Globální průmyslová aréna se posouvá od spolupráce k protekcionismu. Evropa musí zareagovat, ale nesmí se u toho střelit do vlastní nohy. Obětí by se mohl stát i český průmysl.
Evropský průmysl se nachází ve velmi nepříjemné situaci. Na jedné straně se musí vyrovnat s klimatickými ambicemi a zelenou transformací, na druhé s vysokými cenami energií a dozvuky pandemie, a na třetí s protekcionismem gigantů jako USA a Čína, který může odlákat firmy ze starého kontinentu pryč. Vrásky teď evropským zemím dělá především americký protiinflační zákon IRA (Inflation Reduction Act).
„V Evropě si s tím příliš nevíme rady. Na jednu stranu chceme zachovat vnitřní trh, na druhou se chceme bránit neférové konkurenci. Nalézt řešení takového problému, které bude co nejméně narušovat hospodářskou soutěž, je extrémně obtížné,“ popsal současné problémy na nedávné debatě CEBRE ředitel odboru ekonomických analýz na ministerstvu průmyslu a obchodu Martin Hronza.
Odpovědí na složitou situaci se může i nemusí stát tzv. Průmyslový plán Zelené dohody, který se v současné době tvaruje. Evropská komise ho postavila na čtyřech pilířích, které se soustředí na zjednodušení regulace, zajištění financování, zvýšení dovedností a kvalifikací pracovníků, a rozvíjení obchodních vztahů Unie se světem. Konkrétní návrhy se teprve rýsují.
Méně klacků pod nohy
Evropa musí najít recept na to, jak být pro firmy co nejatraktivnější. Jen tak zajistí, že nejnovější technologie vzniknou „u ní doma“.
„Bavila jsem se s celou řadou evropských podnikatelů, kteří odešli do USA. Když se jich ptáte, proč opustili evropský trh, tak první, co řeknou, je evropské regulatorní prostředí,“ upozornila na konkurenční nevýhodu místopředsedkyně Evropského parlamentu Dita Charanzová (za ANO, Renew).
Samy firmy vidí jako nejdůležitější krok právě snížení regulatorní zátěže, konkrétně například zrychlení různých povolovacích procesů. „Evropa je obecně brána jako přeregulovaný trh, byť je to často s bohulibými úmysly,“ nechala se slyšet generální ředitelka Svazu průmyslu a dopravy ČR Dagmar Kuchtová. Stejný pohled má podle ní celý evropský průmysl, nejen ten český.
Evropská komise by měla už 14. března předložit dva návrhy v této oblasti. Net-Zero Industry Act, tedy zákon o čistém průmyslu, by měl podpořit evropské výrobní kapacity nebo usnadnit mezinárodní projekty. „Mělo by jít do velké míry o analogii toho, co EU udělala v oblasti čipů. Tedy snaha usnadnit povolovací procesy, snížit byrokracii a stanovit měřitelné cíle,“ vysvětlil Daniel Braun, vedoucí kabinetu místopředsedkyně Evropské komise Věry Jourové.
Druhý návrh nazvaný Critical Raw Materials Act se má soustředit na evropskou soběstačnost v otázce kritických surovin, a to například díky usnadnění jejich těžby, zkracování dodavatelských řetězců, recyklaci nebo hledání alternativ a rozšíření obchodních možností.
Hronza v tomto kontextu připomněl, že EU se při odklánění od fosilních paliv nesmí stát závislou na jiných materiálech z jiných částí světa. V celém polovodičovém průmyslu podle něj dominuje Čína, což „není z geopolitického pohledu žádoucí“.
Dotační závody nejsou pro Česko výhodné
Hrozba amerického zákona IRA vězí v tom, že k sobě láká firmy na různé výhody, především daňové úlevy. EU se může pokusit tuto nabídku trumfnout, musí to ale udělat tak, aby sama sebe nepoškodila. Kdyby například kompletně rozvolnila pravidla státní podpory, těžily by z toho pravděpodobně pouze bohaté země, které si takovou podporu mohou dovolit.
„Máme statistiky, že když jsme (v průběhu covidové pandemie, pozn. red.) rozvolnili pravidla a umožnili státní subvence, 80 % z nich zamířilo do firem ve Francii a v Německu. Z pohledu České republiky je to velká rána, a ukazuje to, že pokud bychom tento trend nezastavili, tak české firmy budou ve velké konkurenční nevýhodě,“ varovala Dita Charanzová.
