ANKETA: Kniha roku Sardenu 2022 – komentáře

Vážené čtenářky, vážení čtenáři,

dokonáno jest. Tedy pokud hovoříme o osmém ročníku ankety Kniha roku Sardenu. Opět jsme oslovili osobnosti, o kterých se domníváme, že mají k tématu co říci, redakce časopisů a webů zabývajících se fantastikou, ale i čtenářskou veřejnost, jak jsme avizovali v článku na Sardenu. Všichni dostali relativně jednoduchou otázku: „Můžete jmenovat jednu až tři knihy z oblasti fantastiky, které ze své četby považujete tento rok za nejhodnotnější?“

Tentokrát se sešlo 35 odpovědí (respektive 36, ale jednu jsme nezapočítali z důvodu nedostatečného množství informací o respondentovi, a to přes několik e-mailových žádostí o doplnění). Ty zveřejňujeme se vším všudy, jen je redakčně upravujeme, abychom sjednotili úpravu. Nemáme nic proti tomu, když takto autor propaguje vlastní tvorbu; u nakladatelů zase chápeme, že jen s obtížemi zvládají číst něco jiného než to, na čem pracují. Z anketních odpovědí jsme následně sestavili žebříček nejčastěji jmenovaných knih. Do výsledků žebříčku byly započítány pouze a právě knihy, které vyšly v roce 2022 poprvé v češtině a na nichž se respondent nepodílel autorsky, redaktorsky ani jiným způsobem.

Respondenti jsou řazeni abecedně, knihu uvádíme v českém vydání, pokud v češtině vyšla. Jména zahraničních autorek, respektive příponu -ová přidáváme podle toho, jakou variantu použilo nakladatelství na obálce (proto Becky Chambersová, ale Polly Hall nebo Livia Llewellyn). Všechny komentáře jsme upravili tak, aby bylo uvedeno nakladatelství a u překladových děl překladatel, překladatelka či překladatelé. Pokud kniha nevyšla v prvním vydání v češtině v roce 2022, uvádíme i rok, kdy vyšla poprvé.

Do žebříčku počítáme to, co respondenti explicitně uvedli. Pokud nebylo řečeno jinak (například v mailové korespondenci), započítáváme tedy vždy první tři uvedené tituly. Všechny další, a to včetně těch, na kterých se respondenti nějak podíleli, započítáváme jako „zmínky“. V případě upravených nových vydání či nových překladů zvažujeme individuálně. Zde nutno upozornit na tři letošní výjimky – za prvé jde o Velkou knihu Zeměmoří Ursuly K. Le Guinové. Zeměmoří vyšlo jednotlivě již dříve, ale toto vydání je obohaceno o několik dosud nepřeložených povídek, proto titul do žebříčku zahrnujeme. Za druhé přidáváme Mučitelův stín od Gena Wolfa, který vyšel v novém překladu Pavla Bakiče. A za třetí jde o Luciferovo kladivo Larryho Nivena a Jerryho Pournella, které vyšlo v novém překladu Zdeňka Uherčíka. Pro lepší orientaci zapisujeme díla, která započítáváme do žebříčku, tučně.

Stále také platí výzva, že pokud čtete fantastiku a máte v ní trochu přehled, budeme rádi, když nám napíšete, když si vás budeme moci zařadit do databáze a když vám budeme moci napsat na přelomu prosince a ledna e-mail s jednoduchou otázkou, zda můžete jmenovat tři knihy…

A teď už komentáře jednotlivých respondentů:

ERIKA ENA ADAMCOVÁ (recenzentka)

1. Jakub Němeček: Na lovu kvizonů (Gnóm!)
2. Jane Smiley: Tuláci v Paríži (Slovenský spisovateľ, 2021, překlad Lenka Cinková)
3. Polly Hall: Taxidermistova milenka (Golden Dog, překlad Martin Štefko)

AMBERYLKA (čtenářka)

Zuzana Hartmanová: Krysy apokalypsy 03 – Bouřný úsvit (Host)
Můj první tip je kniha Zuzany Hartmanové Bouřný úsvit, třetí díl trilogie Krysy Apokalypsy. Naprosto bombastické zakončení série, přečtené jedním dechem.

Dan Abnett: Warhammer 40 000 – Gauntovi duchové 12 – Krvavý spolek (Polaris, překlad Marek Hrnčíř)
Druhý tip je zahraniční: Krvavý spolek od Dana Abnetta z cyklu Warhammer 40.000, série Gauntovi duchové, a to je zatím poslední díl, který vyšel. Nevybočuje z Abnettova standardu a udržuje napětí, postavy se chovají uvěřitelně a z knihy doslova cítíte atmosféru. Celou sérii můžu jen doporučit.

Další knihy, které mě zaujaly v roce 2022, ale vyšly dříve, jsou:
Zuzana Hartmanová: Před bouří (Host, 2020) a Oko bouře (Host, 2021)
Daniel Polanski: Stavitelé (Fragment, 2019, překlad Václav Soukup)
Tereza Kadečková: O dracích a lidech (Golden Dog, 2020)

ROMAN BÍLEK (autor / publicista)

Marko Hautala: Architekt temna (Golden Dog, překlad Linda Dejdarová)
Tenhle hororový autor je echt příjemné zjevení. Předchozí tuzemský nakladatel ho v očích čtenářstva poněkud podkopal, když jej ve všech marketingových sloganech označil za „finského Stephena Kinga“. Lidi pak čekali Kinga a dostali Hautalu, a každý z nich je jiný… Každopádně Architekt temna je za mě nejlepší horor, co u nás loni vyšel.

Livia Llewellyn: Ta, co jde první (Medusa, překlad Roman Tilcer)
Opět mi letos učarovala novelka od nakladatelství Medusa. Ta, co jde první má se svou předchůdkyní Trávou (Anya Martin: Tráva, Medusa, 2021, překlad Roman Tilcer) mnoho styčných bodů. Nejedná se o nějaký sáhodlouhý text, ale o jednohubku, kterou slupnete za večer a která vám způsobí neklidné usínání. Kapesní formát, povedená zneklidňující obálka, osobitý text a hlavně vydavatel zatím sází výhradně na autorky. Livia Llewellyn je takový do lovecraftovského weirdu laděný Philip K. Dick v sukních – bez urážky a genderových jinotajů.

