V Grand Rapids v Michiganu byla skoro půlnoc, ale uvnitř továrny bylo všechno jasné. Pásový dopravník nesl pytle Cheerios kolem hloučku mladých dělníků. Jednou z nich byla 15letá Carolina Yoc, která loni přišla do Spojených států sama, aby žila s příbuzným, kterého nikdy nepotkala.

Asi každých 10 sekund nacpala zapečetěný igelitový sáček cereálií do projíždějící žluté krabice. Mohla to být nebezpečná práce mezi rychle se pohybujícími kladkami a ozubenými koly, které by snadno utrhly prsty a roztrhly ženě pokožku hlavy.

Továrna byla plná nezletilých dělníků, jako byla Carolina, kteří sami překročili jižní hranici a nyní trávili pozdní hodiny ohnuti nad nebezpečnými stroji, což porušovalo zákony o dětské práci. V nedalekých závodech se další děti staraly o obří pece, aby vyrobily granolové tyčinky Chewy a Nature Valley a balily tašky Lucky Charms a Cheetos - všechny pracovaly pro zpracovatelského giganta Hearthside Food Solutions, který tyto produkty rozváží po celé zemi.

„Někdy jsem unavená a je mi špatně," řekla Carolina po listopadové směně. Často ji bolelo břicho a nebyla si jistá, jestli to bylo kvůli nedostatku spánku, stresu z neustálého řevu strojů nebo starostem, které měla o sebe a svou rodinu v Guatemale. „Ale zvykám si na to."

Tito pracovníci jsou součástí nové ekonomiky vykořisťování: děti migrantů, které přicházejí do Spojených států bez svých rodičů v rekordních počtech, končí v některých z nejvíce poškozujících zaměstnání v zemi, zjistilo vyšetřování New York Times. Tato stínová pracovní síla se rozprostírá napříč průmyslovými odvětvími v každém státě a opovrhuje zákony o dětské práci, které platí už téměř sto let. Dvanáctiletí pokrývači na Floridě a v Tennessee. Nezletilí pracovníci jatek v Delaware, Mississippi a Severní Karolíně. Děti řezající dřevěná prkna na nočních směnách v Jižní Dakotě.

Děti pocházejí převážně ze Střední Ameriky a pohání je ekonomické zoufalství, které pandemie ještě zhoršila. Tato pracovní síla pomalu roste už téměř deset let, ale od roku 2021 exploduje, zatímco systémy určené k ochraně dětí se zhroutily.

Deník The Times hovořil s více než 100 dětskými pracovníky z 20 států, kteří popisovali práci, která je drtila do vyčerpání, a obavy, že uvízli v pasti okolností, které si nikdy nedokázali představit. Vyšetřování Times také čerpalo ze soudních a inspekčních záznamů a rozhovorů se stovkami právníků, sociálních pracovníků, pedagogů a úředníků činných v trestním řízení.

Ve městě za městem děti drhnou nádobí pozdě v noci. Provozují dojicí stroje ve Vermontu a rozvážejí jídlo v New Yorku. Sklízejí kávu a staví lávové skalní stěny kolem prázdninových domů na Havaji. Dívky ve věku 13 let perou hotelové povlečení ve Virginii.

V mnoha částech země učitelé základních a středních škol v programech pro studenty anglického jazyka říkají, že je nyní běžné, že téměř všichni jejich studenti spěchají na dlouhé směny po skončení výuky.

„Neměli by pracovat 12 hodin denně, ale děje se to tady," řekla Valeria Lindsayová, učitelka jazyků na Homestead Middle School poblíž Miami. Za poslední tři roky, řekla, téměř každý žák osmé třídy v jejím programu pro studenty angličtiny s asi 100 studenty také vykonával dospělou pracovní zátěž.

Dětská práce migrantů prospívá jak malým společnostem, tak globálním korporacím, zjistil deník The Times. V Los Angeles děti šijí visačky "Made in America" do triček J. Crew. Pečou rohlíky prodávané ve Walmartu a Targetu, zpracovávají mléko používané ve zmrzlině Ben & Jerry's a pomáhají vykostit kuře prodávané v Whole Foods. Ještě na podzim středoškoláci vyráběli ponožky Fruit of the Loom v Alabamě. V Michiganu děti vyrábějí autodíly, které používají Ford a General Motors.

Počet nezletilých bez doprovodu, kteří vstupují do Spojených států, se v loňském roce vyšplhal na 130 000 - trojnásobek toho, co bylo před pěti lety - a očekává se, že letošní léto přinese další vlnu.

