Poetickou komedii Happy End zvoucí diváky na návštěvu bytu dlouholetých manželů uvede Švandovo divadlo v Praze. Režisérem a spoluautorem inscenace je Daniel Hrbek, ředitel smíchovské scény, premiéra se uskuteční 25. března ve Studiu Švandova divadla. Díky improvizaci během zkoušení nese Happy End i autorský otisk obou hlavních představitelů – Bohdany Pavlíkové a Luboše Veselého. Ti jsou partnery nejen na jevišti, ale i v civilním životě.
Bohdana Pavlíková a Luboš Veselý ztvárňují v Happy Endu manžele, jimž se svět v průběhu let vtěsnal do jediného bytu. Jako dva trosečníci na penzijním ostrově jsou zde jeden pro druhého majákem. Když na ně zazvoníte, pozvou vás na návštěvu. Vztah dlouholetého páru tak můžete pozorovat se vším, co k němu po šedesáti letech společného života patří – od rána až do večera…
Mlčet, přít se, milovat
„Happy End je pro všechny, kteří spolu žijí nebo teprve touží žít s někým druhým,“ říká režisér Daniel Hrbek. K napsání příběhu ho inspiroval mnoholetý vztah jeho rodičů. „Jejich soužití jsem vždy obdivoval. Ta každodennost, v níž spolu umějí být – mlčet, souhlasit, přít se, pečovat o sebe a navzájem se milovat,“ uvádí Hrbek.
Ten spolu s dramaturgem Davidem Košťákem napsal nejprve „pomocný scénář“. „Vyprávěl o jednom všedním dni starých manželů, který je možná dnem posledním,“ líčí Daniel Hrbek. Výslednou podobu inscenace pak režisér dotvořil s oběma herci pomocí improvizace. Do příběhu tak zapracoval i nápady, které se zrodily během zkoušení. „Bohdana Pavlíková a Luboš Veselý jsou na jevišti vždy výtečnými partnery, navíc spolu i v civilu sdílejí jednu domácnost. Jejich společná životní zkušenost i smysl pro humor tak dodává Happy Endu jeho originální a pravdivý punc,“ je přesvědčen Daniel Hrbek.
Lákavá návštěva sehraného páru
Jak dále uvádí dramaturg David Košťák, zvolený žánr – poetická komedie – umožňuje nahlédnout na zralý vztah dvou lidí s nadhledem a bez sentimentu. „Happy End je určen pro každého, kdo se umí zasmát sám sobě,“ říká dramaturg. „Diváky tu zveme na návštěvu – a to doslova. Odpovídá tomu i scénografie výtvarníka Martina Šimka. Ta začíná už před vstupem do foyer studiové scény a pokračuje až do nitra bytu obou manželů,“ láká na Happy End David Košťák.
Mohlo by se zdát, že v domácnosti dvou starých lidí se toho už mnoho neděje. Právě blízký pohled na jejich letité soužití však tvůrci považují za velmi lákavý. „Ve skutečnosti tu lze zahlédnout téměř vše, co dlouholetý vztah obnáší: opakující se rituály, malicherné spory, láskyplné doteky i nenápadné přípravy na úplně poslední cestu do věčnosti,“ doplňuje David Košťák. A prozrazuje, že staří manželé se v Happy Endu občas povznesou nad každodenní rutinu. Ta jinak sestává ze společného jídla, skládání puzzle, luštění křížovek, rozdělování léků a rodinných telefonátů. „Vzpomínky na minulost se vzájemně proplétají, do reality vplouvá sen a nedovřená lednice vrčí tichou ukolébavku na dobrou noc,“ uzavírá dramaturg.
Premiéra inscenace Happy End je 25. března ve Studiu Švandova divadla, reprízy budou 27. března a 5. a 26. dubna 2023.
Zdroj foto: Alena Hrbková
Více informací: www.svandovodivadlo.cz
| < Předchozí | Další > |
|---|
Herec, moderátor, bavič, dabér, hokejista, … To vše a mnohem víc je Martin Dejdar. V tomto rozhovoru se dozvíte, jaký nový pořad bude na Primě, co pro něj znamenal Comeback a plno zajímavých věcí nejen...
Tak jako kdysi Vídeň uvedla do světa operetu, tak se v Americe, na Broadway narodil muzikál. Každým rokem tam vznikají nová a nová díla, ne všechna však vydrží v repertoáru těch divadel víc měsíců a ne všechna se dostanou dál do světa....
Vladimír Socha je popularizátorem paleontologie a přírodních věd. Bádá, přednáší a napsal už několik knih. Tou nejnovější je ta zaměřená na dinosaury našeho světadílu – nese název Pravěcí vládci Evropy a vyšla v nakladatelství Kazda.
Právě před sto lety začal sedmadvacetiletý spisovatel, který měl za sebou dva úspěšné romány a kopu časopiseckých povídek, psát jedinečný příběh problematizující dobově rozšířený mýtus „amerického snu“, příběh o muži s tajemnou minulostí, ...
Film Já to tedy beru, šéfe…! reaguje na tehdejší podnikovou a ekonomickou stabilitu v Československu. Pracovních míst bylo mnohem více než práceschopných a kdyby nebylo zaměstnání ze zákona povinné, museli by se lidi k činnosti přemlouvat.