Smůlu tak má kupříkladu soukromý zemědělec Josef Nehyba z Budíškovic u Dačic na Jindřichohradecku. „Nakupovat půdu úplně není v našich silách,“ uvedl. Ještě víc než vysoká cena půdy jej ovšem trápí omezenost její nabídky. Smysl nakupovat by mu dávalo, jen kdyby mu své pozemky chtěl prodat někdo v bezprostředním okolí jeho farmy. Takové prodejce ale nachází jen těžko. „Nepoužívám půdu jako investici a chci na ní hospodařit, takže někde tři katastry dál bych ji už nepotřeboval,“ vysvětlil.
Tři miliony majitelů
Nyní farmář se svou rodinou hospodaří asi na 200 hektarech. Zhruba půlka je jeho vlastní, zbytek si dlouhodobě pronajímá. Běžně tak ostatně činí také mnoho dalších zemědělců, protože v důsledku komunistických experimentů je vlastnictví půdy v Česku extrémně rozdrobené.
„Zemědělské pozemky vlastní kolem tří milionů jednotlivých majitelů a tento počet se jen velice pomalu snižuje,“ uvedl Vladimír Pícha ze Zemědělského svazu. V celostátním měřítku tak podle něj zhruba polovina půdy patří vlastníkům, kteří sami žádnou zemědělskou činnost nevyvíjejí, jen inkasují nájem. A ten také není úplně levný. Podle serveru Farmy.cz se loni u nově sjednávaných smluv pachtovné za pronájem zemědělské půdy pohybovalo v rozmezí 3 000 až 7 000 korun za hektar ročně. U výjimečně kvalitní půdy ale může přesáhnout i deset tisíc korun.
Farmáři se ovšem snaží hospodařit především na svém vlastním. „Když to jde, tak samozřejmě dáváme přednost nákupu,“ potvrdil Nehyba. Pokud se ale nějaký pozemek na prodej naskytne, obvykle u něj jen těžko s cenou může konkurovat velkým firmám včetně zahraničních. „Prodejce bohužel obvykle zajímá jenom cena,“ posteskl si zemědělec.
Nevýhodné postavení zemědělců oproti bohatým investorům potvrzuje i Pícha. „Největší volné prostředky na nákup půdy mají investoři, kteří v zemědělské půdě vidí bezpečné uložení prostředků s dlouhodobým zhodnocením,“ podotkl Pícha.
Zemědělci tak při nákupu půdy musí podle něj přistupovat i na nevýhodné nabídky, pokud nechtějí o svůj základní výrobní prostředek přijít. Proto raději omezují i ostatní investice. „Bohužel půda nepatří mezi daňově odpočitatelné položky, takže ji zemědělci kupují z již zdaněného zisku,“ připomněl Pícha.
Lákavé dotace
Zatímco domácí rolníci chtějí půdu proto, aby na ní mohli sami hospodařit, zejména zahraniční investoři mohou mít úplně jiné plány. Potvrzují to i zkušenosti Agrární komory. Ta se proto obává, že by pravidla společné zemědělské politiky platná od letošního roku mohla vést ke spekulacím se zemědělskou půdou. „Mohou motivovat české i zahraniční investory k nákupu půdy jakožto investice s příslibem čerpání zemědělských dotací, avšak bez povinnosti tuto půdu aktivně využívat k produkci zemědělských komodit sloužících pro výrobu potravin,“ tvrdí prezident Agrární komory Jan Doležal.
Zájem spekulantů na vlastní kůži zaznamenal kupříkladu analytik České zemědělské univerzity v Praze Tomáš Maier. Sám totiž po předcích zdědil několik hektarů polí. „Každou chvíli mi přicházejí nabídky, že ode mě chtějí půdu koupit. Nasměrují se na mě podle katastru nemovitostí,“ uvedl Maier. Zájemci ale od něj odcházejí s nepořízenou. „Sice doufám, že ji z ekonomických důvodů nikdy nebudu muset prodat, ale člověk nikdy neví,“ připustil.
Zájem zejména zahraničních společností o nákup české půdy je ovšem podle Maiera pochopitelný. „Tito investoři ji zde nakupují, protože u nich bývá třeba desetinásobně dražší,“ porovnal analytik. Podle posledních dostupných údajů z roku 2021 kupříkladu v Německu přišel hektar orné půdy v průměru asi na 635 tisíc korun. V nejdražším Lucembursku by ovšem kupec za stejně velké pole musel zaplatit více než dvojnásobek této částky.
Bez šance na nákup půdy ale podle něj přesto nejsou ani běžní domácí zemědělci. „I české zemědělství je ziskové a navíc mohou žádat o dotace,“ připomněl Maier. Podpůrný a garanční rolnický a lesnický fond totiž vypisuje dotace, jimiž zemědělcům přispívá na část úroků z úvěru na nákup zemědělské půdy. Že jde o cennou pomoc, potvrzuje i sedlák Nehyba.
Půdy stále ubývá
Přestože v celoročním srovnání loni cena půdy rostla, v posledním čtvrtletí dokonce mírně poklesla. „To je podle mě důkazem toho, že zájemců o nákup půdy je méně, protože ve společnosti je méně peněz,“ tvrdí agrární analytik Petr Havel. Tento pokles je ale podle jeho názoru pouze dočasný. Zemědělské půdy je totiž stále méně, novou nijak vyrobit nelze. Navíc z ní stále postupně „ukusuje“ bytová výstavba anebo kupříkladu stále populárnější fotovoltaické elektrárny. „Pokud bude tlak na to, aby se zemědělská půda využila k energetickým účelům, její ceny zase porostou,“ dodal Havel.
Autor: Jiří Janda
Zdroj: Denik.cz
