Udělali ze sebe zrůdy i polobohy. 10 největších hereckých tělesných proměn v Hollywoodu

Už letmý pohled na seznam takových rolí odhaluje jeden zjevný problém. Proč jde takřka výhradně o mužská jména? Důvodů bychom našli několik. Tím nejzákladnějším z nich samozřejmě je, že filmy mají častěji protagonisty než protagonistky. Tuto komplikaci ještě prohlubuje, že existuje mnohem stereotypnější představa, jak vypadá „adekvátní“ filmová hrdinka. Muži mohou být malí a velcí, staří a mladí, oškliví a krásní, hubení a (v jisté míře) tlustí. Praxe ale ukazuje mnohem menší variabilitu u žen.

Herečky se nacházejí v situaci, kdy se po nich chce, aby si udržely mladistvou, zdravou a občas zdatnou (ale ne příliš maskulinní) vizáž. I u těch, které podstoupí výrazný fyzický trénink, jako jsou Natalie Portman (Černá labuť, čtvrtý Thor), Gal Gadot (Wonder Woman) či kdysi Hilary Swank (Million Dollar Baby), se dbá na to, aby se v obličeji a siluetou příliš nevzdálily svému vzhledu z červených koberců. Mnozí komentátoři je pak právě kvůli tomu označují za povrchní a marnivé, jako by pravidla téhle hry byla jejich výmyslem.

Jednou z taktik, jak v Hollywoodu získat respekt, je tedy vystoupat po žebříčku díky nadprůměrné kráse a následně se pro nějakou dramatickou roli nechat zošklivit. Tak Nicole Kidman vyhrála svého Oscara za Hodiny, kde měla zvětšený nos, a především Charlize Theron za roli sériové vražedkyně Aileen Wuornos v dramatu Zrůda. Žena, jež začínala v modelingu, hrála s uměle zohyzděnou pletí a zubní protézou, málokdo by ji dokázal identifikovat. Přestože její výkon i samotný film zaslouží pozornost a chválu, zároveň jde o ukázku systémového pokrytectví.

Jedním z průkopníků důsledných fyzických proměn je Robert De Niro, jehož pojetí metodického herectví mělo a má velký vliv na filmařské kolegy. Pro příběh vzestupu a pádu boxera Jakea LaMotty se nejprve vytrénoval na potřebných 66 kilo, následně měl celý štáb čtyřměsíční placené volno. Robert se projedl k 97 kilům pro pasáže po hrdinově odchodu z výsluní. Zvládl tedy oba základní typy proměny v rámci jediné produkce.

Tato oběť mu vynesla Oscara a pomohla už tak všudypřítomné romantizaci podobných postupů. Zuřící býk je skvělý a nezapomenutelný film, důležité dílo americké filmové historie. Nicméně debata, nakolik je vliv De Nirova přístupe spíše škodlivý a odpoutává od „opravdového“ herectví pozornost k fyzické exhibici, se rozproudila od samého počátku. Slavný klasik Laurence Olivier se podle populární historky jednou nevěřícně zeptal Dustina Hoffmana, když tři dny nespal, aby vystihl stres své postavy: „Můj bože, chlapče, a proč nezkusíte prostě hrát?“

Metodické herectví bylo zpočátku studii přijato s velkou nevolí. Producenti nabyli dojmu, že tím herci a herečky pouze přidělávají práci všem okolo sebe a komplikují plynulý proces natáčení. S postupem let, právě v době De Nira a Hoffmana, se však názor hlavounů změnil. Ukázalo se, že veřejnost si o všech možných typech hereckého strádání a fyzických proměn ráda čte a média o nich ráda referují, jedná se tedy doslova o reklamu k nezaplacení.

V současnosti se nacházíme na vrcholu (možná už těsně za ním) posedlosti fyzickými proměnami. A zatímco Robert De Niro mohl alespoň tvrdit, že přibrat 30 kilo bude vypadat uvěřitelněji na kameře a dovolí mu to vcítit se do postavy, současná popkultura už si s tím nutně neláme hlavu. Vrcholem absurdity jsou komiksové filmy, jejichž hrdinové jsou doslova nadlidmi s nezměrnou silou a nadpřirozenými schopnostmi. Pro veřejnost je pak zábavné a vzrušující sledovat herce a herečky, jak se pokoušejí tomuto vzoru dostát a tráví měsíce v tělocvičně.

Máme tu tedy fitness modela Chrise Hemswortha a atleta Toma Hollanda. Skutečným maskotem marveláckých proměn je ale Chris Pratt, jenž se z obtloustlého komika stal nabušeným sexsymbolem, aby mohl ztvárnit… Pilota vesmírné lodě? Musel snad Han Solo vypadat jinak než průměrný třicátník ze 70. let? Zdá se ale, že mužský ideál už se opět posouvá a stejně jako jsme nesmyslně nabušené hrdiny opustili na přelomu 80. a 90. let, začínáme se jiným směrem dívat i nyní.