Kazuo Ishiguro: Klára a Slunce (Argo, překlad Alena Dvořáková)
Otevřeně přiznávám, že mám nějakou podvědomou averzi k všeobecně oceňovaným knihám a autorům ověnčeným literárními cenami. Také ale už dobře vím, že občas mi nějaká takto laděná kniha dokáže nakopat moudí. K nobelistovi Ishigurovi proto vedla dosti krkolomná cesta. Nejprve to nalomily filmy Neopouštěj mě a Soumrak dne podle jeho románů a láska k němu se teď na plné pecky rozhořela díky knize Klára a Slunce. Příběh psaný z pohledu robotky, která slouží, aby byla, je stejně tak dojemný, jako pozoruhodný a varující.

MARTIN BEČVÁŘ (redaktor časopisu Pevnost a webzinu Fantasy Planet, milovník dobrých příběhů a fantasy)

1. Tomáš Němec: Život válečníka (Mystery Press)
Coby milovník fantasy musím říct, že u téhle knihy jsem se cítil jako doma. Je to pocta starosvětské fantasy, skvěle napsaná a v úžasném provedení. Prostě srdcovka!

2. Vilém Koubek: Vincent Krhavý 02 – Smějící se bestie (Host)
Takovou druhou knížku nejspíš nepotkáte. Hlavní hrdina se jí doslova prokalí a prohulí, ale ta temná noirová atmosféra a především jazyk, kterým Koubek dávkuje filozofickou, nihilistickou a depresivní atmosféru, to je prostě něco, co vám zatluče hřebík do palice.

3. Kim Stanley Robinson: Šaman (Planeta9, překlad Pavel Bakič)
Tahle kniha je zážitek. Z pohledu pravěkého lovce popisuje jeho život. Doslova cítíte všechny ty emoce, tu krásnou přírodu a vztah člověka k ní...

Čestné zmínky:
Rok 2022 byl ve znamení VELKÝCH reedic: první díl Malazské knihy padlých (Erikson), Kola času (Jordan), Bohatýr (Červenák) i Velká kniha Zeměmoří (Le Guinová) jsou z mého pohledu vážně knihy, které si zmínku zaslouží.

Michaela Merglová: Píseň oceli 03 – Píseň války (Epocha) – velmi dobrá fantasy, hutná a drsná, skvělé zakončení trilogie.
Roman Bílek a Kristina Haidingerová (ed.): Bizarropolis (Carcosa, překlad závěrečné povídky Milan Žáček) – první antologie českého bizarra.
Dana Beranová: Zpěv straky (Host) – tady jsem byl betačtenářem a spolukmotrem, ale pokud máte rádi netradiční fantasy se silnou hrdinkou, která nezabíjí, ale pomáhá a léčí, navíc s nádechem Zaklínače, pak se téhle knihy určitě nebojte.
Jakub Němeček: Na lovu kvizonů (Gnóm!) – tvář nakladatelství Gnóm! prezentuje vlastní tvorbu – a je to vážně pecka, protože Němeček má cit pro jazyk i pointy.
Ludmila Svozilová: Zemři, Kaine: Svatyně (Golden Dog) – výborný mysteriozní thriller, skvěle napsaná legenda, do které je zatažena mladá dívka proti své vůli, skvělá atmosféra a spousta emocí.
Viktor Beznoh: Likvidátor (Black Tower) – česká humoristická fantasy s trpaslíkem-pojišťovákem v hlavní roli.

WOJTA BĚHOUNEK (čtenář, knihkupec, recenzent, kronikář, zedník)

Neil Sharpson: 2184: Pád Kaspické republiky (Planeta9, překlad Martin Královec)
Spisovatel Neil Sharpson napsal neuvěřitelně podmanivý příběh o založení čistě „lidského“ státu, jež se zuby nehty brání „strojům“ ovládající jinak většinu světa. 2184: Pád Kaspické republiky je psaný jistou rukou připomínající mistrovská díla takových tvůrců, jakými byli Philip K. Dick či John Le Carré. Jednoduchá špionážní zápletka, tísnivá atmosféra totalitního státu a dokonalá práce s psychologií postav dělají z románu nevšední zážitek, jež bude ve vaší mysli rezonovat ještě dlouho po dočtení.

P. Djèlí Clark: Vládce džinů (Host, překlad Jakub Němeček)
Bylo by snadné odsoudit úspěch Vládce džinů pro vyžití současných trendů, jimž jde vyprávění naproti, ke cti P. Djèlího Clarka je však třeba říct, že s nimi umí fantasticky zacházet. Jeho ženské hrdinky jsou v mnoha ohledech přesvědčivější než leckterý ostřílený lovec monster a exotické prostředí Egypta, zahaleného steampunkovým odérem, dodává celému dobrodružství ten správný šmrnc. Hezky tu přitom funguje komorní detektivní linie, neokoukané pojetí starých legend a samozřejmě svižné dialogy.

Tomáš Němec: Život válečníka (Mystery Press)
Tomáš Němec má talent přikovat ke čtení, zahrát na emoce a dát jednoduchým zápletkám punc nového, třebaže paradoxně rád pracuje s tradičními motivy a tradičními způsoby. Neustále přitom mění koncepci zápletky a tím pádem vytváří neodhadnutelné vzorce, díky čemuž je každý příběh překvapením. Život válečníka představuje střípky z odysey prokletého hrdiny, jehož cesta napříč umírajícím světem je plná krvavých střetů, krásných žen a apokalyptických monster. Meč & magie podle starých dobrých pravidel.

