Nadějné vyhlídky
Zavrtat se do ledu
Joe Biden navzdory pohoršení části vlastní strany a environmentalistů udělil společnosti ConocoPhillips licenci k těžbě ropy na Aljašce
Před třemi týdny oznámil bývalý americký prezident Jimmy Carter, že končí léčbu v nemocnici a odchází dožít domů. Nejstaršímu žijícímu ex-prezidentovi je 98 let a je to na něm samozřejmě znát. Nemyslím tím pouze zdravotní stav, spíše celkové ustrojení jeho osobnosti. Carter byl posledním americkým prezidentem, který si dovolil říct Američanům, že se mají v životě trochu uskrovnit. Když propukla energetická krize, sedl si v Bílém domě před krb a vyzval spoluobčany, aby si natáhli svetr - podobně jako to dělá on a jeho žena. Už tehdy se to nesetkalo s pozitivním ohlasem, šéfka českého parlamentu se mohla poučit a ušetřit si hromadu posměchu i kritiky. Carter systematicky Američanům vykládal, že jejich závislost na hmotném majetku není zdravá; že důležitější, než co vlastní, je to, jakým životem žijí. Po jednom volebním období ho v Bílém domě vystřídal muž úplně jiného založení, optimismem a bodrými vtipy sršící Ronald Reagan.
Píšu to proto, že doba se opravdu změnila a některé věci se ukázaly být přinejmenším v americké demokracii neprůstřelné. V tomto kontextu je potřeba chápat nejnovější rozhodnutí vlády Joea Bidena, jež se sice v úterý nepropracovalo úplně nahoru na titulní strany novin, kde se drží krach Silicon Valley Bank, ale asi by tam být mělo. Biden navzdory pohoršení části vlastní strany a environmentalistů udělil licenci k těžbě ropy společnosti ConocoPhillips v rámci projektu Willow, který se nachází na Aljašce - a není to žádný pidiprojekt. Ropa se bude pumpovat minimálně dalších třicet let a její objem by měl představovat až 40 procent veškeré těžby v tomto arktickém státě.
Podle analýzy vypracované americkou vládou uvolní ropné produkty vytěžené v rámci projektu do ovzduší více než 280 miliónů tun skleníkových plynů, což je prý ekvivalent 9,2 milionu nových automobilů se spalovacím motorem nebo sedmdesáti nových tepelných elektráren. Kromě toho vznikne téměř 700 kilometrů nových silnic uprostřed divoké arktické přírody a k tomu zhruba 450 kilometrů ropovodů. Protože se bude stavět v oblasti, v níž vlivem klimatické změny dochází již nyní k tání permafrostu, bude potřeba využít speciální technologie, která bude měknoucí půdu chladit.
The New York Times ujišťují své čtenáře, že prezident Biden se do schvalování nehrnul. Ropná společnost má nicméně k pronájmu oblasti uzavřené smlouvy ještě z doby vlády Billa Clintona, povolení k těžbě pak padlo v závěru funkčního období Donalda Trumpa. Věc skončila u soudu a dnešní administrativa má za to, že pokud by těžbě dále bránila, může ve výsledku čelit náhradám ve výši pěti miliard dolarů. Kromě toho se Bidenův tým zaklíná, že výsledek je vlastně kompromis: ConocoPhilllips bude těžit na třech místech místo původně zamýšlených pěti a vzdá se dalších projektů. Aljašští politici oslavují s tím, že jejich stát nemůže přece na svých bedrech nést odpovědnost za klimatickou změnu sám a má také právo na vlastní rozvoj. A těžba nerostných surovin je většina toho, co se v Arktidě za rozvoj považuje a považovat dá.
Sám Biden pak pokračuje systematicky v posunu do politického středu. Během kampaně svatosvatě sliboval, že se žádná další těžba povolovat nebude. Situace se změnila, benzín je drahý, doba je těžká. Pokud někdo potřeboval další důkaz, že současný prezident chystá druhou prezidentskou kandidaturu, má ho zde jako na talíři.
Podstata celé situace je však někde jinde. Biden rozhodně není žádný klimatický skeptik, chlubí se legislativou, která pumpuje bezprecedentní sumy do transformace americké energetiky. Symbolické „svetry“ v ní ale nenajdete - žádná uhlíková daň, jež by zdražila spalování tradičních paliv v tradičních motorech, žádné povolenky. Takový postup dnes není populární ani na jednom pólu amerického politického spektra, daně nemiluje pravice a levice má pocit, že by zdražení nebylo spravedlivé vůči chudší části populace. Nezbývá tedy než věřit v rozvoj nových technologií, masivně do nich investovat a doufat, že v rámci konkurenčního boje nakonec zlikvidují ty staré.
Takový pohled má své obhájce, ale dost často vyvolává skepsi. Podle některých kritiků například skleníkové plyny z projektu Willow prakticky zlikvidují veškeré úspory plynoucí z Bidenových investic do rozvoje obnovitelných zdrojů. Z opačné strany zní protiargument, že poptávka po ropě zatím trvá, takže pokud by se netěžilo na Aljašce, dovezla by se ropa odjinud. A tak dále, boj mezi starým a novým světem trvá - a může podle všeho trvat ještě dlouho.
Předchozí vydání najdete na webu respekt.cz v rubrikách Informační servis a Newsletter
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
