Fúze protonu s bórem 11 v magneticky udržovaném plazmatu  
Tao Technologies je jedna ze startupových firem zaměřených na hledání možnosti využití fúze protonu s bórem 11. Spolu s japonskými fyziky publikovala výsledky experimentů s těmito fúzními reakcemi realizovanými v magneticky udržovaném plazmatu. Podívejme se, co to reálně přináší.

Závislost pravděpodobnosti reakce vyjádřené účinným průřezem na teplotě v keV (1 keV je 11,6 milionů K)
Závislost pravděpodobnosti reakce vyjádřené účinným průřezem na teplotě v keV (1 keV je 11,6 milionů K)

Fúzní reakce protonu s izotopem bóru 11, při které vzniknou tři jádra helia 4 a uvolní se energie 8,7 MeV, patří k několika reakcím použitelných pro fúzní termojaderné elektrárny na Zemi. Má své výhody i nevýhody. Výhodou je, že se při ní, podobně jako je tomu u reakce deuteria s heliem 3, neprodukují neutrony. V reakcích neutronů se stěnami komory vzniká radioaktivita, která pak způsobuje problémy při provozu i údržbě zařízení. Základní nevýhodou naopak je, že potřebná teplota pro dosažení podmínek pro udržení fúzních reakcí je řádově vyšší, než je tomu u fúze s využitím deuteria a tritia. Pravděpodobnost této reakce je i při této vysoké optimální teplotě násobně nižší, než je pravděpodobnost reakce deuteria s tritiem při její optimální teplotě. Potřebná velmi vysoká teplota vede také k vysokým ztrátám energie radiací a brzdným zářením elektronů v plazmatu.

 

Japonské zařízení LHD je druhý největší současný stellarator (zdroj NIFS).
Japonské zařízení LHD je druhý největší současný stellarator (zdroj NIFS).

Podrobný přehled problematiky dosažení podmínek pro zapálení termojaderné fúze a jejího energetického využití je v dřívějším článku, nejnovější úspěchy v cestě za termojadernou fúzí s pomocí inerciálního udržení plazmatu je v nedávném článku a nedávné reálné experimenty s fúzními reakcemi deuteria s tritiem při magnetickém udržení v tokamaku JET jsou popsány v o trochu starším článku. Většina vědeckého úsilí se soustřeďuje právě na reakce deuteria s tritiem.

Hned několik startupových firem angažujících se ve vývoji termojaderné elektrárny se i přes zmíněné výzvy zaměřilo na reakci protonu s bórem 11. V nedávném článku bylo popsáno studium reakce protonů urychlovaných pomocí laserového svazku s bórem 11 a detekce vznikajících heliových jader. Popsané experimenty realizovala firma HB11 Energy.

 

Za novými experimenty, které poprvé realizovaly fúzní reakce protonů s bórem 11 v prostředí magneticky drženého plazmatu a byly popsány v nedávném článku v Nature Communications, pak stojí firma TAE Technologies. Spolu s japonským Národním ústavem pro fúzní vědu NIFS (National Institute for Fusion Science) ve městě Toki poprvé realizovaly fúzní reakce protonu s bórem 11 v magneticky udržovaném plazmatu. Využívala se k tomu supravodivá magnetická past LHD (Large Helical Device) ve zmíněném japonském ústavu. Jde o druhý největší stellarátor po novém německém zařízení Wendelstein 7-X.

Japonský stellarátor LHD (zdroj NIFS).
Japonský stellarátor LHD (zdroj NIFS).

Připomeňme, že oproti tokamaku má stellarátor daleko komplikovanější tvar magnetického pole. Jeho tvar přináší některé výhody, ale je extrémně náročný na jeho vytvoření a projektování magnetů. To je důvodem, proč je stellarátorů mnohem menší počet, než je tomu u tokamaků. Muselo se počkat na potřebný pokrok ve výpočetní technice a matematických metodách potřebných pro simulace a návrhy magnetických polí a technologií pro konstrukci magnetů. Více ke slovu se tak stellarátory dostávají až na přelomu století. Podrobněji o těchto zařízeních v již zmíněném přehledu.