Nejsou to děti, které se nepozorovaně dostaly do země. Federální vláda ví, že jsou ve Spojených státech, a ministerstvo zdravotnictví a sociálních služeb je zodpovědné za zajištění toho, aby je podporovali a chránili před obchodováním nebo vykořisťováním.

Ale jak přichází stále více dětí, Bidenův Bílý dům zvýšil požadavky na zaměstnance, aby děti rychle přesunuli z útulků a propustili je k patronům. Pracovníci případu říkají, že spěchají s prověřování patronů.

Zatímco H.H.S. kontroluje všechny nezletilé tím, že jim volá měsíc poté, co začnou žít se svými opatrovníky, údaje získané The Times ukázaly, že za poslední dva roky agentura nemohla oslovit více než 85 000 dětí. Celkově agentura ztratila bezprostřední kontakt s třetinou dětí migrantů.

Mluvčí HHS uvedla, že agentura chtěla děti rychle propustit, v zájmu jejich blaha a neohrozila bezpečnost. "V procesu je mnoho kontrolních míst, aby bylo zajištěno, že umístění je v nejlepším zájmu dítěte," řekla mluvčí Kamara Jonesová.

Daleko od domova je mnoho z těchto dětí pod silným tlakem, aby vydělaly peníze. Posílají peníze zpět svým rodinám, zatímco často dluží svým patronům za pašerácké poplatky, nájem a životní náklady.

„Pro některé z těchto patronů to začíná být byznys," řekla Annette Passalacquaová, která loni opustila svou práci jako pracovnice na střední Floridě. Paní Passalacquaová řekla, že viděla tolik dětí nasazených do práce a zjistila, že orgány činné v trestním řízení jsou tak neochotné vyšetřovat tyto případy, že je z velké části přestala hlásit. Místo toho se spokojila s tím, že dětem vysvětlila, že mají nárok na přestávky na oběd a přesčasy.

Patroni jsou povinni posílat děti migrantů do školy a někteří studenti žonglují s výukou a těžkou pracovní zátěží. Další děti přicházejí a zjišťují, že byly uvedeny v omyl svými patrony a nebudou zapsány do školy.

Federální vláda najímá agentury pro péči o děti, aby sledovaly některé nezletilé, kteří jsou považováni za vysoce rizikové. Ale pracovníci těchto agentur uvedli, že HHS pravidelně ignorovala zjevné známky pracovního vykořisťování, což je charakteristika, kterou agentura zpochybnila.

V rozhovorech s více než 60 pracovníky většina z nich nezávisle odhadla, že asi dvě třetiny všech dětí migrantů bez doprovodu skončily v práci na plný pracovní úvazek.

Zástupce společnosti Hearthside uvedl, že společnost se spoléhala na personální agenturu, aby dodala některé pracovníky pro své závody v Grand Rapids, ale připustila, že agentura nepožadovala, aby ověřovala věk prostřednictvím národního systému, který kontroluje čísla sociálního zabezpečení. Děti migrantů bez doprovodu často získávají falešné identifikační údaje, aby si zajistily práci.

„Okamžitě zavádíme další kontroly, abychom posílili přísné dodržování našeho dlouhodobého požadavku, že všichni pracovníci musí být starší 18 let," uvedla společnost ve svém prohlášení.

Na Union High School v Grand Rapids viděl učitel sociálních studií v deváté třídě v Carolině Rick Angstman, jakou daň si dlouhé směny vybírají na jeho studentech. Jeden z nich, který pracoval po nocích v komerční prádelně, začal omdlévat ve třídě z únavy a byl dvakrát hospitalizován, řekl. Protože nemohl přestat pracovat, odešel ze školy.

„Zmizel v zapomnění," řekl pan Angstman. „Je to nová dětská práce. Berete děti z jiné země a dáváte je do téměř nuceného otroctví."

Když Carolina opustila Guatemalu, neměla žádné skutečné pochopení toho, k čemu směřuje, jen pocit, že už nemůže zůstat ve své vesnici. Nebylo moc elektřiny ani vody a po vypuknutí pandemie ani moc jídla.

Zdálo se, že jediní lidé, kteří měli na živobytí, byly rodiny žijící z remitencí od příbuzných ve Spojených státech. Carolina žila sama se svou babičkou, jejíž zdraví začalo selhávat. Když sousedé začali mluvit o tom, že se vydají na sever, rozhodla se, že se přidá. Bylo jí 14 let.