PETRA DIESTLEROVÁ (překladatelka) 

P. Djèlí Clark: Vládce džinů (Host, překlad Jakub Němeček)
Zábavná steampunková alternativní historie, která si pohrává s arabskou mytologií, má výbornou atmosféru a podvrací koloniální výklady. S detektivní zápletkou.

Becky Chambersová: Poutníci 04 – V jednom zapadlém koutě galaxie (Host, překlad Michaela Šprtová)
Komorní sci-fi příběh ze série Poutníci, po jehož dočtení si člověk říká: Ano, takhle nějak by měl vesmír fungovat.

Ursula K. Le Guinová: Velká kniha Zeměmoří. Svazek první (Argo/Triton, překlad Petr Kotrle, Irena Přibylová, Olga Machačová)
Tohle krásné nové vydání první části zeměmořského cyklu mi udělalo radost, děkuju za možnost vrátit se do světa jedinečné Ursuly K. Le Guinové.

Mimo soutěž
Jacek Dukaj: Led (Host, 2021, překlad Michala Benešová, Michael Alexa)
Tohle vyšlo už v roce 2021, ale dost dlouho trvalo, než jsem se touto pozoruhodnou knihou prokousala. Není pro každého a nejde o snadné čtení, ale jsou v ní vynikající momenty, je zajímavá jazykově a překladatelé podali mimořádný výkon.

SIMONA DOSTALOVÁ (spisovatelka, korektorka a zakladatelka projektu Write With Us)

Tereza Kadečková: O dracích a Sedmi (Golden Dog)
Letos u mě vyhrála díky neotřelému zpracování cyberpunkového prostředí, jehož děj je pořádná nálož valící se raketovou rychlostí a na konci explodující v grandiózním stylu.

MONIKA SLÍVA DVOŘÁKOVÁ (šéfredaktorka Sardenu)

Zuzana Hartmanová: Krysy apokalypsy 03 – Bouřný úsvit (Host)
Bouřný úsvit je čistokrevná fantasy moderního střihu a rozhodně si zaslouží vaši pozornost. Sežeňte si první díl, zjistěte, co bylo Před bouří a vydejte se do Leru, který sužují magické bouře a šílený vládce Arumiel. Je to česká fantastika, která by se v žádném případě neztratila ani ve světě.

Alix E. Harrowová: Čarodějnice dřívější a budoucí (CooBoo, překlad Adéla Špínová)
Je mi jasné, že tahle kniha se na horní příčky žebříčku nedostane, ale možná právě proto stojí za to ji zmínit. Je to čarodějnický příběh o síle přítelství i sesterské lásky až do konce a odehrává se ve světě, kde čarodějnice neexistují, a přesto stále jsou.

Tomáš Němec: Život válečníka (Mystery Press)
O Životě válečníka už se toho (od té doby, co vyšel) napsalo hodně. Tak snad jen dodám, že je to příběh, který stojí za to číst, pokud máte rádi epickou fantasy v té nejtradičnější podobě, jakou si lze představit. Jste-li „staří“, vrátíte se zpět do časů, kdy vás okouzlovaly starobylé světy, a jste-li mladí, možná těm světům přijdete na chuť a zapátráte po tom, co vám uniklo.

EYLONWAI (bývalá redaktorka Sardenu, čtenářka, knihovnice)

1) R. F. Kuang: Maková válka 01 – Maková válka (Host, překlad Daniela Orlando)
Největší překvapení. Orientální motivy nemusím, ale Maková válka je tak skvěle napsaná a originální, že výrazně předčila očekávání.

2) TJ Klune: Dům v blankytně modrém moři (Fantom Print/conQueer, překlad Kateřina Niklová)
Taková trošičku naivní pohodička, ale ty jsou občas potřeba. Krásné vyvážení tesknoty a naděje.

3) Becky Chambers: Mnich a robot 01 – Žalm pro divostrojné (Host, překlad Lucie Bregantová)
Jedna z nejoriginálnějších autorek současnosti. Po slabším závěru série Poutníci překvapila jednohubka Žalm pro divostrojné svižností a výbornou pointou. Zdá se až lehkovážná, ale v rukávu má nejedno zásadní životní moudro pro současnou dobu.

VERONIKA FIEDLEROVÁ (spisovatelka)

Ludmila Svozilová: Zemři, Kaine: Svatyně (Golden Dog)
Můj nejžhavější kandidát se jmenuje Zemři, Kaine: Svatyně od Ludmily Svozilové. Knihu vyzdvihuji nejen z titulu kmotry, ale i spokojené čtenářky. Je to skvěle napsaný mystický příběh, který překvapuje svou drsností a syrovostí. Hutná atmosféra, moderní, nasraný styl psaní, zajímavá hrdinka, sex, smrt, hluboké emoce. Autorka si hraje se čtenářem jako kočka s myší, testuje, co ještě snese, podrží si ho drápkem, v pravý okamžik zasekne a na závěr mu sežere srdce.

Jiří Sivok: Pár zbytků pro krysy (Golden Dog)
Na druhé místo bych dala Pár zbytků pro krysy od Jirky Sivoka. Sbírka povídek je ochutnávkou autorova stylu napříč žánry. Já mám nejraději duchařské, psychologické a sci-fi povídky, ale i milovníci splatteru si v něm svůj kousek najdou.

Ross Jeffrey: Zůstanou jen skvrny (Golden Dog, překlad Patrik Linhart)
A třetí – Zůstanou jen skvrny Rosse Jefferyho. Sice je v tomto případě malinko sporné, zda jde o fantastiku, příběh je hodně civilní a vlastně neobsahuje nadpřirozené prvky, ale ukazuje, že žánr hororu je pestrý a i krátká novela může mít silný účinek.

ZUZANA HARTMANOVÁ (spisovatelka, redaktorka Dětí noci)

Jan Hamouz: Ptačí srdce 02 – Třetí ucho (Host)
Pořádná bichlička s precizně vystavěným příběhem a krásným jazykem. Tempo vyprávění je sice hodně pomalé, ale za tu hutnou atmosféru to rozhodně stojí.

