Seriálová adaptace prvního dílu The Last of Us se chýlí ke konci a předposlední epizoda, která se po minulém flashbacku opět vrací k „současnému“ dění, musí na ploše 50 minut zvládnout odvyprávět velmi zásadní část skládanky. A i když velmi věrně ztvárňuje známé herní momenty, opět pro mě bohužel ve své krátkosti nedokáže vybudovat potřebné emoce. Navíc zatím, aspoň dle mého názoru, zdaleka nejvíc naráží na střet videoherní logiky a „realistického“ televizního podání.
Joel se stále zmítá v horečkách a polobezvědomí kvůli těžkému zranění a Ellie se v mrazivé zimě snaží získat potravu. Není ale jediná, kdo potřebuje nakrmit hladový krk, a tak nás epizoda hned na začátku seznámí se slizkým kazatelem Davidem a jeho stádem oveček. Charismatický vůdce ovšem před většinou z nich tají své pravé já, bývalý učitel je totiž také pedofilním kanibalem, který se problém s nedostatkem jídla rozhodl řešit extrémně neetickým způsobem.
Autorům se dobře povedlo ukázat kontrast mezi nefunkční, mrazivě chladnou (nejen kvůli počasí) komunitou v Silver Lake a městečkem Jackson, ve kterém Joel potkal svého bratra Tommyho. Odříznutí přeživší, vkládající veškerou svou naději do kazatele, jenž jim plní hlavy výjevy z knihy Zjevení, mi výrazně připomněli kult Eden’s Gate z Far Cry 5. Ti ale na svou apokalypsu teprve čekali.
Scott Shepherd v roli Davida odvádí skvělou práci a svým vemlouvavým, na první pohled přátelským vystupováním by si dokázal získat lecjakého naivního teenagera. Ne tak Ellie, která při lovu na jelena potká tuhle lidskou stvůru i s jeho pravou rukou, kterou si v seriálu střihl hráčům veleznámý Troy Baker, dabér mnoha slavných videoherních postav, mimo jiné právě i Joela z The Last of Us.
zdroj:
HBO
Setkání nedopadne úplně dobře, především proto, že součástí Davidovy kongregace byla i skupinka, kterou naše ústřední dvojice potkala na opuštěné univerzitě. Oběma dospělým mužům rychle dojde, že Ellie se se zraněným ochráncem musí ukrývat nedaleko, a tak David uspořádá trestnou výpravu za jejich nalezením.
Ellie je záhy zajata a Joelovi hrozí bezprostřední nebezpečí, protože jako bezmocný ležák může jen čekat, kdy bude jeho skrýš objevena a skupina vousatých pobudů na něm vykoná pomstu. Právě v tento moment přichází velký střet s realitou, který je hráč v rámci dynamického a akčního vyprávění možná ochoten tolerovat, v seriálu ale jeho vyznění povážlivě skřípe.
Dosud prakticky nepohyblivý Joel, který ze sebe bolestí nedokázal vydat ani hlásku a byl plně odkázán na péči své chráněnky, se s grácií postará o čtveřici pronásledovatelů a v poměrně naturální scéně si ještě s gustem užije mučení dvou nešťastníků. Ano, také jsem slyšel příběhy o tom, kterak záplava adrenalinu dokázala přimět vyděšenou matku nadzdvihnout auto, pod kterým uvázl kojenec, v poměrně civilním a nepřikrášlovaném seriálu mě to to ale břinkalo do očí.
zdroj:
HBO
Mou druhou výtkou je už poněkolikáté přílišný spěch, který důležitým postavám nedá pořádně vyznít. Při sledování Davidova chování jsem si několikrát vzpomenul na Guvernéra z The Walking Dead, který byl podobně psychopatickým vůdcem, jeho osobnost ale fungovala především proto, že dostala dost prostoru vyrůst na obrazovce v někoho, koho mohl divák skutečně nenávidět.
Seriálová verze The Last of Us například úplně pomíjí situaci, kdy Ellie s Davidem společně bojují proti skupině nakažených, čímž se mezi nimi logicky vytvoří nějaké pouto. David se tak stal podobně epizodní roličkou, jako byla Kathleen, a finální konfrontaci s Ellie (která je jinak opět velmi věrná videohře) kvůli tomu chyběla hloubka, jakou by si moment katarze, kdy hrdinka definitivně přichází o nevinnost, bezesporu zasloužila.
Místo toho, abych si užíval překrásně hořící bistro a hru na kočku a myš (příliš krátkou), jsem místo toho přemýšlel nad tím, kde jsou sakra všichni další civilní obyvatelné zasněženého resortu, kteří ještě v předvečer dokázali zaplnit prostornou společenskou místnost. Na tuto otázku ovšem seriál neodpoví, osmá a předposlední epizoda končí radostným setkáním s evidentně naprosto zdravým Joelem.
Opět platí, že nejvíce si epizodu užijí diváci, kteří předlohu neznají, hlavně díky momentům napětí při pátrání po zraněném Joelovi. Jak už jsem zmínil, herecky celou epizodu táhne Shepherd, i když Pedro Pascal rovněž výborně ztvárňuje děs z toho, že by znovu přišel o svou „dceru“. Právě tahle osobnostní poloha by měla hrát prim příští týden, až se vyprávění alespoň na čas uzavře.
