„Zase bojujeme, tentokrát s ještě horší prognózou, zase věříme, že vše dobře dopadne. Jak jsme se několikrát přesvědčili, naděje stále existuje, proto věřím, že se nám podaří najít Honzovi vhodného dárce kostní dřeně a bude všechno jako dřív,“ říká Honzova žena Jana, maminka Rozárky a Patrika.

A obrací se na veřejnost. „Zapište se, prosím, do Českého národního registru dárců kostní dřeně a darujte naději na uzdravení našemu tatínkovi i dalším pacientům, kteří na svého dárce teď také čekají. Čím víc nás v registru bude, tím větší šance máme,“ prosí Jana.

Přes komplikace se snažili normálně žít

Vzpomíná, že Honzovi lékaři diagnostikovali rakovinu už měsíc po svatbě. Absolvoval řadu chemoterapií, na léčbu reagoval dobře a zákeřnou nemoc tehdy porazil. Za nějaký čas ale bylo všechno jinak. Choroba udeřila znovu, tentokrát v podobě leukémie, kdy byla zasažena i kostní dřeň. Honza v roce 2019 podstoupil její transplantaci, dárcem, i když ne nejvhodnějším, byl jeho vlastní bratr.

Přes řadu komplikací Honza nemoc na chvíli porazil. S Janou se rozhodli žít normální život a založit rodinu. „Využili jsme zamrazeného embrya. Usmálo se na nás štěstí a narodila se nám Rozárka. I když podle lékařů na 99 procent nemůže mít Honza děti, o rok později otěhotněla. V roce 2021 se nám narodil Patrik. Navzdory častým nemocem manžela jsme se snažili užívat běžného života, věnovat čas dětem,“ popisuje Jana.

Nemoc se vrátila, ale naděje stále existuje

„Chodili na společné procházky, hráli si na hřišti, prostě byli jsme spolu jako rodina. Po čtyřech letech se ale nemoc opět vrátila, a to v ještě horší podobě. Honza má jen desetiprocentní šanci na úplné vyléčení. Ale naděje stále existuje,“ věří Jana.

V Českém národním registru dárců kostní dřeně je aktuálně přes 114 tisíc registrovaných lidí. Podle mluvčí organizace Kláry Conkové ročně přibývá kolem 10 tisíc dárců. Výjimkou bylo období pandemie, kdy se počet snížil na polovinu. Doplnila, že navíc řada lidí z registru časem vypadává. Důvodem bývá onemocnění nebo věk, který je v ideálním případě do 35 let.

Důležité je, aby byl registr dárců co největší

„Vhodný dárce by se měl s příjemcem shodovat ve všech deseti transplantačních znacích. Hodně lidí si myslí, že ten nejlepší dárce bývá z rodiny, ale to tak být nemusí. Například Honzův bratr se také neshodoval úplně kompletně. Pak transplantace nemusí dopadnout dobře a nemoc se vrací,“ poznamenala Conková.

Podotkla, že po rodině se hledá nejprve v dané zemi, případně v Evropě. „Pokud se poblíž takový člověk nenajde, pročesáváme registry na celém světě. V Austrálii, v Americe. Statisticky je shoda jen u jednoho procenta lidí, proto bych se nebála říct, že hledáme jehlu v kupce sena,“ vysvětluje.

Proto je tolik důležité, aby byl registr dárců co nejširší. Jen tak je možné dát naději lidem, kteří s onemocněním bojují. Registrace přitom znamená pouze to, že člověk odevzdá kapku krve nebo stěr z dutiny ústní. Podle statistik nakonec méně než jedno procento registrovaných, kterých je na celém světě více než 40 milionů, skutečně svou kostní dřeň daruje.