 

V nejnovějším článku popisují vědci z obou institucí experimenty na LHD s realizací reakcí protonů s bórem 11 a detekcí jader hélia 4 (částic alfa). Právě pro detekci alfa částic produkovaných při této reakci se využívaly detektory vyvinuté firmou TAE Technologies. Do plazmatu v stellarátoru LHD se vstřikoval prášek z bóru. Jeho zrníčka byla hluboko v submilimetrové oblasti. V plazmatu se tak dosáhla významná příměs bóru. Zároveň se tam vstřikoval neutrální svazek vodíků s vysokou energií. Ten se získá tím, že se urychlené protony před vstupem do plazmatu neutralizují. Jde o jednu z metod ohřevu plazmatu a také možnost dodání protonů s vysokými energiemi vhodnými pro fúzní reakce.

3D model vakuové komory stellarátoru LHD s výřezem a ukázkou tvaru (žluté čáry) magneticky drženého plazmatu v něm. Vyznačeno je místo, kde se měřily částice alfa, a vpravo je pak výřez z ukázkami drah alfa částic zobrazených modrými liniemi. (Zdroj R. M. Magee et al: Nature communication (2023)14:955).
3D model vakuové komory stellarátoru LHD s výřezem a ukázkou tvaru (žluté čáry) magneticky drženého plazmatu v něm. Vyznačeno je místo, kde se měřily částice alfa, a vpravo je pak výřez z ukázkami drah alfa částic zobrazených modrými liniemi. (Zdroj R. M. Magee et al: Nature communication (2023)14:955).

V tomto konkrétním případě se využívaly tři injektory neutrálních svazků s pracovním napětím 160 kV a výkonem 2 MW. Vytvořila se tak bohatá populace protonů s vysokou energií v magneticky udržitelném plazmatu. Tím se významně zvýšila pravděpodobnost reakce protonů s bórem 11. V takových podmínkách docházelo k fúzním reakcím s dostatečnou pravděpodobností, aby se daly produkované alfa částice dobře měřit.

 

Doposud se fúzní reakce protonu s bórem 11 teoreticky studovaly v plazmatu produkovaném lasery a pomocí urychlovačů ve srážkách urychlených protonů s bórem 11 v pevném terči. Experiment s využitím stellarátoru LHD umožnil studovat tyto reakce probíhající v magneticky udržovaném plazmatu. Boronizace, tedy přimísení bóru do plazmatu, která proběhla při výstřelu na stellarátoru, vedla k hustotám bórových iontů v plazmatu až 6·1017 m-3. Druhou důležitou komponentou byly vysokoenergetické protony, které se přiváděly popsanými třemi injektory neutrálních svazků. Podle výpočtu by při výstřelu všech tří injektorů a uvedené hustotě iontů bóru mohlo docházet až ke 1014 fúzních reakcí za sekundu.


Pro detekci částic alfa se využívaly planární křemíkové polovodičové detektory PIPS (Passivated Implanted Planar Silicon). Tento typ detektoru má odezvu jak na nabité částice, tak i na záření gama. Proto byla jejich orientace taková, že nemohly vidět přímo plazma a byly tak od jeho gama a rentgenového záření stíněny. Nabité částice alfa se do detektoru dostávaly komplikovanější drahou. Navíc byl detektor odstíněn před zářením gama platinovou fólií. Energetická kalibrace detektoru se realizovala pomocí zářiče alfa americia 241, který emituje částice alfa s energií zhruba 5,5 MeV. Tento radionuklid se nevyužívá jen jako kalibrační zdroj pro alfa gama spektrometrii. V dřívějším článku je popsáno jeho plánované využití v evropském radionuklidovém zdroji pro vesmírná zařízení.

 

Detektor alfa částic připravený firmou TAE Technology. Nalevo je jeho CAD model s vyříznutým tepelným stíněním z grafitu, aby byl vidět samotný detektor. Vpravo je schéma s označením základních částí detektoru. Kolimátor a platinová fólie stíní detektory před gama zářením. (Zdroj R. M. Magee et al: Nature communication (2023)14:955)
Detektor alfa částic připravený firmou TAE Technology. Nalevo je jeho CAD model s vyříznutým tepelným stíněním z grafitu, aby byl vidět samotný detektor. Vpravo je schéma s označením základních částí detektoru. Kolimátor a platinová fólie stíní detektory před gama zářením. (Zdroj R. M. Magee et al: Nature communication (2023)14:955)

Při popisovaných experimentálních výstřelech mělo toroidní magnetické pole intenzitu 2,75 T. Elektronová teplota plazmatu byla zhruba 2 keV (zhruba 23 milionů kelvinů). Samotný výstřel trval okolo 4 s. Pro kontrolu byly realizovány výstřely bez a s aplikací bóru. Byla pozorována jasná korelace mezi detekcí částic alfa a přítomnosti bóru a fúzních reakcí. V případě fúzních reakcí, tedy při přítomnosti příměsi bóru v plazmatu a injektáže protonů s vysokou energií, četnost signálů z detektoru alfa vzrostla více než o dva řády.