Adrian Tchaikovsky: Architekti 01 – Střepy Země (Planeta9/Triton, překlad Milan Pohl)
Tchaikovsky zas a znovu dokazuje, že jeho knihy jsou nejen skvěle napsané, ale jsou také nápadité a lidské, díky čemuž nelze jinak, než si je zamilovat.

Vilma Kadlečková: Mycelium 07/08 – Zakázané směry/Program apokalypsy (Argo)
Závěr dostál všem mým očekáváním. Nebyl zas tak moc epický, jak možná někteří doufali – žádná přehnaná akce, ale nesl se v duchu předchozích svazků. A finále bylo tak nějak příjemně čtenářsky hořkosladké. (Pokud by tady byl problém, že jsem dala ten dvojdíl jako jednu odpověď, tak bych se přiklonila k tomu dát do výběru poslední svazek – Program apokalypsy.)

A za zmínku jednoznačně stojí i další tituly. Například Dům v blankytně modrém moři (TJ Klune: Dům v blankytně modrém moři, Fantom Print/conQueer, překlad Kateřina Niklová), který představuje příjemné pohlazení po čtenářské duši, nebo Poslední absolvent od Naomi Novikové (Naomi Noviková: Scholomancie 02 – Poslední absolvent, Host, překlad Veronika Volhejnová).

RENATA HEITELOVÁ (šéfredaktorka webu Děti noci)

1. Petra Slováková: Střípky času 03 – Vzpomínky na zítřek (Host)

2. Zuzana Hartmanová: Krysy apokalypsy 03 – Bouřný úsvit (Host)

3. Kristýna Sněgoňová: Města 03 – Svět v bouři (Epocha)

STANISLAV JUHAŇÁK (nakladatel)

Iain M. Banks: Kultura 03 – K čemu jsou zbraně (Planeta9, překlad Michael Talián)

Další knihy zmiňuji, neb jsem se na nich podílel:
Adrian Tchaikovsky: Architekti 01 – Střepy Země (Planeta9/Triton, překlad Milan Pohl): Nová série, hezky rozepsaná prima space opera.
Miroslav Žamboch: Samarkand (Triton): Návrat do světa Drsného spasitele. Akční, vtipná, prostě Mirek… :-)
Larry Niven, Jerry Pournelle: Luciferovo kladivo (Triton, překlad Zdeněk Uherčík; 1. vyd. Banshees, 1999, překlad Pavel Aganov): Nový překlad dle mého názoru jedné z nejzábavnějších postapokalyptik, proto jsem ji vydal.
Ursula K. Le Guinová: Velká kniha Zeměmoří. Svazek první (Argo/Triton, překlad Petr Kotrle, Irena Přibylová, Olga Machačová): První svazek ze dvou, zrevidovaný a sjednocený překlad, hezké ilustrované vydání, potěšení pro oči i ducha.

MONIKA JUPOVÁ (redakce nakladatelství Triton)

Niven Larry, Pournelle Jerry: Luciferovo kladivo (Triton, překlad Zdeněk Uherčík, 1. vyd. Banshees, 1999, překlad Pavel Aganov)
Ursula K. Le Guinová: Velká kniha Zeměmoří. Svazek první (Argo/Triton, překlad Petr Kotrle, Irena Přibylová, Olga Machačová)

JANA JŮZLOVÁ (redaktorka, spisovatelka)

1) za sci-fi: Walter Tevis: Muž, který spadl na Zemi (Argo, 2021, překlad Robert Tschorn)
2) za fantasy: Joe Abercrombie: Věk šílenství 03 – Moudrost davů (Polaris, překlad Olga Machačová)
3) za domácí: Zuzana Hartmanová: Krysy apokalypsy 03 – Bouřný úsvit (Host)

Vedle této trojice bych ještě ráda zmínila Život válečníka Tomáše Němce, ke kterému mám příliš osobní vztah, než abych ho byla schopna zodpovědně zhodnotit, ale udělal mi obrovskou radost.

TEREZA KADEČKOVÁ (spisovatelka a zástupkyně šéfredaktora Sardenu)

1) Joe Hill: Zámek a klíč 07 – Zlatý věk (Comics Centrum, překlad Alexandra Niklíčková)
Jsem ráda, že se Zámek a klíč vrátil s dalšími příběhy a zase chytal za srdce a bavil.

2) TJ Klune: Dům v blankytně modrém moři (Fantom Print/conQueer, překlad Kateřina Niklová)
Sirotčinec a v něm sladké děti, byť neobyčejné. Tuhle knihu vybírám hlavně kvůli tomu, že nakladatelství conQueer zahájilo svou činnost s konečně k nám na trh dostávají víc minoritních autorů a příběhů.

3) Miroslav Pech: Rytíř (Golden Dog)
Míra Pech umí cloumat emocemi. Sledovat malého chlapce v těle dospělého muže, jak se snaží zachránit svou kamarádku, byla zábava a citová palba v jednom.

Čestná zmínka:
Martin Štefko: Hank Giorgio 02 – Farma zrůd (Golden Dog)
Tohle by za mě byla nejlepší kniha roku, ale je to thriller a detektivka, byť vydaná v žánrovém nakladatelství. Ale musíte si ji přečíst. Prostě musíte!

JAN KŘEČEK (organizátor ankety Kniha roku Sardenu)

Jsem tento rok v paradoxní situaci. Stal jsem se členem poroty ceny Magnesia Litera, konkrétně tedy Litery za fantastiku (všimněte si, že tu letos nejsou příspěvky Františky Vrbenské a Borise Hokra, se kterými onu porotu tvoříme). Nesluší se tedy, abych v anketě uváděl jakékoliv české knihy. Zároveň se nesluší, abych jako organizátor do ankety nepřispěl. Jenomže jako porotce jsem se snažil číst hlavně české knihy, takže ze světové produkce toho nemám moc načteno… no, a někde tady se kruh uzavírá. Tak aspoň jeden nobelista, dvě miniatury a jedno doporučení jako bonus.