„Prostě jsem pokračovala v chůzi," řekla.

Carolina dorazila na hranice USA vyčerpaná, vážila 84 liber. Agenti ji poslali do útulku HS v Arizoně, kde pracovník kontaktoval její tetu Marcelinu Ramirezovou. Paní Ramirezová se zprvu zdráhala: sponzorovala již dva další příbuzné a měla tři vlastní děti. Žili za 600 dolarů týdně a Karolínu neznala.

Když Carolina loni přijela do Grand Rapids, paní Ramirezová jí řekla, že bude chodit každé ráno do školy a navrhla, aby si vzala večerní směny v Hearthside. Věděla, že Carolina musí poslat peníze zpět babičce. Věřila také, že je dobré, aby mladí lidé pracovali. Dětská práce je na guatemalském venkově normou a ona sama začala pracovat kolem druhé třídy.

Hearthside, jeden z největších smluvních výrobců v zemi, vyrábí a balí potraviny pro společnosti jako Frito-Lay, General Mills a Quaker Oats. „Bylo by těžké najít uličku sušenek v jakémkoli předním obchodě s potravinami, která neobsahuje více produktů z výrobních zařízení Hearthside," řekl manažer závodu v oblasti Grand Rapids v obchodním časopise v roce 2019.

Společnost General Mills, jejíž značky zahrnují Cheerios, Lucky Charms a Nature Valley, uvedla, že si uvědomuje „vážnost této situace" a přezkoumává zjištění The Times. PepsiCo, která vlastní Frito-Lay a Quaker Oats, se odmítla vyjádřit.

Tři lidé, kteří až do loňského roku pracovali v jedné z největších pracovních agentur v Grand Rapids, Forge Industrial Staffing, uvedli, že nadřízení Hearthside byli informováni o tom, že dostávají mladé pracovníky, jejichž identita byla označena jako falešná.

„Hearthside se o to nestaral," řekla Nubia Malacara, bývalá zaměstnankyně Forge, která řekla, že také pracovala v Hearthside jako nezletilá.

Ve svém prohlášení Hearthside uvedl: "Hluboce se zajímáme o tento problém a jsme znepokojeni nesprávnou charakteristikou Hearthside." Mluvčí společnosti Forge uvedl, že jsou v souladu se státními a federálními zákony a „nikdy vědomě nezaměstnali osoby mladší 18 let".

Kevin Tomas řekl, že hledal práci přes Forge poté, co přišel do Grand Rapids ve věku 13 let se svým 7letým bratrem. Nejprve byl poslán k místnímu výrobci, který vyráběl automobilové díly pro Ford a General Motors. Ale jeho směna končila v 6:30 ráno, takže nemohl zůstat vzhůru ve škole poté co zvedal těžké krabice.

„Není to tak, že bychom chtěli pracovat na těchto pracovních místech. Jde o to, že musíme pomoci našim rodinám," řekl Kevin.

V době, kdy mu bylo 15, si Kevin našel práci v Hearthside, kde na stejné směně jako Carolina naskládal 50 liber cereálií.

Růst dětské práce migrantů ve Spojených státech v posledních několika letech je výsledkem řetězce záměrné nevědomosti. Společnosti ignorují mladé tváře ve svých zadních místnostech a ve svých továrnách. Školy často odmítají hlásit zjevné porušení pracovních povinností, protože věří, že to dětem více ublíží než pomůže. A H.H.S. se chová, jako by se dětem migrantů, které se nepozorovaně rozplývají v zemi, dařilo dobře.

„Jako vláda jsme zavírali oči před jejich obchodováním," řekl Doug Gilmer, šéf Birminghamu, Alabam, úřadu pro vyšetřování vnitřní bezpečnosti, federální agentury, která se často zapojuje do imigračních případů.

Pan Gilmer se rozplakal, když si vzpomněl, že našel 13leté děti pracující v masných závodech; 12leté pracující u dodavatelů pro Hyundai a Kia, jak loni zdokumentovalo vyšetřování agentury Reuters; a děti, které měly být na střední škole a pracovaly v komerčních pekárnách.

„Setkáváme se s ním tady, protože to hledáme tady," řekl pan Gilmer. „Děje se to všude."