Pozorované četností detekce byly srovnávány s teoretickými simulacemi. V nich je výpočet počtu fúzních reakcí a alfa částic i jejich energií poměrně přímočarý. Daleko složitější je modelování transportu alfa částic a v elektrických a magnetických polích a jejich detekce. Srovnání získaných experimentálních dat s výsledky simulací umožňuje zpřesňovat modely a programy, které se pro simulace využívají. V dalších budoucích experimentech bude možné studovat průběh fúzních reakcí protonů s bórem za různých podmínek v plazmatu. Umožní to zpřesnit naše znalosti a upřesnit podmínky, které budou muset splnit budoucí fúzní zařízení.


Připomeňme, že idea TAE Technologies předpokládá využití reakce protonu s bórem 11 ve své budoucí fúzní termojaderné elektrárně. Ta by využívala intenzivní svazky z urychlovače pro vytvoření intenzivního magnetického pole a velmi horkého plazmatu procesem FRC (Field-reversed configuration). Zařízení využívající FRC se ve fúzním výzkumu intenzivně uplatňovala v době před tokamaky. Nyní se znovu vracejí na scénu hlavně u startupových firem.


Firma TAE Technologies postavila už několik zařízení, u těch posledních se jim podařilo dosáhnou teploty plazmatu překonávající až 100 milionů kelvinů. Pro realizaci fúzního zážehu bude potřeba zvýšení o více než řád. Při takových teplotách bude mít velice negativní dopady vyzařování brzdného záření elektronu v horkém plazmatu zmíněné v úvodu tohoto článku. To by se dalo snížit tím, že teplota elektronů v plazmatu se bude udržovat níže, než tomu bude u iontů.


K dosažení vědeckého, zápalného, a zvláště inženýrského vyrovnání má toto zařízení ještě hodně daleko. Je třeba řešit i to, že konverze energie v urychlovači na ohřev plazmatu nemá vysokou efektivitu. Popsané experimenty s fúzi v zařízení LHD k tomu přímo příliš nepřispějí. Ovšem studium fúze protonu a bóru ve stellarátoru s využitím svazku protonů s vysokou energií může zlepšit popis dosažitelných podmínek na budoucích zařízeních. Vypracování metodiky detekce alfa částic ve fúzních experimentech je pak významný přínos pro libovolnou využívanou fúzní reakci a celou řadu fúzních zařízení.


 

Redakce si dovolila k článku připojit video -  dává odpověď na řadu dotazů vznesených diskutujícími:


Datum: 06.03.2023
Tisk článku

Související články:

Jak to bylo s nedávným zapálením inerciální fúze?     Autor: Vladimír Wagner (30.01.2022)
Nové výsledky reálných fúzních experimentů na tokamaku JET     Autor: Vladimír Wagner (09.02.2022)
Předběhla opravdu australská HB11 ostatní fúzní zařízení?     Autor: Vladimír Wagner (04.04.2022)
Podrobné informace o dosažení inerciálního zapálení fúze v zařízení NIF     Autor: Vladimír Wagner (26.08.2022)
Reálný význam současného průlomu v termojaderné fúzi na zařízení NIF     Autor: Vladimír Wagner (17.12.2022)



Diskuze:

Fúzní reakce

Alexandr Malusek,2023-03-11 16:09:27

Zajímavé je, že se o reakci p s B-11 hovoří jako fúzní reakci. Prvek těžší než B-11 při ní ale nevzniká, naopak dochází ke štěpení B-11 na tři lehčí jádra. Skoro by se dalo říct, že se jedná o štěpnou reakci :-). Možná se to bere tak, že vzniká C-12, který se potom rozpadá. Ale i tak z toho bude termojaderná elektrárna pracující se štěpnou jadernou reakcí.

Odpovědět

Veľkosť

Vladimír Bzdušek,2023-03-07 19:52:14

Stellátor má komplikovaný tvar plazmy resp. magnetického poľa. Nie je problém z hľadiska dosiahnuteľnej veľkosti zariadenia oproti tokamaku?

