„Senát odvolacího soudu se v zásadě ztotožnil se závěry soudu prvního stupně,“ řekl soudce Jiří Vild.
Zástupci ministerstva financí ani Mostu se jednání nezúčastnili. Magistrát se zdržel komentáře, dokud se neseznámí s rozsudkem a jeho odůvodněním. „S vyjádřením k věci Most počká na písemné vyhotovení rozhodnutí,“ řekla mluvčí města Klára Vydrová.
Verdikt je nyní pravomocný. Radnice by se ještě mohla bránit dovoláním k Nejvyššímu soudu.
Pro pochopení celého příběhu je potřeba vrátit se v čase před zmíněné senátní volby. Radnice, respektive tajemnice Jana Čejková, tehdy nevyhověla žádosti Hany Jeníčkové, někdejší výrazné osobnosti zdejší politické scény, o stažení kandidatury Aleny Dernerové.
Ta byla připravena kandidovat za rozhádané a rozdělené hnutí Severočeši.cz. Stála za ní však druhá frakce, než jakou reprezentovala Jeníčková, tehdy první místopředsedkyně hnutí a zmocněnkyně.
Jeníčková u mosteckého magistrátu se svou žádostí neuspěla navzdory faktu, že ústecký krajský soud předtím rozhodl, že právě ona je kompetentní za hnutí jednat, když potvrdil oprávněnost stažení kandidátky Severočechů z voleb do krajského zastupitelstva jejím jménem.
Dernerová volby vyhrála. Následně je však zrušil Nejvyšší správní soud, a musely se proto opakovat. Dernerová, tentokrát pod křídly nezávislých kandidátů, vyhrála znova.
Tajemnice Čejková později dostala za maření úkolu úřední osoby z nedbalosti podmínku a zákaz činnosti. Stát chtěl původně peníze po ní v rámci trestního řízení, soudce ho však odkázal na civilní soud s tím, že platit má magistrát coby volební orgán.
Most v rámci své obhajoby poukazoval na soudní spory po valné hromadě hnutí z února 2014, na které byla Jeníčková odvolána.
Mostecký a krajský soud pak rozhodly o neplatnosti valné hromady.
Nejvyšší soud v roce 2019, tedy až několik let po konání senátních voleb, oba tyto verdikty nicméně zrušil s odůvodněním, že okresní soud ve věci rozhodovat neměl, že prvostupňovým měl být soud krajský. Řízení o platnosti valné hromady pak bylo zastaveno.
Toho se chytil Most a v procesu s ministerstvem argumentoval, že Jeníčková jednala za hnutí na základě verdiktů, které byly později zrušeny. Zmiňoval i možnou promlčenost. U soudů však se svou obhajobou nepochodil.