Děti překračují jižní hranici samy po celá desetiletí a od roku 2008 Spojené státy umožňují nemexickým nezletilým žít s patrony, zatímco procházejí imigračním řízením, které může trvat několik let. Tato politika, kodifikovaná v právních předpisech proti obchodování s lidmi, má zabránit újmě dětí, které by jinak byly odmítnuty a ponechány samy v mexickém pohraničním městě.

Když Kelsey Keswani poprvé pracovala jako dodavatelka HS v Arizoně v roce 2010, aby spojila děti migrantů bez doprovodu s patrony, dospělí byli téměř vždy rodiče dětí, kteří platili pašerákům, aby je odvezli ze Střední Ameriky.

Ale kolem roku 2014 začal počet příchozích dětí stoupat a jejich okolnosti byly jiné. V posledních letech „téměř všechny děti mají dluh, který musí splatit, a jsou z toho velmi stresované," řekla paní Keswani.

Začala vidět více selhání v procesu prověřování. „Bylo tolik případů, kdy patroni sponzorovali více dětí a nebylo to zachyceno. Tolik červených vlajek s dluhem. Tolik zpráv o obchodování s lidmi."

Nyní jen třetina dětí migrantů putuje ke svým rodičům. Většina z nich je poslána jiným příbuzným, známým nebo dokonce cizím lidem, ukázala analýza federálních údajů deníku Times. Téměř polovina z nich pochází z Guatemaly, kde chudoba podněcuje migrační vlnu. Rodiče vědí, že by byli na hranicích odmítnuti nebo rychle deportováni, a tak posílají své děti samotné v naději, že se jim peníze vrátí.

Jen za poslední dva roky vstoupilo do Spojených států více než 250 000 dětí.

Měnící se dynamika ve Střední Americe pomohla vytvořit politickou krizi na počátku prezidentství pana Bidena, kdy děti začaly překračovat hranice rychleji, než je HHS dokázala zpracovat. Protože v přístřešcích nezbylo místo, děti zůstávaly ve vězeňských zařízeních provozovaných Celní správou a ochranou hranic a později ve stanových městečkách. Obrázky dětí spících na žíněnkách pod fóliovými přikrývkami přitahovaly intenzivní pozornost médií.

Bidenova administrativa slíbila, že děti budou systémem azylových domů procházet rychleji. „Nechceme, aby dítě nadále živořilo v naší péči, pokud existuje zodpovědný patron," řekl Xavier Becerra, ministr zdravotnictví a sociálních služeb, Kongresu v roce 2021.

Jeho agentura začala omezovat ochranu, která byla zavedena po celá léta, včetně některých prověrek a přezkoumání dětských spisů, podle poznámek přezkoumávaných The Times a rozhovorů s více než tuctem současných a bývalých zaměstnanců.

„Dvacet procent dětí musí být propuštěno každý týden, jinak dostanete omámení," řekla paní Keswani, která minulý měsíc přestala pracovat s HHS.

Obavy se nahromadily v létě 2021 v Úřadu pro přesídlení uprchlíků, oddělení HHS zodpovědném za děti migrantů bez doprovodu. V červencovém memorandu 11 manažerů uvedlo, že se obávají, že obchodování s pracovní silou narůstá a stěžovali si svým šéfům, že úřad se stal "úřadem, který odměňuje jednotlivce za rychlé propuštění, a ne tím, který odměňuje jednotlivce za to, že zabraňují nebezpečným propuštěním".

Zaměstnanci v rozhovorech uvedli, že pan Becerra pokračoval v tlaku na rychlejší výsledky a často se ptal, proč nemohou propouštět děti se strojovou účinností.

„Kdyby to Henry Ford viděl ve svých továrnách, nikdy by se nestal slavným a bohatým. To není způsob, jakým provozujete montážní linku," řekl pan Becerra loni v létě na setkání zaměstnanců, podle nahrávky, kterou získal The Times.

Mluvčí HHS paní Jonesová uvedla, že pan Becerra naléhal na své zaměstnance, aby "to zintenzivnili". „Jako každý dobrý vůdce by neváhal to udělat znovu - zejména pokud jde o blaho a bezpečnost dětí," řekla.

Během hovoru loni v březnu pan Becerra řekl Cindy Huang, ředitelce O.R.R., že pokud nemůže zvýšit počet propuštění, najde někoho, kdo by mohl, podle pěti lidí obeznámených s voláním. O měsíc později rezignovala.

Nedávno podobně vyhrožoval jejímu nástupci během setkání s nejvyšším vedením, podle několika lidí, kteří byli přítomni.

Zatímco mnoho dětí migrantů posílají do Spojených států jejich rodiče, jiné jsou přesvědčovány jinými dospělými, kteří plánují profitovat z jejich práce.

Nerymu Cutzalovi bylo 13 let, když se přes Facebook Messenger seznámil se svým patronem. Jakmile Nery dorazil na Floridu, zjistil, že dluží více než 4 000 dolarů a musí si najít vlastní bydlení. Jeho patron mu posílal výhružné textové zprávy a vedl si seznam nových dluhů: 140 dolarů za vyplnění papírů HHS; 240 dolarů za oblečení z Walmartu; 45 dolarů za taco večeři.

„Nezahrávej si se mnou," napsal patron. „Nic pro mě neznamenáš."

Nery začal pracovat až do 3 hodin ráno většinu nocí v módní mexické restauraci poblíž Palm Beach, aby zajistil platby. „Řekl, že budu moci chodit do školy a že se o mě postará, ale všechno to byly lži," řekl Nery.

Jeho otec Leonel Cutzal řekl, že rodina po sérii špatných sklizní zůstala bez prostředků a neměla jinou možnost, než poslat svého nejstaršího syna z Guatemaly na sever.

„I když posílá 50 dolarů, je to obrovská pomoc," řekl pan Cutzal. „Jinak jsou chvíle, kdy nejíme." Pan Cutzal netušil, jak bude Nery muset pracovat, řekl. „Myslím, že si prošel těžkými chvílemi, když byl tak mladý."

Nery nakonec kontaktoval policii a jeho patron byl loni shledán vinným z pašování dítěte do Spojených států za účelem finančního zisku. Tento výsledek je vzácný: v uplynulém desetiletí federální prokurátoři předložili pouze asi 30 případů týkajících se nucené práce nezletilých bez doprovodu, podle přehledu soudních databází Times.

Na rozdíl od systému pěstounské péče, ve kterém všechny děti dostávají case management, H.H.S. poskytuje tuto službu asi třetině dětí, které procházejí jeho péčí, a to obvykle jen na čtyři měsíce. Desítky tisíc dalších dětí jsou poslány svým patronům s ničím jiným než telefonním číslem na národní horkou linku. Pak jsou často samy: neexistuje žádná formální následná kontrola od federálních nebo místních agentur, aby se zajistilo, že patroni nedávají děti do nelegální práce.

V Pensylvánii jeden pracovník řekl The Times, že šel zkontrolovat dítě propuštěné mužem, který požádal o patronát na 20 dalších nezletilých. Chlapec zmizel. V Texasu jiná pracovnice uvedla, že se setkala s mužem, který se zaměřoval na chudé rodiny v Guatemale a sliboval, že jim pomůže zbohatnout, pokud pošlou své děti přes hranice. Měl v péči 13 dětí.

„Pokud jste v této oblasti delší dobu, víte, že existuje to, s čím patroni souhlasí a co skutečně dělají," řekl Bernal Cruz Munoz, vedoucí případových pracovníků v Oregonu.

Volání na horkou linku také není jistý způsob, jak získat podporu. Juanito Ferrer zavolal o pomoc poté, co byl ve věku 15 let přiveden do Manassasu ve Virginii známým, který ho nutil malovat domy během dne a hlídat bytový komplex v noci. Jeho patron si vzal výplaty a sledoval ho na bezpečnostních kamerách, když spal v suterénu.

Juanito řekl, že když v roce 2019 zavolal na horkou linku, osoba na druhém konci převzala zprávu. „Myslel jsem, že pošlou policii nebo někoho, aby to zkontroloval, ale nikdy to neudělali," řekl.„Myslel jsem, že přijdou a prohlédnou si alespoň dům." Nakonec utekl.

Na dotaz ohledně horké linky HHS uvedla, že operátoři předali zprávy orgánům činným v trestním řízení a dalším místním agenturám, protože agentura neměla pravomoc odebírat děti z domovů.

Deník The Times analyzoval vládní data, aby identifikoval místa s vysokou koncentrací dětí, které byly propuštěny k lidem mimo své nejbližší rodiny – což je známka toho, že se od nich očekávalo, že budou pracovat. Například v severozápadním Grand Rapids bylo 93 procent dětí propuštěno k dospělým, kteří nejsou jejich rodiči.

H.H.S. tyto klastry nesleduje, ale trendy jsou tak výrazné, že si úředníci někdy všimnou horkých míst.

Scott Lloyd, který vedl úřad pro přesídlení v Trumpově administrativě, uvedl, že si v roce 2018 uvědomil, že počet guatemalských chlapců bez doprovodu, kteří byli propuštěni ke sponzorům na jižní Floridě, zřejmě roste.

„Vždycky jsem přemýšlel, co se tam děje," řekl.

Ale jeho pozornost byla odvedena chaosem kolem politiky Trumpovy administrativy oddělování dětí a nikdy se tím nezabýval. Trend, který viděl, se jen zrychlil: například v posledních třech letech bylo více než 200 dětí propuštěno ke vzdáleným příbuzným nebo nepříbuzným dospělým v okolí Immokalee na Floridě, zemědělského centra s dlouhou historií pracovního vykořisťování.

Ve svém prohlášení společnost HHS uvedla, že aktualizovala svůj systém správy případů, aby lépe označovala případy, kdy bylo více dětí propuštěno na stejnou osobu nebo adresu.

Mnoho patronů se považuje za benevolentní, kteří dělají příteli nebo sousedovi laskavost tím, že souhlasí s tím, že pomohou dítěti dostat se z vládního útulku, i když nemají v úmyslu nabídnout žádnou podporu. Děti často chápou, že budou muset pracovat, ale nechápou neúprosnou dřinu, která je čeká.

„Nechápal jsem, jak je všechno drahé," řekl 13letý Jose Vasquez, který pracuje 12hodinové směny, šest dní v týdnu, na komerční vaječné farmě v Michiganu a žije se svou dospívající sestrou. „Rád bych chodil do školy, ale jak bych pak platil nájem?"

Jednoho podzimního rána na Union High School v Grand Rapids v Carolině byla přednáška pana Angstmana o novináři Jacobu Riisovi a hnutí progresivní éry, které pomohlo vytvořit federální zákony o dětské práci. Vysvětlil, že změny mají zabránit mladým lidem v práci, která by mohla poškodit jejich zdraví nebo bezpečnost, a ukázal třídě fotografii malého chlapce, který vyrábí doutníky.

„Riis uvedl, že členové této rodiny pracovali 17 hodin denně, sedm dní v týdnu," řekl studentům. "Stísněný prostor páchnul toxickými výpary." Studenti vypadali nepohnutě. Někteří se snažili zůstat vzhůru.

Učitelé ve škole odhadli, že 200 jejich studentů z řad přistěhovalců pracuje na plný úvazek a snaží se držet krok se svými třídami. Největší podíl studentů pana Angstmana pracoval v jedné ze čtyř továren Hearthside ve městě.

Společnost, která má ve Spojených státech 39 továren, byla od roku 2019 citována Úřadem pro bezpečnost a ochranu zdraví při práci za 34 porušení, včetně nebezpečných dopravních pásů v továrně, kde Carolina našla svou práci. Nejméně 11 pracovníků v té době utrpělo amputace. V roce 2015 stroj zachytil síťku na vlasy pracovnice z Ohia a utrhl jí část pokožky hlavy.

Historie nehod „ukazuje firemní kulturu, která postrádá naléhavost udržet pracovníky v bezpečí," napsal úředník OSHA .

Nezletilí pracovníci v Grand Rapids říkali, že pikantní prach z obrovských šarží Flamin' Hot Cheetos způsobil, že je pálily plíce a že manipulace s těžkými paletami cereálií celou noc způsobily, že je bolela záda. Obávali se, že jejich ruce zachytí dopravní pásy, které federální zákon klasifikuje jako tak nebezpečné, že s nimi žádné dítě ve věku Karolíny nesmí pracovat.

Hearthside ve svém prohlášení uvedla, že je odhodlána dodržovat zákony upravující ochranu pracovníků. „Důrazně odmítáme vznesená bezpečnostní obvinění a jsme hrdí na naši kulturu "bezpečnost na prvním místě," uvádí se v prohlášení.

Federální zákon zakazuje nezletilým dlouhý seznam nebezpečných pracovních míst, včetně pokrývačství, zpracování masa a komerčního pečení. S výjimkou farem by děti mladší 16 let neměly pracovat déle než tři hodiny nebo po 19. hodině ve školních dnech.

