Baskytarová posilovna #80: normalizační disco basa

Karel Vágner měl geniální nápad vložit do textu pár dívčích jmén. Začali původně se třemi čtyřmi kousky, ale nakonec jich tam najdete celkem třiadvacet. Osobně se divím, že rovnou nepoužili kalendář a abecední pořadí, protože když si některé dívky časem stěžovaly, že jejich jméno tam chybí, vznikly později ještě Vánoční holky z naší školky, kde se objevilo dalších šestadvacet dívčích jmen.

Petr Kotvald tehdy úplně čerstvě vydaný singl vzal na vysokoškolskou kolej s tím, že jej představí svým spolužákům. Skladba se chytla a hrála se následně celý večer pořád dokola. Autorům tak začalo docházet, že z původně narychlo slepené skladby pro televizní pořad se může stát poteciální hit. A stalo se, Holky se chytly a provázejí nás až do dnešních dní.

"Majdalenka, Apolenka s Veronikou
A taky Věrka, Zdenka, Majka, Lenka s Monikou
No jasně, Klára, Ančí, Bára, Mančí, už nevím čí
To všechno byly holky z naší školky senzační."

Dvojice Hložek-Kotvald je pro většinu národa nerozlučně spojená s tímto legendárním veršováním. Pro některé otravná skladba symbolizující vyprázdněnou snahu o normalizační zábavu, pro jiné úsměvná a zároveň nostalgická vzpomínka na jejich mládí. Pro nás, baskytaristy, překvapivý studijní materiál nabízející solidní basovou linkou ve stylu disca. 

Bohužel se mi nepodařilo vypátrat, kdo nahrál basovou linku ve skladbě. Předpokládám ale, že to byl Karel Vágner, autor skladby, jelikož baskytara byla jeho primárním nástrojem.

Stejně jako je vděčná a chytlavá melodie, je výrazná i basová linka, zejména v disco oktávovém stylu v refrénu. Harmonicky se jedná o jednoduché tříakordové kolečko D-A-G-A s lehkými variacemi.

Struktura skladby je rovněž velmi přímočará s instrumentálním intrem a poté pravidelným střídáním sloky a refrénu. Vše končí v popu velmi oblíbeným fade outem.

Při transkripci jsem vycházel z této verze skladby: