Prohlížím si květovaný koberec a snažím se pochopit, co je na žinylce tak magického. „Nejdřív se tká předdílo,“ ukazuje mi Josef Fidler několik pruhovaných pásků. „Ty se dají na sebe a tím teprve vznikne vzor.“ Položí je na sebe, ukáže mi je z hřbetu a v tom okamžiku mi to dojde.
Lidé se dokážou zamilovat do lecčeho. Josefu Fidlerovi se podařilo propadnout velmi unikátní, vášnivé a doživotní pohlcující lásce k housence. A to ne jen tak ledajaké! Abyste tomu rozuměli: speciální způsob tkaní, který tomuto tkalci učaroval, získal své jméno z francouzského „chenille“, což je výraz označující housenku.
Co ale nemohu opomenout zmínit, je brdo, což je soustava listů. „Je to na jedno brdo“ tedy zjednodušeně znamená, že se celá látka tká stejným způsobem.