Odpovědět

získání energie ze stelátoru

Alexandr Nedvedicky,2023-03-07 08:57:17

Dobrý den, děkuji za článek. Mám laický dotaz: jakým způsobem se pak získá/zachytí/konvertuje energie získaná ve stelátoru. V prvním odstavci píšete, že pro fúzi upřednostňujeme reakce, které neprodukuji neutrony. Laicky to chápu tak, že neutrony by se nám mohly hodit pro ohřev chladícího média (vody) tak jako se tomu děje ve štěpných reaktorech. Ale když teď ty neutrony nemáme, tak jaké jsou tedy možnosti získání energie z fúzní reakce?

Odpovědět


Re: získání energie ze stelátoru

Z Z,2023-03-07 12:10:25

Veľkosť ohrevu chladiaceho média závisí len od toho, koľko energie jadrová fúzia vygeneruje.
Neutróny sú "na škodu", keďže ich zachytáva konštrukcia zariadenia a nastáva v nej transmutácia prvkov a začne byť rádioaktívna a neskôr bude mať aj iné mechanické vlastnosti.

Odpovědět


Re: získání energie ze stelátoru

Jan Pokorný1,2023-03-07 12:32:41

Pokud jsem něco špatně nepochopil, pak neutrony nejsou k ohřevu používány ani ve štěpných reaktorech. Tam jsou potřeba právě kvůli jejich schopnosti destabilizovat atomy paliva, čímž je přinutí k rozštěpení na jiné prvky (a další neutrony).
Pokud je neutron zachycen jiným prvkem, než je palivo, například právě stěnou reaktorové nádoby, tento prvek se také stane nestabilní (radioaktivní), protože má najednou o neutron v jádře navíc. Jen mu trvá mnohem déle, než se rozpadne.

Fúzní reakce funguje jinak. V podstatě jde o natolik šílený stav (teplota, tlak), že se atomy slepí dohromady ve složitější prvky a uvolní přitom další teplo, které dále udržuje podmínky.
Neutrony jsou v tomto případě nežádoucí jev.

Odpovědět


Re: Re: získání energie ze stelátoru

Oldřich Vašíček st.,2023-03-08 12:53:31

Pan Alexandr měl správný dotaz. Vy píšete: "...atomy slepí dohromady ve složitější prvky a uvolní přitom další teplo..." Co se rozumí pod pojmem "teplo"?
V hmotě se jedná o chaotický pohyb částic. Čím větší energii mají tyto částice, tím větší "teplo" obsahují. Tepelný tok pak probíhá přenosem této "kinetické" energie částic na jiné částice s menší energií.
Ve stealátoru ale k žádnému kontaktu nesmí dojít.
Tzn. odpověď je: přenos tepla zajišťuje EM záření.

Odpovědět


Re: získání energie ze stelátoru

Alexandr Nedvedicky,2023-03-07 17:36:19

Díky čtenářům za odpovědi. Dovolím si otázku zjednodušit, neboť má předchozí formulace je nešťastná píšu tam o věcech, kterým pořádně nerozumím. Tak tedy jednodušeji: jak se energie plazmatu/fúze dostane ven z magnetické pasti/vakuové komory. Jediné co mě napadá je záření. Ale jak se z toho pak získá teplo/elektřina. Díky.

Odpovědět


Re: Re: získání energie ze stelátoru

Z Z,2023-03-07 17:56:02

Na prenos tepla do okolia netreba nič špeciálne - ide to "samo".
Zohriate teleso vyžaruje, a to aj vo vákuu, do okolia tepelné žiarenie, čo je vlastne elektromagnetické žiarenie, spektrum je závislé od teploty.
Napríklad Slnko, tiež vlastne termonukleárny reaktor, vyžaruje hlavne infračervené, viditeľné a ultrafialové žiarenie.

Odpovědět


Re: Re: Re: získání energie ze stelátoru

Vojtěch Kocián,2023-03-08 08:17:15

Slunce má svůj reaktor hluboko v jádru odstíněný mnoha tisíci kilometry stlačeného vodíku a hélia. Fotony, co z něj vidíme, odpovídají teplotě povrchu, kde žádné jaderné reakce neprobíhají. Umělý reaktor bude v podstatě obnažené jádro s extrémně vysokou teplotou (tedy bude produkovat nejspíš rentgenové záření) a neustále probíhajícími jadernými reakcemi produkujícími gamma záření. Delší vlnové délky budou samozřejmě zastoupené také. Tohle bude muset zachytit a převést na teplo stínící médium už jen kvůli ochraně obsluhy. Jestli a jak řešit vysokoenergetické produkty fúzní reakce, je otázka. Minimálně by mělo být vyřešené, jak je z reaktoru odstraňovat za provozu, pokud má běžet v kontinuálním režimu.