Stejný pohled dali najevo i Dagmar Kuchtová a Martin Hrozna. „Stavíme se k tomu konzistentně velmi obezřetně. Evropa nikdy netěžila z té staré průmyslové politiky, původně z Francie 60. a 70. let, tedy dotování velkých konglomerátů. Evropa za celý svůj úspěch naopak vděčí fungujícímu a rozšiřujícímu se vnitřnímu trhu,“ řekl za ministerstvo Hrozna, podle kterého by v tomto přístupu měla EU pokračovat i do budoucna.
Daniel Braun ujistil, že rozvolnění státní pomoci má být podle Komise časově omezené a týkat se pouze některých průmyslových sektorů. Uznal ale, že jednání o nastavení nových pravidel jsou velmi vyhrocená a státy budou potřebovat čas, než se dohodnou na přijatelném kompromisu.
České „ne“ fondu, který ale stejně vznikne
Jedno je jisté – aby Evropa obstála ve světové konkurenci, bude muset masivně investovat. Národní financování proto doplňuje i to evropské, které možná získá novou podobu a objem. Jak připomněl Daniel Braun, EU musí i v tomto ohledu postupovat opatrně, aby se na vnitřním trhu zachovaly rovné podmínky pro firmy ze všech zemí.
Evropská komise pro tyto účely navrhla vytvoření tzv. Fondu suverenity, který má podpořit investice do strategických oblastí, především těch „zelených“. V současné chvíli se debatuje jak o jeho samotné existenci, tak o jeho charakteru a financování. Objevily se i nápady, že by se nový fond zafinancoval další společnou půjčkou, jako se to stalo u fondu obnovy. Většina zemí ale něco takového odmítá.
Česká pozice se teprve připravuje, dá se ale očekávat, že Česko nebude souhlasit s vytvořením tohoto nového fondu. „Nechceme tříštit podporu mezi různé nástroje, vidíme negativní aspekty týkající se financování. Fond by neměl sloužit k přeplácení investorů, kteří by si měli vybírat, jestli dostanou vyšší subvenci u nás nebo v USA,“ uvedl za MPO Martin Hronza.
Praha zatím vidí příliš mnoho neznámých. Podle Hronzy není jasné, jestli bude fond cílit na správný terč nebo jestli nebude podpora asymetrická. Česko zároveň postrádá makroekonomickou analýzu dopadů, která by zohlednila inflaci a zadlužení zemí.
Ani Svaz průmyslu a dopravy z nového fondu nejásá. „Podle nás by nebylo dobré nastavovat nové nástroje, jako Fond suverenity, než se optimalizují stávající finanční nástroje. Teprve potom se můžeme bavit o něčem dalším,“ je přesvědčená Kuchtová.
Mezi takové stávající nástroje patří například plán REPowerEU, který Evropě pomáhá zbavit se závislostí na fosilních palivech, především těch ruských. Dále pak Inovační fond, který se zaměřuje na klíčové technologie, nebo fond InvestEU, který díky finančním zárukám láká soukromé investice.
Podle Dity Charanzové však Fond suverenity i přes odpor některých zemí pravděpodobně vznikne. „Ze stolu ho nesmeteme, proto by se na něj měl průmysl dívat pozitivnější optikou,“ řekla europoslankyně s tím, že vláda a firmy by měly vytvořit společnou pozici, se kterou pak Česko půjde do vyjednávání na evropské úrovni.
Průmysl každopádně čeká velmi náročné období. Podle Dagmar Kuchtové se ale nespoléhá pouze na finanční pomoc. „Neplatí to, že firmy stále jen čekají, kdo jim bude na evropské nebo národní úrovni pomáhat. I když je to výhodné, firmy dlouhodobě říkají, hlavně nám nepřekážejte, my si poradíme samy. Problém ale leží ve zmíněných regulacích,“ uzavřela Kuchtová.
Článek vznikl při příležitosti debaty „Průmyslový plán Zelené dohody“ pořádané 27. února 2023 zastoupením Evropské komise v ČR, Kanceláří Evropského parlamentu, Konfederací zaměstnavatelských a podnikatelských svazů ČR a CEBRE – Českou podnikatelskou reprezentací při EU.