Hokejoví funkcionáři se tam scházeli celkem pravidelně. Tato událost však svým významem zastínila další památné sešlosti.
„Trenéři národního týmu dnes předložili konečnou podobu mužstva, které bude bojovat za Českou republiku v olympijském turnaji, jaký nemá v dějinách hokeje obdoby. K jedenácti již vybraným borcům z NHL tedy přibylo dosud tajených dvanáct jmen z Evropy,“ hlásil tehdy Robert Záruba v pořadu Branky, body, vteřiny.
Hlavní roli měl Ivan Hlinka. Reprezentační kouč přezdívaný Šéf nebo Dlouhej, který šest let po Naganu zahynul při autonehodě, žádnou dramatickou diskusi nad jmény nepřipustil. Hotovo údajně bylo zhruba za půl hodiny.
Všech třiadvacet jmen (a také náhradníky) pro Nagano, kde se poprvé v historii olympiád utkaly největší hvězdy z NHL, po poledni představil svazový šéf Karel Gut.
„Vzpomínám si, že pan Gut během jednání stále upozorňoval účastníky, že nikdo nesmí dát přítomným novinářům a televizním štábům žádné informace, protože nominace podléhá ještě schválení Českého olympijského výboru,“ vzpomíná majitel restaurace Jiří Rauš.
„Všichni účastníci jednání proto po jeho skončení disciplinovaně zvědavé novináře odmítali. Teprve až do restaurace vešel sám předseda Gut, řekl: Moment, jen co najdu brejle,“ líčí restauratér. A pak jména podle abecedy médiím nadiktoval.
To už v místnosti u výčepu seděl i kouč Hlinka a s cigaretou v ruce u kávy prohodil ke svým kolegům u stolu. „Vidíte ho, dědka? My nesmíme nic říct a on zas bude slavnej,“ dobíral si svazového šéfa.
Právě respektovaný, ale svérázný trenér pak vtipkoval s novináři. „Bylo by docela fajn, kdybychom se na finále nemuseli dívat jenom v televizi,“ citovala Hlinku MF DNES.
Novináři se pokoušeli zjišťovat i to, jak poskládá jednotlivé řady. Hlinka je však odbýval.
„Hašek bude v bráně a Jágr asi nastoupí na pravém křídle,“ reagoval s naoko vážnou tváří. „Můžu vám ještě prozradit trenéry. V abecedním pořadí to jsou Hlinka, Lener a Martinec.“
„Máš to perfektní, takhle klidně můžou hrát“
Další historku k tomu přidává i Jiří Rauš. „Když jeden z reportérů přišel za Hlinkou s dotazem, jak pětky poskládá, Ivan mu řekl: Jsi sporťák, tak si to sestav sám, ne?“
Redaktor se asi po hodině s notebookem vrátil a ukázal sestavu Hlinkovi. „Ten se s cigaretou v ruce jen tak ohlédl a řekl: Máš to perfektní, takhle klidně můžou hrát,“ vzpomíná pobaveně Jiří Rauš.
Trenéři nakonec vybrali ke třem brankářům 7 obránců a 13 útočníků a zavrhli variantu 8+12. Jediným větším překvapením byl pardubický mladíček Milan Hejduk, pozdější kanonýr Colorada.
Olympiádu připomínají U Raušů fotografie z nominační schůze a podpisy hráčů z pozdější doby. Navíc šéfovi podniku přibyl před pár lety do sbírky jeden nečekaný dárek od muzikanta Leška Semelky.
„Je to Hlinkova akreditace z Nagana. Lešek se k ní dostal tak, že ji dostal od Ivana jako náhradu za klobouk, který mu kouč vzal při památném přivítání na Staroměstském náměstí. Říkal mu tehdy: Já ti ho nechci sebrat, budeme měnit. A pověsil mu na krk svoji akreditaci,“ líčí jednu z historek Rauš.
Týmy stále jezdí na jídlo
I když podle něj hokejových návštěv během let ubylo, některé týmy na svých cestách křížem krážem přes republiku pořád sjíždí na exitu 162 a zastavují na jídlo v centru Velké Bíteše.
Kromě Jaromíra Jágra už jsou hrdinové z Nagana dávno v roli trenérů či funkcionářů. „Nedávno se tady zastavil například David Moravec, Robert Reichel nebo Martin Straka,“ ukazuje restauratér některé ze snímků.
Vede si kroniku, nechybí v ní ani Petr Svoboda, střelec zlatého gólu ve finále s Ruskem, který se jednou v létě u Raušů také zastavil.
„Podepsal mi knihy a taky se zvěčnil na stěnu. V salonku máme přes tisíc podpisů slavných osobností, ale navíc jsme udělali na stěnu i takové kruhy na podpisy. Nejsem si úplně jistý, ale jsou tam podepsaní snad všichni hráči z Nagana,“ přemýšlí Rauš.
Ivana Hlinku ze všech hokejových činovníků své generace uznává nejvíc. A přestože hostil celou řadu hokejových jednání, řadí „naganskou“ schůzi nejvýš.
„Určitě ano. Nominaci na Salt Lake City dělali za čtyři roky taky u nás, možná i z určité pověrčivosti. Ve výkonném výboru pořád byli ti staří bardi. Říkal jsem jim: Kluci, Nagano já umím, ale Salt Lake City už zařídit neumím, to už byste chtěli moc,“ dobíral si bafuňáře.
Na následující olympiádě Češi ani s nadupaným týmem neuspěli, ve čtvrtfinále jim slzy z Nagana oplatili Rusové.