Kazuo Ishiguro: Klára a Slunce (Argo, překlad Alena Dvořáková)
Ishiguro má omílá pořád dokola stejná témata. V první řadě zkoumá lidství, to, co nás dělá člověkem, to, jak něco tak nejasného vnímají další lidé. Stejně jako v Neopouštěj mě, i tady máme hlavní hrdinku, která není okolím vnímána jako člověk, ale na čtenáře tak svými kognitivními funkcemi působí. Přestože mi vlastně na všech Ishigurových knihách něco vadilo a žádnou jsem nečetl jedním dechem, u Kláry a Slunce musím – kromě hlubokého humanismu – vyzvednout fascinující stylistiku (včetně nedokonalého slovníku vypravěčky!), kterou přesně vystihla překladatelka Alena Dvořáková. Pro hloubavé roboty.

Phillip Fracassi: Sacculina (Gnóm!, překlad Jakub Němeček)
Drobnost z nakladatelství Gnóm!, vlastně spíš povídka než novela. Mírně lovecraftovský nádech (moře, podivné věci, které z něj lezou, hrůza, která není popsatelná… znáte to…) se u Fracassiho potkává s jakousi obyčejností, normálností – a právě tento rozpor dělá ze Sacculiny inspirativní čtení. Kromě výborné stylistiky a neméně výborného převodu do češtiny z pera Jakuba Němečka. Pro milovníky mořských plodů.

Livia Llewellyn: Ta, co jde první (Medusa, překlad Roman Tilcer)
A ještě jednou Lovecraft, tentokrát bez moře, ale zato s čímsi prastarým. Nebo Prastarým, chcete-li. Nakladatelství Medusa se zatím profiluje jako líheň u nás neznámých autorek, které přicházejí s neobvyklými a nepravděpodobnými hrdinkami a zápletkami. A přestože jsou obě medusovská dílka říznutá něčím podivně cizím, pracují s pocity, které jsou až děsivě důvěrné a známé mnohým lidem.

Zmínka: P. Djèlí Clark: Vládce džinů (Host, překlad Jakub Němeček)
Jako bonus přidávám svižnou a příjemnou detektivku z Egypta. A jak tak na to koukám, čtvrté doporučení a čtvrtá hlavní hrdinka. Tentokrát je to zvláštní agentka Fátima, takový James Bond v sukních a ve světě paralelního roku 1912, kde existují džinové a funguje magie.

MÍŠA KUBÍČKOVÁ (vášnivá čtenářka české fantastiky a autorka pár povídek)

V loňském roce mě zaujalo:

Jakub Hoza: Jako sama smrt (Mystery Press)
Kniha vás chytí první větou a nepustí, dokud nepřečtete poslední. Dostanete přesně to, co přebal slibuje. Zápletka není nikterak složitá, ale tvoří dokonalou kulisu postav a v jejím rámci vás čeká spousta drobných a nečekaných odhalení. Ačkoliv autor postavami nešetří, není problém je od sebe odlišit a každá má svoje malé tajemství. Příběh je veden k předpokládanému konci, a přesto je posledních pár stran knihy vskutku nečekanou třešničkou na dortu.

František Kotleta: Legie 05 – Aga (Epocha)
Zatím to nejlepší, co jsem v sérii Legie četla, ale není všem dnům (dílům) konec.

Tereza Kadečková: O dracích a Sedmi (Golden Dog)
Tahle kniha pro mě byla velmi příjemným překvapením.

Těšila jsem se i na další knihy, o kterých věřím, že by to byla sázka na jistotu a trefa do černého (Píseň války od Míši Merglové /Epocha/ a Čepel Azylu od Lucky Lukačovičové /Epocha/), ale ty jsem nestihla přečíst.

Závěrem, jako autorka jedné z povídek, doporučuji antologii Bizarropolis (Roman Bílek a Kristina Haidingerová /ed./: Bizarropolis, Carcosa, překlad závěrečné povídky Milan Žáček), která čtenáře provede taji žánru bizarro fiction v podání českých autorů.

ANTONÍN K. K. KUDLÁČ (Univerzita Pardubice)

Tomáš Lipner: Hvězdolet Vltava (Straky na vrbě)
Překvapivá „sorela space opera“, nevěřil bych, že u nás někdo dokáže něco takového napsat, aniž by to byla (v extrémním rozpětí) buďto devoce, nebo parodie. „Rudá“ stylizace je ale přesvědčivá, předložená jen s lehkým nádechem ironie, a co je hlavní, v rámci příběhu plně funkční. Dobře napsaná rakeťárna se vším všudy.

S. T. Joshi: Cosi z hloubi (Carcosa, překlad Milan Žáček)
Stalo se trochu módou všelijak literárně reinterpretovat Lovecrafta a vydávat to za jediný správný přístup. Osobně mám raději staromódní pastiše, k nimž počítám i občasnou tvorbu předního lovecraftologa Joshiho. Jistě, v titulní novele se objevuje něco, co HPL opravdu nikdy nevyužíval, ale v zásadě jde stále „jen“ o variaci na původní témata. Co víc mi stačí ke štěstí…

Marko Hautala: Architekt temna (Golden Dog, překlad Linda Dejdarová)
Krásně klaustrofobní horor, troufám si ho přirovnat k raným dílům Cliva Barkera. Hautala má sice podle mě občas trochu nevyrovnanou úroveň, ale tato kniha je výborná. Opravdu jsem se bál.

Ještě dodatek k roku 2021. Konečně jsem se dostal k přečtení pár knížek, které loni oceňovali jiní účastníci této ankety, a musím potvrdit, že Spasitel od Andyho Weira (Laser, 2021, překlad Michal Prokop) a Prokletí rodu Usherů od Roberta R. McCammona (Fobos, 2021, překlad Milan Žáček) jsou skvělé.