Ale tato pracovní místa – která jsou vyčerpávající a špatně placená, a tudíž mají chronicky málo zaměstnanců – jsou přesně místem, kde mnoho dětí migrantů končí. Dospívající mají dvakrát větší pravděpodobnost než dospělí, že budou vážně zraněni v práci, přesto nedávno příchozí předpubertální a teenageři provozují průmyslové míchačky těsta, řídí masivní zemní stroje a pálí si ruce na horkém dehtu, když pokládají střešní šindele, zjistil The Times.

Nezletilým bez doprovodu byly v továrnách utrhnuty nohy a na staveništích rozbity páteře, ale většina těchto zranění se nepočítá. Ministerstvo práce sleduje úmrtí dětských pracovníků narozených v zahraničí, ale již je nezveřejňuje. Při přezkoumání státních a federálních bezpečnostních záznamů a veřejných zpráv deník The Times zjistil tucet případů zabitých mladých migrujících pracovníků od roku 2017, což je poslední rok, kdy ministerstvo práce o nějakém informovalo.

Mezi mrtvými je i 14letý pracovník rozvážející jídlo, kterého na křižovatce v Brooklynu srazilo auto, když jel na kole; 16letý mladík, který byl rozdrcen pod 35tunovým traktorovým škrabákem u Atlanty; a 15letý chlapec, který spadl 50 stop ze střechy v Alabamě, kde pokládal šindele.

V roce 2021 Karla Campbellová, právnička z Nashvillu, pomohla ženě zjistit, jak přepravit tělo jejího 14letého vnuka, který byl zabit při terénní úpravě, zpět do jeho vesnice v Guatemale. Byla to druhá smrt při dětské práci, kterou v tomto roce řešila.

„Pracuji na těchto případech 15 let a přidání dětí je nové," řekla paní Campbellová.

V mlékárenské výrobě je úrazovost dvojnásobná oproti celostátnímu průměru ve všech průmyslových odvětvích. Paco Calvo přišel do Middlebury, Vt., když mu bylo 14 let a od té doby pracuje 12 hodin denně na mléčných farmách. Řekl, že si v prvních měsících této práce rozdrtil ruku v průmyslovém dojicím stroji.

„Skoro každý se zraní, když poprvé začne," řekl.

Charlene Irizarry, manažerka lidských zdrojů v alabamském masném závodě Farm Fresh Foods, který se snaží udržet zaměstnance, si nedávno uvědomila, že vede pohovor s 12letou dívkou o práci krájení kuřecích prsou na nugety v části továrny udržované na 40 stupních teploty.

Paní Irizarry pravidelně vidí uchazeče o zaměstnání, kteří používají těžký make-up nebo lékařské masky, aby se pokusili skrýt své mládí, řekla. „Někdy se jejich nohy nedotýkají podlahy."

Jindy se dospělý uchází o práci ráno a pak se odpoledne objeví dítě se stejným jménem. Ona a její zaměstnanci začali oddělovat ostatní mladé uchazeče od dospělých, kteří je přivedou, aby přiznali svůj skutečný věk.

Paní Irizarryová uvedla, že závod již byl pokutován za jedno porušení dětské práce a ona se snaží vyhnout dalšímu. Ale přemýšlela, čemu by děti mohly čelit, kdyby je odmítla.

„Obávám se, proč jsou tak zoufalí po těchto pracovních místech," řekla.

V rozhovorech s nezletilými migrujícími pracovníky deník The Times zjistil, že dětská práce v amerických dodavatelských řetězcích mnoha významných značek a maloobchodníků. Několik, včetně Fordu, General Motors, J. Crew a Walmartu, stejně jako jejich dodavatelé, uvedlo, že berou obvinění vážně a budou je vyšetřovat. Target a Whole Foods na žádosti o komentář neodpověděly. Společnost Fruit of the Loom oznámila, že ukončila smlouvu s dodavatelem.

Jedna společnost, Ben & Jerry's, uvedla, že spolupracuje s odborovými skupinami, aby zajistila minimální pracovní podmínky u svých dodavatelů mléka. Cheryl Pinto, vedoucí zdrojů založených na hodnotách společnosti, uvedla, že pokud děti migrantů potřebují pracovat na plný úvazek, je pro ně lepší mít práci na dobře monitorovaném pracovišti.

Ministerstvo práce má najít a potrestat porušování pravidel dětské práce, ale inspektoři v tuctu států uvedli, že jejich personálně poddimenzované úřady mohou sotva reagovat na stížnosti, natož aby otevřely původní vyšetřování. Když ministerstvo reagovalo na tipy týkající se dětí migrantů, zaměřilo se na externí dodavatele a personální agentury, které je obvykle zaměstnávají, nikoli na korporace, kde vykonávají práci.

