurka, možná návštěvnice z jiného světa – ostatně obraz se jmenuje Druhý dům.
Anebo Květ chaosu: navzdory názvu skoro pravidelně členěná plocha plátna s dominantním květem-krystalem, jehož trojím okem vidíme rovnou do srdce temnoty, hloubi divočiny, kde z nejrůznějších skrýší vykukují lidské, zvířecí i rostlinné komponenty – a všecko ve zlatém akrylu. Takže autorská příslušnost je jasná: Sahánková je výtvarný snivec. Sbírá potravu pro svou práci na úrodných polích autorské imaginace. Nechává spodní proudy, aby prosákly jak do kompozice, tak do výrazu. Zvenčí vždycky jiná, v základních motivech ale pevná a jednotná.
Tajemství, šifra, ozvěna
Výstava Dany Sahánkové ve Špálovce je dost intenzivní zážitek. A znovu je třeba říct, jak členitost galerijního prostoru skvěle podporuje vyznění: přízemí, suterén a první patro – různá síla světla, různý podíl stínu, možná i špetka tmy. Vystavené práce si diváka jednou přitáhnou, jindy ho drží na distanc. A příběh se mění i s jiným úhlem pohledu: zleva, zprava, v podřepu, na špičkách. Ty obrazy mají sílu velké neznámé. Jsou to kresby-tajemství, hádanky, šifry. A ještě kresby-ozvěny, rezonuje v nich díky jejich literárnosti řada autorských děl z minulosti. A nejen výtvarných, taky literárních nebo filmových. Prostě pro každého něco.
