Praha - Stát prodal své akcie v Mostecké uhelné společnosti (MUS), aniž znal všechny rozhodné skutečnosti. ČTK to řekl státní zástupce Radek Bartoš, který v dnešní závěrečné řeči navrhl pro bývalé manažery MUS Antonia Koláčka a Oldřicha Klimeckého propadnutí majetku, nepodmíněný trest vězení a zákaz činnosti ve vedení firem. Prodej menšinového podílu schválila v roce 1999 vláda Miloše Zemana. Podle Bartoše ale nevěděla, že akcie ve skutečnosti neprodává zahraničnímu investorovi, ale manažerům MUS. Muži to popírají.
Pro prodej státního podílu v těžební společnosti firmě Investenergy zvedli ruku všichni členové Zemanova sociálnědemokratického kabinetu. "Stát tyto akcie prodal, aniž věděl, že za ně bude placeno ne vlastními penězi zahraničního investora, ale penězi vyvedenými z MUS a že vlastně za celou touto akcí stojí manažeři z MUS," popsal Bartoš, proč viní Koláčka s Klimeckým z podvodu vůči státu se škodou ve výši zhruba 2,38 miliardy korun.
Prodeji podle Bartoše předcházelo to, že Koláček s Klimeckým zneužili v MUS své postavení. "Podstatu případu vidím v tom, že obžalovaní za peníze MUS, které přes další subjekty vyvedli v podstatě do své dispozice, bezplatně získali akcie a společnost ovládli," vysvětlil státní zástupce.
Zatímco Klimecký se zúčastnil jen úvodu hlavního líčení, Koláček u pražského městského soudu nikdy nechyběl a český proces vítal jako příležitost k očištění svého jména poté, co byl za vyvedení peněz z MUS shledán vinným ve Švýcarsku. Hájí se mimo jiné tím, že stát věděl, komu podíl prodává, respektive ho to nezajímalo, protože se chtěl podílu v těžební společnosti zbavit. Žádný podvod se tak podle něj nestal.
"U Mostecké uhelné společnosti existovaly určité negativní faktory, které i mohly přispět k rozhodnutí vlády, proč se takového problému zbavit," připustil dnes na dotaz ČTK Bartoš. "Na druhou stranu, nebyl to jenom souhrn negativ - ta společnost evidentně byla bonitní, což vyplývá už jenom ze všech těch částek, které obžalovaní byli schopni ze společnosti vyvést ve svůj vlastní prospěch," podotkl.
V hlavním líčení, které trvalo téměř čtyři a půl roku, vypovídal i nyní již bývalý prezident Zeman a jeho někdejší ministři. Zeman privatizaci hájil. Podle Miroslava Grégra, který měl v gesci průmysl a prosadil přímý prodej státního podílu v MUS místo soutěže, nebylo v kuloárech žádným tajemstvím, že management MUS usiluje o výhradní vlastnictví firmy. Uvedl ale, že o souvislosti mezi Investenergy a obžalovanými manažery nevěděl.
"Vláda mohla mít určitá podezření, která se objevila v roce 1998 o tom, nakolik a jestli Antonín Koláček a případně další osoby z MUS stojí za těmi údajnými zahraničními zájemci," řekl k tomu státní zástupce.
"Nicméně tato podezření nebyla do doby prodeje akcií, do doby rozhodnutí vlády nijak relevantně podložena, prokázána. Nic bližšího v tomto směru nezjistila ani Bezpečnostní informační služba, ani Policie České republiky. Vláda se o výsledek jejich šetření zajímala, měla k dispozici jejich zprávy a nebylo tam nic, na čem by mohla stavět nad rámec toho, co se probíralo veřejně," zdůraznil Bartoš.
Závěrečné řeči budou u pražského městského soudu pokračovat ve středu, kdy by se mohl dostat ke slovu i Koláček. Kdy soud vyhlásí rozsudek, zatím není zřejmé. Termíny hlavního líčení jsou prozatím stanovené do konce tohoto týdne a na týden od 12. června.
Žalobce žádá pro Koláčka z kauzy MUS 7,5 roku vězení a propadnutí majetku
Státní zástupce žádá pro někdejšího manažera Mostecké uhelné společnosti (MUS) Antonia Koláčka 7,5 roku vězení, propadnutí veškerého majetku a pětiletý zákaz působení ve vedení firem. Pro dalšího manažera Oldřicha Klimeckého navrhl v dnešní závěrečné řeči u soudu odnětí svobody od pěti do 7,5 roku. Obžaloba tvrdí, že muži ovládli firmu jejími vlastními penězi a že při její následné privatizaci podvodně způsobili státu škodu ve výši přes dvě miliardy korun. Obsáhlé dokazování v kauze z 90. let dnes soud dokončil po více než čtyřech letech od zahájení procesu.