TOMÁŠ MARTON (redaktor webzinu Děti noci, spisovatel)

1. Richard Matheson: Zmenšující se muž (Argo, překlad Veronika Volhejnová)
Legendární autor v nejlepší formě. Knize vládne titulní novela o chlápkovi, který se začne prostě zmenšovat. I když už je vážně malinký, třeba jen centimetr, nepřestává bojovat o přežití. V knize naleznete i několik skvělých povídek, například „Duel“. Tato povídka sloužila jako předloha k prvnímu celovečernímu filmu Stevena Spielberga. Tahle kniha patří do zlatého fondu světové sci-fi.

2. Kristina Haidingerová: V rozkvětu (Golden Dog)
Krátká, ale intenzivní novela, která se klidně může řadit mezi bizarro fiction žánr. Příběh o dívce, která se dostane do kouzelného, ale nebezpečného světa je tajemný, nápaditý a nechybí ani erotika.

3. Joe Hill: Zámek a klíč 07 – Zlatý věk (Comics Centrum, překlad Alexandra Niklíčková)
Není to klasický prequel, nicméně kniha je situována do období desítky let před událostmi legendární série Zámek a klíč. Je zde několik kratších příběhů a také jeden, který je crossoverem se Sandmanem. Je to komiks nejvyšší kvality, je radost ho číst a prohlížet si ty nádherné ilustrace.

MICHAELA MERGLOVÁ (spisovatelka, publicistka)

Kazuo Ishiguro: Klára a Slunce (Argo, překlad Alena Dvořáková)
Novinka nositele Nobelovy ceny za literaturu nabízí přímočarý laskavý příběh plný nevyřčených náznaků a drobných postřehů o světě, mezilidských vztazích i vyrovnávání se s těžkou ztrátou. Velmi příjemný počin i díky zručnému vypravěčskému stylu, který nabízí čtenářům řadu námětů k úvahám a vlastní interpretaci.

Xiran Jay Zhao: Železná vdova 01 – Železná vdova (Yoli, překlad Jana Kunová)
Svižný příběh, který sice nevybočuje z tradičních mantinelů žánru YA, ale dokáže ho podat zábavně prostřednictvím plastických postav a pestrého světa. Hojně využívá asijské reálie, pohrává si s prvky mecha a formuje fiktivní svět podle skutečných událostí, což pro našince tvoří zajímavý exotický koktejl.
Pozn. na knize jsem se podílela jako korektorka.

Tomáš Němec: Život válečníka (Mystery Press)
Jeden z nejzajímavějších počinů loňského roku je svébytná poctu žánru fantasy od bývalého šéfredaktora časopisu Pevnost. Autor a nakladatel v jedné osobě si dal na svém magnu opu záležet a vymazlil ho do v Česku nevídané podoby. Román složený z povídek sleduje životní etapy hrdiny a celek je milostným dopisem jedné generace, která vyrůstala na klasických dílech Howarda, Tolkiena, Gemmella nebo Moorcocka a rozhodla se postavit jim vlastní pomník.

Kristýna Sněgoňová: Města 03 – Svět v bouři (Epocha)
Svižné zakončení české postapo série Města, v níž se opět vracejí na scénu někteří z hrdinů předchozího dílu, aby tentokrát spojili síly s Islanďany a obyvateli Archy na misi, která může změnit osud světa. Díl zajímavě rozšiřuje universum, zejména pasáže na Islandu si čtenáři užijí, a akce je dravá a zábavná.

Marek Dvořák: Bastard bohů (Host)
Příběh lidí, kteří se ocitli na špatné straně civilizace a snaží se bojovat s nevyhnutelným pokrokem, který mění. Dvořák do něj vnáší originální prvky přírodní magie a druidismu a vyprávění je plné surovosti a násilí, které mohou být pro řadu čtenářů za hranou, evokují nicméně klasiky žánru jako Howard nebo Leiber. Kniha po svém vydání trochu neprávem zapadla, audiozpracování je každopádně vynikající.

ELIŠKA MOSTECKÁ (fan)

Tomáš Němec: Život válečníka (Mystery Press)

JIŘÍ PAVLOVSKÝ (šéfredaktor nakladatelství CREW)

Knihy roku mám asi tentokrát dost atypické… i na mně. Jsou to spíš vykopávky a věci, co sází víc na pocity než na drsnou akci. Což ale neznamená, že bych si letos neužil věci z Warhammeru 40.000 (vyšla Kajícnice), nebo další romány od Petera F. Hamiltona… ale to už je tradice, o které ani nemá smysl psát. Takže tady máme trojici vítězů:

Walter Tevis: Muž, který spadl na Zemi (Argo, 2021, překlad Robert Tschorn)
Je to knížka osvěžující svou jednoduchostí, v podstatě psychologický román o tom, jak postupně přicházíme o své ambice, převlečený za SF.

Shirley Jacksonová: Loterie a jiné povídky (Argo, překlad Miloš Urban)
Tyhle povídky jsou spíš stísňující než hororové. A vlastně ani nemají nějaké nadpřirozené či fantaskní zápletky a nikomu nejde o život (aspoň v tom nejzákladnějším smyslu slova). Jsou to jen záchvěvy lidského zoufalství, příběhy narušených jedinců v narušeném světě, kde jedinou pevnou věcí jsou neporušitelné společenské konvence.

Phillip Fracassi: Sacculina (Gnóm!, překlad Jakub Němeček)
Fracassi dokáže vytvářet obrazy, po kterých se budete bát vlézt i do vany. Jako správný hororový autor, i on využívá něco absolutně běžného a skoro obyčejného, jen to používá způsobem, který rozhodně obyčejný není.

Kdybych měl vybírat i z věcí, které u nás nevyšly, zvítězila by s přehledem kniha Gradyho Hendrixe: The Final Girl Support Group (Berkley Books, 2021). Román o ženách, které jako jediné přežily řádění kanibalských rodin, psychopatů a maniaků v maskách (ať už o Halloweenu, Vánocích, či letním táboře). A teď si je vzal někdo na mušku. A i když bizarní téma a hra s žánrem můžou plést, není to tak úplně horor ani komedie. Je to thriller prošpikovaný postřehy na téma hororu, zabíjení a ženách v něm.