Odpovědět


Re: Re: Re: Re: získání energie ze stelátoru

Z Z,2023-03-08 10:20:47

No ale "hlavná otázka" bola, ako sa teplo dostane z plazmy - to je snáď vysvetlené.
No röntgenové a gama žiarenie už nebude ovplyvňovať materiál konštrukcie transmutáciou.
Že bude musieť byť konštrukcia značne masívna, jednak aby sa neroztavila a aj kvôli dostatočnému pohlteniu ionizujúceho žiarenia je samozrejmé.

Odpovědět


Re: Re: získání energie ze stelátoru

Vojtěch Kocián,2023-03-08 07:57:58

Teoretickou možností je vyvést produkty reakce mimo reaktor. Jsou to ionty jiné hmotnosti než ionty tvořící palivo, takže by to mělo jít podobně jako v článku popisovaném experimentu přiváděli jádra hélia k detektoru. Jen to vůbec nebude jednoduché udělat s dostatečnou účinností. Pak by mohlo být možné převést kinetickou energii nabitých částic přímo na elektřinu. Nevím, jestli už někdo zkoušel postavit takový elektrický generátor přímo na výstupu z urychlovače a jaké měl výsledky. Tohle taky nebude zrovna jednoduché.

Nicméně reaktor by tak jako tak potřeboval chlazení a odebírané teplo je možné převést na elektřinu klasickou turbínou s generátorem. Otázkou je, jestli se obtěžovat generátorem z nabitých částic nebo všechnu energii prohnat turbínou. Rozhodující bude složitost (tedy cena) a výsledná účinnost.

Odpovědět


Re: Re: Re: získání energie ze stelátoru

Vladimír Bzdušek,2023-03-08 09:31:28

Teplotechnika odvodu tepla z fúzneho reaktora bude sakra ťažký oriešok. V jadrovom reaktore sa to v princípe rieši prietokom média priamo cez reaktor, vo fúznom to nie je možné. Odvod tepla cez stenu má nejaké limity rôzneho druhu ... Alebo sa mýlim?

Odpovědět

Pane Wagner

Petr Vojvo,2023-03-06 20:43:30

Jsem rád, že sledujete TAE.
Jsem rád, že jste pochopil.
TAE zvládlo s FRC fúzi D-T. Jen to palivo je na Měsíci.
Proto protonbor.
Hodně úspěchů v objevování s AI.

Odpovědět


Re: Pane Wagner

Vladimír Wagner,2023-03-06 22:58:55

Tak nevím, co máte tím svým příspěvkem na mysli. Co u fúze D-T TAE zvládlo? A proč by pro ni mělo shánět palivo na Měsíci? Deuteria je na Zemi dostatek a tritium se získá z lithia. Zdá se mi, že v tom máte šílený zmatek. Asi je to u vás ta ještě nevyspělá umělá inteligence, kterou jste u sebe objevil :-)

Odpovědět


Re: Re: Pane Wagner

Petr Vojvodik,2023-03-07 16:35:08

Mám na vás dotaz jako odborníka,
kolik miligramů ročně T vyrobí vědci
z lithia? Jak je to energeticky a finančně
náročné?
Jen americká energetika by potřebovala pro pokrytí energetických potřeb tuny tritia.
Před dvěma roky psali o 15-20 tunách.
Na Měsíci je tritia miliony tun, ale to jistě víte.
Jak jste pokročil ve studiu optometrických algoritmů?
Pozitivní je, že TAE.com začínáte vnímat.

Odpovědět


Re: Re: Re: Pane Wagner

D@1imi1 Hrušk@,2023-03-07 17:46:39

Dva laické dotazy:
1. Proč by se v současnosti vyrábělo větší množství tritia, když je pro něj minimální využití? Neměla otázka znít spíš: "Jaké jsou limity umělé produkce tritia?"
2. Jaký má smysl hádat se o druhu fúzního paliva, když zatím nedaří ani dostatečně dlouho udržet plazma a inženýrské vyrovnání je v nedohlednu?

Odpovědět


Re: Re: Re: Pane Wagner

Vladimír Wagner,2023-03-07 18:18:10

Pane Vojvodíku, já jsem psal, vy to všechno strašně motáte. Na Měsíci opravdu nemohou být žádné velké zásoby tritia. Poločas rozpadu tohoto radionuklidu je 12 let a i na Měsíci (stejně jako na Zemi) neustálé vzniká a zaniká. Je ho sice určitá úroveň (na Zemi i na Měsíci) daná vyrovnáním procesů vzniku a zániku, ale ta je velmi nízká. Velké zásoby fúzního paliva se sice na Měsíci předpokládají, ale jedná se helium tři pro využití fúze helia 3 s deuteronem za vzniku protonu. Jinak z lithia se vyrábí tritium pomocí toku neutronů. V případě reakce fúze deuteria a tritia máme část potřebných neutronů z fúzních reakcí a dalším efektivním zdrojem mohou být štěpné reaktory.