Koláček a Klimecký spáchali podle státního zástupce Radka Bartoše jednak podvod, jednak trestný čin zneužití postavení v obchodním styku. "Obžalovaní se tu chválili, jak zachránili Mosteckou uhelnou společnost. (...) Tyto skutečnosti nepovažuji za rozhodné pro posouzení věci. Primárně jim šlo o vlastní obohacení," konstatoval u pražského městského soudu. Koláčka pokládá za vůdčí osobnost trestné činnosti. Pětiletý zákaz působení ve statutárních orgánech firem a propadnutí zajištěného majetku ale žádá i pro Klimeckého.
"Obžalovaní odčerpali z MUS peníze pod záminkou zhodnocení v zahraničí. MUS si tak skrytě koupili převážně za její vlastní peníze. Zdánlivá legalita jednotlivých toků nevylučuje jejich protiprávnost při vzetí všech okolností do úvahy. Své jednání zastírali složitou strukturou subjektů v zahraničí," popsal Bartoš. Zdůraznil, že trestní odpovědnost obžalovaných není promlčená.
K návrhům trestů státní zástupce řekl, že zohlednil dosavadní bezúhonnost obžalovaných a také to, že od spáchaných skutků uplynul delší čas. Za přitěžující okolnosti naopak označil to, že muži páchali trestnou činnost ze ziskuchtivosti a po předchozím uvážení.
Bartoš trvá na tom, že manažeři Koláček, Klimecký, Jiří Diviš, Marek Čmejla a Petr Kraus vytvořili nepřehlednou strukturu firem, aby zastřeli, že nejpozději od května 1998 vlastnili nebo měli pod kontrolou nadpoloviční většinu akcií MUS. Poté údajně vyčkali, až cena akcií klesla, a od státu odkoupili jeho podíl přes firmu Investenergy za výrazně nižší cenu. Výši škody původně obžaloba stanovila na 3,2 miliardy korun, dnes ji státní zástupce na základě znaleckého posudku k ceně menšinového podílu nově vyčíslil na zhruba 2,38 miliardy.
"Investenergy se prezentovala jako švýcarská investiční a poradenská společnost. Nebyla to ale společnost významných švýcarských poradců a investorů, byl to projekt pánů Koláčka a Klimeckého," prohlásil Bartoš. Koláček se hájí mimo jiné tím, že v souvislosti s MUS nebyl nikdy nikdo okraden. Už dříve upozornil na to, že stát do roku 2011 neevidoval v souvislosti s MUS žádnou škodu. Tlak na kriminalizaci exmanažerů podle něj vyvinuly až Věci veřejné pod vedením Víta Bárty.
Prodej státního podílu v MUS firmě Investenergy schválila jednomyslně v červenci 1999 vláda pozdějšího prezidenta Miloše Zemana. Investenergy podle státního zástupce hradila podíl penězi, které pocházely přímo z uhelné společnosti, odkud je předtím obžalovaní vyvedli. Manažeři popírají, že vládě zatajili, že skutečným nabyvatelem akcií budou oni a že za podíl zaplatí penězi z této těžební společnosti, kterou skrytě ovládli. Stát podle nich věděl, komu prodává, respektive ho to nezajímalo, protože se chtěl podílu zbavit.
Mezi svědky v hlavním líčení dříve vystoupil i tehdejší prezident Miloš Zeman a řada bývalých ministrů jeho vlády včetně současného předsedy Ústavního soudu Pavla Rychetského či expremiéra Vladimíra Špidly. Zeman u soudu prodej státního podílu hájil. MUS podle něj nebyla strategickou společností a vláda byla ráda, že se menšinového podílu zbaví. Exministr průmyslu Miroslav Grégr, který prosadil přímý prodej státního podílu místo soutěže, uvedl, že nevěděl o souvislosti mezi Investenergy a obžalovanými manažery. Připustil ale, že v kuloárech nebylo žádným tajemstvím, že management MUS usiluje o výhradní vlastnictví firmy.
Státní zástupce dnes vystoupení některých bývalých členů Zemanova kabinetu zpochybnil. "V době výpovědi byli ještě veřejně činnými osobami, a je tedy logické, že své tehdejší rozhodnutí obhajovali. Při hodnocení některých výpovědí je k tomu třeba přihlížet," poznamenal.
Posledním obžalovaným v české větvi kauzy je bývalý náměstek ministra průmyslu Robert Sýkora, a to za přijetí úplatku. Státní zástupce pro něj dnes navrhl trest pod polovinou sazby, která činí pět let, peněžitý trest 4,5 milionu korun a zákaz činnosti ve státní správě.
Českému stíhání původně čelilo osm lidí, manažer a miliardář Luboš Měkota však v roce 2013 zemřel a stíhání bývalého lobbisty a obchodníka se zbraněmi Pavla Musely obviněného z podplácení žalobce přerušil ze zdravotních důvodů. Obžaloba tak mířila na šest lidí. Stíhání Krause, Čmejly a Diviše ale soud postupně zastavil, protože si začali odpykávat tresty uložené již dříve ve švýcarské větvi kauzy, která se vedle ovládnutí MUS týkala praní špinavých peněz. Kraus ve Švýcarsku nastoupil do vězení, Čmejla s Divišem tam nakonec dostali podmínky a peněžité tresty.