JOZEFA PEVČÍKOVÁ (teoretička populárnej kultúry a recenzentka)

Ursula K. Le Guinová: Velká kniha Zeměmoří. Svazek první (Argo/Triton, překlad Petr Kotrle, Irena Přibylová, Olga Machačová)
Le Guinovej tvorba, odkaz a vplyv na svetovú fantastiku sú povestnou tichou vodou, čo brehy myje. Nehovorí sa o nej tak často ako o Tolkienovi a iných (minimálne nie v česko-slovenskom kontexte), občas sa na ňu zabudne, občas si ju pripomenieme – často menej, než by si zaslúžila. Popri aktívnych snahách Jakuba Němečka v Gnóme! o pripomenutie Le Guinovej kvalít je teda pre mňa knižnou udalosťou roka práve tento počin z Arga – veľký, nádherný počin, zberateľská lahôdka a zároveň presne také spracovanie Le Guinovej, aké si zaslúži. Českým čitateľom trochu závidím, no zároveň veľmi prajem, že si môžu Velkou knihu Zeměmoří vychutnať, a teším sa na ďalší diel.

James Tiptree Jr.: Žena, kterou muži neviděli (Argo, překlad Viktor Janiš a Richard Podaný)
A je tu Argo podruhé. Snaha vydavateľstva o prinášanie klasík fantastickej literatúry českým čitateľom je obdivuhodná sama o sebe, vydanie tejto zbierky poviedok je však pre mňa čerešničkou na torte. Poviedky Alice Bradley Sheldonovej, ktorá pod uvedeným mužským pseudonymom tvorila, sú originálne, zásadné, a potrebujeme/-te ich čítať. Čo viac dodať?

Livia Llewellyn: Ta, co jde první (Medusa, překlad Roman Tilcer)
Roman Tilcer a jeho vydavateľstvo Medusa čerí vody prekladovej fantastiky už od vydania Trávy (Anya Martin: Tráva, Medusa, 2021, překlad Roman Tilcer). Llewellynovej novela v tomto trende pokračuje a ukazuje, že lovecraftovský horor nie je mŕtvy ani vyčerpaný, ale naopak – stále živý a, povedané s trochou nadsázky, čoraz bližší realite. New weird, weird fiction, weird erotica – kľúčové slová spojené s týmto útlym, ale nezabudnuteľným čitateľským zážitkom.

MADLA POSPÍŠILOVÁ KARASOVÁ (redaktorka, spisovatelka)

Vybrat tři nejlepší knihy za rok 2022 se ukázalo jako zatraceně těžký oříšek. Možná za to mohla covidová pauza, kdy mnohá nakladatelství vydávala odložené knihy, nebo jsem měla při výběru knih šťastnou ruku, ale nenarazila jsem na žádnou knihu, která by mě čtenářsky neposunula dál.

1. Ludmila Svozilová: Zemři, Kaine: Svatyně (Golden Dog)
Úžasně komplexní a barvitý metaromán o jednom mystickém příběhu, který si začal žít vlastním životem, o všemocné sektě, mrtvých dětech a dívce, jež umí číst myšlenky. Příběh o smrti a lásce, o mstě a naději, o moci a touze žít. Jedna z nejlepších knih za posledních pět let. Nepřeháním. Otiskla se mi do duše a nechala v ní nesmazatelný lept.

2. Kristýna Sněgoňová: Města 03 – Svět v bouři (Epocha)
Města jsou mou srdcovkou a Svět v bouři je dokonalým propojením předchozích knih série. Příběh temný a depresivní, ale přesto plný lidskosti a příslibu naděje. Ze srdce doufám, že se autorka k tomuto příběhu ještě vrátí, protože by mi bylo zatěžko rozloučit se s jeho hrdiny.

3. Veronika Fiedlerová: Pozdravy záhrobí 02 – Ozvěny záhrobí (Golden Dog)
Do nejlepší trojice musím rozhodně zahrnout i pokračování příběhu likvidátora pojistných událostí a nekromanta Benedikta Klausnera. Ozvěny záhrobí jsou temnější, děsivější a akčnější než předcházející Pozdravy záhrobí. Strašně mě bavily flashbacky z minulosti, vidoucné sny Benovy přítelkyně, chytře promyšlená práce s mytologií a magií. Nemůžu se dočkat třetího dílu!

A nesmí chybět bonus, jímž bude v mém případě určitě povídková sbírka Desatero od Romana Bílka. Tahle knížečka je opravdovým literárním skvostem nejen kvůli úžasné vizuální stránce plné zajímavých ilustrací a různých grafických technik, použití různorodých druhů papíru. A povídky obsažené v Desateru, ty mi v hlavě zůstanou ještě zatraceně dlouho!

JAN PROCHÁZKA (recenzent)

Michaela Merglová: Píseň oceli 03 – Píseň války (Epocha)

Veronika Fiedlerová: Pozdravy záhrobí 02 – Ozvěny záhrobí (Golden Dog)

Lucie Lukačovičová: Zákon Azylu 02 – Čepel Azylu (Epocha)

VÁCLAV RÁC (čtenář)

1. Adrian Tchaikovsky: Architekti 01 – Střepy Země (Planeta9/Triton, překlad Milan Pohl)

2. Joe Abercrombie: Věk šílenství 03 – Moudrost davů (Polaris, překlad Olga Machačová)

3. Kristýna Sněgoňová: Města 03 – Svět v bouři (Epocha)

4. R. E. Howard: Dobrodruh Conan (Argo, překlad Roman Tilcer)
5. Jeff Lemire, Gabriel Walta: Matka (Mighty Boys, překlad Filip Štěpánek)
6. Jeff Lemire: Sweet Tooth (Crew, překlad Michael Talián; pozn. red.: v roce 2022 vyšly 2. a 3. díl Mlsouna, vzhledem k tomu, že je v anketě uveden jen jednou, necháváme takto)
7. Neil Sharpson: 2184: Pád Kaspické republiky (Planeta9, překlad Martin Královec)
8. John Gwynne: Krvopřísežní 01 – Stín bohů (Host, překlad Roman Tilcer)
9. Tad Williams: Poslední král Východního Ardu 02 – Říše trav (Laser, překlad Petr Kotrle; pozn. red.: Říše trav vyšla ve dvou svazcích, oba vyšly v roce 2022, necháváme tedy v tomto znění)

