Polička (Svitavsko) - Před 100 lety začaly v Poličce na Svitavsku vznikat činžovní domy v originálním československém rondokubistickém slohu. Na nábřeží Svobody byly podle návrhu architekta Václava Flégla a Oldřicha Lisky vystavěny čtyři a v ulici E. Beneše jich vzniklo pět. Ačkoli podobný soubor v tomto architektonickém stylu je v Česku výjimečný, památkově chráněný je pouze jeden objekt, řekl ČTK historik umění David Junek z Městského muzea a galerie Polička.
Fotogalerie
Na seznam nemovitých kulturních památek je zapsána budova v ulici E. Beneše č.p. 389. Podle památkářů autenticky dochovaný objekt dokládá vysokou úroveň meziválečné bytové výstavby. Dochoval se z velké části včetně otvorových prvků, kování nebo zábradlí schodiště.
Činžovní domy ve 20. letech minulého století stavělo město se státní podporou ministerstva veřejných prací. Kvůli jejímu získání architekt Flégl původní bohatě členité fasády souboru na nábřeží Svobody navržené Liskou zjednodušil, čímž přišly o svou plastičnost a přestaly se lišit jedna od druhé. Půdorysné řešení ale zůstalo zachováno. Další budovy v ulici E. Beneše navrhoval pouze Flégl. Podle Junka se snaha o úspory promítla také v použití levnějších truhlářských prvků, například dveře mají jen jednoduché hladké výplně.
Po roce 1989 se Polička rozhodla, že činžovní domy rozprodá, neboť nebyly v dobrém stavu. Noví vlastníci často přikročili k nevhodným opravám, které narušily původní vzhled budov. Někde nechali například osadit plastová okna, na fasádách použili nevhodné barvy.
Soubor rondokubistických staveb v Poličce doplňují domy v Rumunské ulici s popisnými čísly 410 a 411, které pro vojenské zaměstnance místní muniční továrny navrhl zatím nezjištěný architekt. Významnou stavbou tohoto slohu v Poličce je také Tylův dům od architektů Antonína Mendla a Václava Šantrůčka.
Rondokubismus nazývaný také obloučkový kubismus, české art deco, národní styl, národní dekorativismus nebo třetí kubistický styl je specifický styl architektury a užitého umění využívaný v Československu především v období první republiky. K nejvýraznějším zástupcům tohoto slohu patří například pardubické krematorium od Pavla Janáka a Františka Kysely, Legiobanka v Praze od Josefa Gočára nebo Janákův pražský Palác Adria.