Kdybychom chtěli opět rýpnout do genderové nerovnosti, připomeneme, že pro svou roli musí hladovět velká část hereček zcela automaticky, aniž by nad tím někdo zvlášť krčil rameny. Přesto je jedním z nejikoničtějších filmových asketů Tom Hanks.

Hanks pro roli muže uvězněného na pustém ostrově nejprve přibral 23 kilo a po natočení potřebných scén byla produkce zastavená na čtyři měsíce. Přestal se stříhat a holit a shodil o něco málo víc, než na začátku nabral, zhruba 24 kilo. Robert Zemeckis během této pauzy mimochodem stihl natočit další film – Pod povrchem.

Filmařům slouží ku cti, že tuto proměnu dokázali prodat jako mnohem dramatičtější, než jaká byla. Hanks vlastně nakonec skončil skoro na své původní váze, ale díky dobře zvolenému kontrastu a správnému líčení evokoval mnohem drastičtější posun. V populárním povědomí dnes existuje představa herce vyhladovělého na kost na prahu vyčerpání. O tom nakonec filmařina je, Tom Hanks se sice nebál fyzicky zapracovat, ale zkusil také hrát. Olivier by měl radost.

Jak je z dosavadního výčtu patrné, fenomén fyzických proměn jde ruku v ruce s tématy hereckého nepohodlí. Smutným příkladem byl i komik Jonah Hill, jenž tradičně ztvárňuje obtloustlé nerdy. Hill byl mnohokrát nucený kvůli roli přibrat prostě proto, aby vypadal víc jako stereotypní představa o legračním loserovi. Vedlo to k jeho zdravotním i psychickým problémům, takže se rozhodl vzepřít.

Pro roli v psychologickém thrilleru, minisérii Maniak, nabral kondici. Jedná se o jednu z mála opravdu inspirativních proměn, které neusilují o nerealistický ideál ani nehraničí se sebepoškozováním. Právě naopak, herec se zkrátka zbavil pár přebytečných kil a nabral trochu svalů.

Hill samozřejmě oplývá zcela nadstandardními časovými a finančními prostředky, s jeho kondičním plánem mu ostatně pomohl kolega a kamarád Channing Tatum. Je tedy trochu naivní považovat jeho zkušenost za snadno napodobitelnou, přesto může alespoň v principu sloužit jako vzor pro běžné lidi.

Nejvýraznější hereckou proměnu poslední doby má za sebou samozřejmě Brendan Fraser. Ten prožil kariéru muže, který musí za každou cenu udržet svůj dokonalý vzhled, pokud nechce přijít o práci. Tuto skutečnosti si bohužel během devadesátých a nultých let uvědomoval každý okamžik svého profesního života. Aby se tedy hrdina Krále džungle a Mumie udržel v kurzu, obětoval svému vzhledu pořádný kus zdraví i pohodlí. A producenti s publikem to brali jako samozřejmost.

Když mu pak došly síly, opravdu jako by zmizel z povrchu zemského. Velryba Darrena Aronofského je jeho velkým comebackem. Tento film v mnoha ohledech reflektuje osud člověka, jehož vzhled odpuzuje všechny okolo něj – ve stejné pozici byl sám Fraser.

Pro roli třísetkilového muže naštěstí nemusel nabírat váhu. To ale neznamená, že v kůži Charlieho, umírajícího na následky přejídání, pěl na růžích ustláno. Každý den vstával brzy ráno a trávil čtyři hodiny v maskérně, kde ho oblepili desítkami kil prostetiky.

Po premiéře se rozproudila debata o způsobu zobrazení tlustého člověka. Někteří Velrybě propadají, jiní ji považují za krutý a nevkusný film. K samotnému Fraserovi ale míří z obou táborů respekt.

Debata, kterou Fraser rozpoutal, je rozhodně důležitá, protože Hollywood umí být velmi nelítostný. Vzpomenout musíme na Taylora Lautnera, slovutného Žraločáka, ale předně představitele Jacoba v kinematografické fresce Twilight. Jeho hereckému rozsahu se můžeme smát od rána do večera, to ale nic nemění na tom, že si nezasloužil být obětí studiové i mediální bezohlednosti. Šestnáctiletému herci producenti oznámili, že pokud výrazně nezdokonalí fyzičku, bude mezi prvním a druhým dílem přeobsazený. Nezbývalo mu tedy nic jiného, než velmi rychle nabrat 15 kilo svalů a dokonale se vyrýsovat způsobem, jenž pro tak mladé (a vlastně žádné) tělo rozhodně není zdravý.

Nemluvíme o drilu perfekcionistické celebrity, začínající a nezkušený Lautner věděl, že podobné herecké příležitosti se dost možná už nikdy nedočká. A co je nejhorší, veřejnost tuto hojně marketovanou proměnu skoro ještě dítěte vítala s otevřenou náručí. Lautnera během zbylé produkce Twilight pronásledovali paparazzi, aby se mu vysmáli za „obtloustlost“, když ho mezi natáčením načapali na pláži s pár kily navíc.