Odpovědět


Re: Re: Re: Re: Pane Wagner

Petr Vojvodik,2023-03-07 21:30:04

Pane Wagner, škoda že nechcete sdělit odpověď kolik T dostanete z výroby na Zemi.
He3 je nejmenší z molekul a uniká vším. To by jste měl vědět...
Molekula T vody je jiná. Protonbor fúze je samozřejmě ten cíl.
Buďte praktický, ne jen teoretik.

Odpovědět


Re: Re: Re: Re: Re: Pane Wagner

Vladimír Wagner,2023-03-07 23:13:16

Pane Vojvodíku, nejsem teoretik ale experimentální fyzik. Svými příspěvky ukazujete, že máte v problematice totální guláš a vůbec ji nerozumíte. Spotřeba (potřeba) tritia je omezené a dominantní část jejich produkce je zajišťována jako vedlejší produkt na těžkovodních reaktorech. Zatím tak opravdu není potřeba je produkovat z lithia. Prostě pro ně nemáme nějaké kriticky důležité využití. U termojaderných elektráren využívajících fúzi tritia a deuteria si tritium z lithia bude produkovat ve stěnách samotná elektrárna. Termalizované neutrony, které předaly svou energii budou v exotermické reakci s lithiem 6 produkovat tritium. Aby se zmnožily neutrony, v každé fúzní reakci vznikne jen jeden a jsou jejich ztráty, použijí se nuklidy, které dokáží neutrony multiplikovat (například 9Be nebo 204Pb). Vzhledem k tomu, že jde o exotermickou reakci a produkce tritia bude součástí fungování elektrárny, tak nezhoršují energetické a finanční parametry budoucí fúzní elektrárny.
Vzhledem k tomu, že helium je inertní plyn, tak nevím, co jste měl na mysli pojmem molekula hélia. Nějaké molekuly může sice ve velmi specifických podmínkách tvořit s fullereny nebo rtutí, ale ty nejsou malé. Možná jste měl na mysli to, že jde o atom, který označíte za jednoatomovou molekulu a to atom po vodíku nejlehčí. Ale ani helium neproniká vším. To už je třeba vidět na vzducholodích či balóncích plněných héliem. Ale nějak jsem nepochopil, jak se tento váš výrok má týkat toho, který z nuklidů (tritium nebo helium 3) se předpokládá získávat pro fúzní zařízení na Měsíci.

Odpovědět


molekula Helia

Pavel- Piskač,2023-03-08 12:40:41

>označíte za jednoatomovou molekulu
Tak to jaksi z princilu definice nelze. Přimloval bych se za nepitvání neodborných vyjádření.

Odpovědět


Re: Re: Re: Re: Re: Pane Wagner

Oldřich Vašíček st.,2023-03-08 13:13:48

Máte v tom trochu zmatek. Nejmenší atom je H. Jedná se o jeden p+ (proton) a jeden e- (elektron). Dále pak jeho izotopy: D (deuterium) 1 p+, 1 n (neutron) a 1 e-; T (tritium) 1 p+, 2 n, 1 e-. Můžou tvořit molekuly plynu H2, případně D2, T2. A tyto molekuly jsou extrémně malé a pronikají spoustou materiálů.
Nebo můžou být ve sloučeninách H2O, D2O, T2O, apod. Chemické vlastnosti jsou shodné.

3He je izotop Helia. Nejrozšířenější izotop je 4He - 2 p+, 2 n, 2 e-. A žádný izotop netvoří molekulu He2. I tak je atom He podstatně větší než H či H2 a s průnikem materiálem není taký problém - viz vzducholodě, bomby na nafukování pouťových balónků, apod.

Odpovědět


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Pane Wagner

Vladimír Bzdušek,2023-03-08 16:41:13

Jednoatomová molekula je normálna vec a bežný termín. Napr.
https://is.muni.cz/el/med/podzim2011/BSBC011p/30547295/molekuly.html

Odpovědět


Diskuze je otevřená pouze 7dní od zvěřejnění příspěvku nebo na povolení redakce








Zásady ochrany osobních údajů webu osel.cz