Ve Worthingtonu v Minnesotě bylo dlouho veřejným tajemstvím, že děti migrantů propuštěné H.H.S. uklízely jatka provozovaná JBS, největším světovým zpracovatelem masa. Město přijalo více dětí migrantů bez doprovodu na obyvatele než téměř kdekoli jinde v zemi.

Před jatkami JBS loni na podzim hovořil deník The Times s pracovníky s dětskými tvářemi, kteří se honili a škádlili navzájem, když ráno odcházeli ze směny. Mnozí z nich vyškrábali svá falešná jména z firemních odznaků, aby zakryli důkazy, že pracují pod falešnými identitami. Někteří uvedli, že utrpěli chemické popáleniny od korozivních čisticích prostředků, které používali.

Nedlouho poté inspektoři práce reagující na tip našli 22 španělsky mluvících dětí pracujících pro společnost najatou na čištění továrny JBS ve Worthingtonu a desítky dalších na stejné práci v závodech na zpracování masa po celých Spojených státech.

Ministerstvo práce však může obecně udělovat pouze pokuty. Úklidová společnost zaplatila pokutu 1,5 milionu dolarů, zatímco JBS uvedla, že nevěděla, že děti každou noc uklízejí továrnu ve Worthingtonu. JBS vyhodila dodavatele úklidu.

Mnoho dětí, které tam pracovaly, našlo novou práci v jiných továrnách, zjistil deník The Times.

„Stále musím splácet svůj dluh, takže stále musím pracovat," řekl Mauricio Ramirez, 17, který našel práci na zpracování masa ve vedlejším městě.

Je to něco málo přes rok, co Carolina opustila Guatemalu, a začala si hledat pár přátel. Ona a další dívka, která pracuje v Hearthside, mají náhrdelníky, které do sebe zapadají, každý navlečený s polovinou srdce. Když má čas, zveřejňuje na internetu selfie zdobené smajlíky a květinami.

Většinou si to ale nechává pro sebe. Její učitelé neznají mnoho podrobností o její cestě k hranicím. Když se toto téma nedávno otevřelo ve škole, Carolina začala vzlykat a neřekla proč.

Po týdnu 17hodinového dne seděla jednu noc doma se svou tetou a přemýšlela o svém životě ve Spojených státech. Dlouhé noci. Stres z peněz. „Neměla jsem ponětí ohledně toho, jaký bude život tady," řekla, „ale není to to, co jsem si představovala."

Držela debetní kartu, kterou jí dala personální agentura, která jí tímto způsobem vyplácela plat v Hearthside, aby nemusela vybírat šeky. Karolína ji obracela znovu a znovu v dlani, zatímco se na ní teta dívala.

„Vím, že jsi smutná," řekla paní Ramirezová.

Carolina se podívala dolů. Chtěla pokračovat ve škole a učit se anglicky, ale většinu rán se probouzela se sevřeným žaludkem a zůstávala doma nemocná. Někteří její spolužáci z deváté třídy už vypadli. 16letý chlapec, vedle kterého seděla v hodině matematiky, Cristian Lopez, opustil školu, aby pracoval přesčas v Hearthside.

Cristian bydlel o pár minut dál, v holém dvoupokojovém bytě, který sdílel se svým strýcem a 12letou sestrou Jennifer.

Jeho sestra také nechodila do školy a celý den strávila povídáním ve svém pokoji. Teď nastala noc a oni jedli Froot Loops k večeři. Teplo bylo pryč, takže nosili zimní bundy. V rozhovoru z Guatemaly jejich matka, Isabel Lopez, plakala, když vysvětlovala, že se minulý rok pokusila připojit ke svým dětem ve Spojených státech, ale byla vrácena zpět na hranicích.

Cristian dal svému strýci část peněz, které vydělal výrobou žvýkacích tyčinek, ale jeho strýc řekl, že to nestačí. Řekl, že by byl rád, kdyby Jennifer začala také pracovat v továrně, a nabídl jí, že ji vezme a podá přihlášku.

Cristian řekl, že nedávno zavolal na horkou linku HHS. Doufal, že vláda pošle někoho, kdo by jeho a jeho sestru zkontroloval, ale neozvali se. Nemyslí si, že zavolá znovu.

Výzkumem přispěli Andrew Fischer, Seamus Hughes, Michael H. Keller a Julie Tateová.