Později herec mluvil především o psychických následcích této části své kariéry a také o negativních signálech vyslaných celou sérií týkajících se fyzických standardů. Své si protrpěla i Kristen Stewart, která musela pro čtvrtý díl, když její postava prochází drastickým upírským těhotenstvím, nebezpečně zhubnout.

Zatím jsme se bavili o fyzičce a vzhledu postav, důležitou proměnou ale může být i věk. Herci a herečky (naštěstí, jinak by to produkce jistě požadovala) nemohou na pokyn omládnout a jen málokterý producent fikčního filmu je ochotný zastavovat natáčení na dlouhé roky. Jednou z mála výjimek je Linklaterovo Chlapectví, které vznikalo přes dekádu a využívalo přirozeného stárnutí všech před kamerou.

Častěji se filmaři musí uchýlit k fyzickým a poslední roky i k digitálním maskám. Zásadním dílem zobrazujícím práci s věkem herců je pak Občan Kane. Příběh mapuje tragický osud magnáta Charlese Fostera Kanea a na přeskáčku sleduje jeho život od dětství až po smrt. Samotný Welles, tehdy ani ne pětadvacetiletý, ho ztvárňuje od pozdních náctiletých let až do hořkého konce, což vyžadovalo důkladné a sofistikované masky, které nebránily vyniknout hereckým výkonům.

Hodinami procedur si prošel celý ansámbl, na podobu Wellese coby protagonisty byl ale kladený největší důraz a výsledný dojem je dodnes špičkový. Občan Kane by nemohl patřit mezi nejchválenější filmy všech dob, kdyby Wellesovy fyzické proměny nepůsobily přesvědčivě. A co je zajímavé? Masky, přestože jsou dominantním aspektem filmu, nejsou příliš často řešeným tématem, protože přirozeně slouží zážitku a nestrhávají pozornost.

Poslední roky se co do proměn Garyho Oldmana řeší hlavně jeho fatsuit v Nejtemnější hodině, kde ztvárnil britského premiéra a válečného lídra Winstona Churchilla. Ale víte co? Kašlat na to! Tuny make-upu rozhodně uškodily Oldmanově výkonu. Je tragédie, že svého jediného Oscara získal za tenhle nedomrlý film, o kterém se mluví jen proto, kolik toho na chudáka Garyho napatlali. Takhle se s jedním z nejexpresivnějších a nejcharismatičtějších herců prostě nezachází!

Připomeňme si jinou jeho slavnou masku, a to v Coppolově Draculovi, která nám připomíná skoro ztracenou dobu, kdy americký mainstream uměl být dospělý a hravý zároveň. I zde má na sobě Oldman v prvních částech filmu tolik latexu, že je ve vrásčitém hraběti k nepoznání. A tuto svou karikovanou podobu si náležitě užívá. Ve druhé polovině se pak upír náležitě nakrmí a omládne, takže publikum může docenit kontrast mezi jeho dvěma podobami.

Nakonec mohlo samozřejmě přijít jen jedno jméno. V dobrém a zlém. Christian Bale je známý svými výraznými fyzickými proměnami. Někteří se mu smějí, že si kompenzuje nedostatek přirozeného charismatu, jiní ho obdivují. Dokonale vytrénovaný jako Bruce Wayne a Patrick Bateman, pohublý ve Fighterovi a Temném úsvitu, tlustý ve Špinavém triku a Vice. Vždy natvrdo, bez jakýchkoli triků a masek. Jeho opus magnum je pak Mechanik o muži propadajícím životní krizi. Podle všeho zhubl na něco mezi 55 a 49 kily, zdroje se v tomto ohledu různí. Herec si přál pokračovat na 45 kilo, ale zabránili mu v tom producenti, kteří se začali obávat, že natáčení nepřežije.

Je asi jasné, že první příčka na tomto seznamu není nutně vítězstvím hodným velkých oslav. Hollywoodské proměny jsou většinou přímo napojené na celkovou nezdravost a nerealističnost představ o vhodné fyzické podobě. Herci a herečky je buď extrémně naplňují, nebo se vůči ní naplno vymezují, v obou případech ale může jít o klec pro jejich potenciál. Bale byl v době natáčení Mechanika dospělý člověk a na rozdíl od některých svých kolegů svou metodou nezasahoval do práce jiných. Opravdu je ale tahle exhibice něčím, co je na místě obdivovat?

Herec Brendan Fraser si v životě prošel těžkými krizemi. Nyní se vrací v roli o tlustém učiteli literatury, který se snaží usmířit s odcizenou dcerou. Jak jsou dnes ve filmech zobrazovaní tlustí lidé a jaká klišé se k tomu vážou?