ZDENĚK RAMPAS (Interkom)

Jen pár titulů bez hodnocení a komentáře, nějak se mi nahromadila práce:

James Tiptree Jr.: Žena, kterou muži neviděli (Argo, překlad Viktor Janiš a Richard Podaný)

Leoš Kyša, Václav Kotrman (ed.): Zákon genu (Epocha)

Niven Larry, Pournelle Jerry: Luciferovo kladivo (Triton, překlad Zdeněk Uherčík, 1. vyd. Banshees, 1999, překlad Pavel Aganov)

Zaujalo i Max Barry: Pomsta mlokům (Kniha Zlín, 2021, překlad David Koranda), ale vyšlo už v roce 2021.

PAVEL SKOŘEPA (spisovatel a básník, recenzent pro Děti noci a Fantasy Planet)

1) Matias Faldbakken: Je nás pět (Kniha Zlín, překlad Jitka Jindřišková a Zuzana Micková)
Jazykomilně i propracovaností příběhu s mnoha, opravdu mnoha kulturními odkazy, ocení jen opravdoví znalci žánrové literatury a lidí.

2) Lucy Taylor: Vztek a další příběhy (Golden Dog, překlad Martin Štefko)
Jestli je nějaká nová sbírka hororových povídek, kterou bych doporučil, tak tohle je právě ona.

3) Naďa Vojteková: Z Krajiny tieňov (Hydra)
Naprosto úžasná a nápaditá sbírka hororových povídek navíc volně propojených do sebe, v luxusním provedení s geniální obálkou a nádherně krvavě atmosférickými ilustracemi od Eleny Vatrushkiny.

ERIK SLIVKA (čtenář, fanoušek)

Jistě není překvapením, že i rok 2022 byl bohatý na vynikající knihy a každý milovník fantastiky si přišel na své. Vybrat tři nejlepší tipy není rozhodně lehký úkol. Já osobně se  stále držím dalekých hvězd, vesmírných lodí a záhadných mimozemšťanů.

1. Peter F. Hamilton: Prázdnota 03 – Evoluce (Planeta9, překlad Martin Královec)
Poslední díl dalšího SF eposu britského autora, jenž rozhodně nezaostává za předchozími díly. Nebojím se říci, že je dokonce nápaditým vrcholem trilogie a fanoušci space opery se musí tetelit blahem.

2. Adrian Tchaikovsky: Architekti 01 – Střepy Země (Planeta9/Triton, překlad Milan Pohl)
Máme tady další inteligentní SF od oblíbeného autora oblíbeného nakladatelství. A rozhodně se nudit nebudete. Bohatý děj, přehršle nápadů a osudový nepřítel.

3. Tomáš Lipner: Hvězdolet Vltava (Straky na vrbě)
Nakonec tu máme českého autora. Zábavný mix hard SF a space opery. Celý balíček zabalený do socialistické alternativní verze našeho světa. Čtenář dostane vše, co vesmírné dobrodružství obnáší. Přímo mírou vrchovatou. A nesmí chybět kapka nostalgie navrch.

MARTIN F. STRUČOVSKÝ (knihkupec a spisovatel)

Rok 2022 byl opět hojný na nové tituly, byť situace na trhu je zcela jasně poznamenaná čtyři roky starou pandemií covidu-19 a stejně tak vysokými cenami za energie, které se promítly úplně všude, knižní svět nevyjímaje. Naštěstí pro čtenáře, nakladatelé se ještě stále nebojí vydávat knihy, ať už od matadorů, či nováčků, a tak je pořád možné si vybrat dle svého gusta. Než se dostanu k žebríčku, zmíním, že mi obrovskou radost udělala nakladatelství Gnóm! a Mystery Press, protože na trh dostávají ještě stále kvalitní drsnou školu a tak nás opět svým uměním potěšil Laird Barron, který v Černé hoře (Gnóm!, překlad Jakub Němeček) vrátil do hry svého detektiva Izajáše Coleridge. Druhé zmíněné nakladatelství upustilo páru u Konce světa s dnes již nežijícím žánrovým klasikem Petrem Templem (Mystery Press, překlad Tomáš Jeník). Situace na na krizovém poli se nezalekl ani Roman Tilcer se svojí Medusou, v niž vyšla druhá kniha Ta, co jde první (Medusa, překlad Roman Tilcer). A když už jsme u Romana Tilcera, nakladatelství Argo mu svěřilo velkou zodpovědnost a nechalo ho znovu přeložit Conana, který vyšel v nádherné úpravě (Robert Ervin Howard: Dobrodruh Conan, Argo, překlad Roman Tilcer). Takže pokud ještě tuhle klasiku neznáte, je to skvělá příležitost, jak to napravit. A jestli holdujete žánru sword & sorcery, Míša Merglová v Písni války (Epocha) uzavírá svůj Davoský cyklus, který by vám neměl uniknout.

A nyní k našemu žebříčku:

Ursula K. Le Guinová: Velká kniha Zeměmoří. Svazek první (Argo/Triton, překlad Petr Kotrle, Irena Přibylová, Olga Machačová)
Hned u prvního místa by se dalo namítnout, že je to tak trochu podfuk, protože se vlastně jedná o něco, co už tu kdysi vyšlo. To je sice možná pravda, ale zároveň není. Argo ze Zeměmoří, stejně jako z Conana, udělalo úplně novou knihu. Vzalo první čtyři knihy, přidalo řadu bonusů, spoustu krásných ilustrací Mikuláše Podprockého a výsledkem je knížka, kterou chcete mít doma. Vlastně čtyři knížky, protože svazek obsahuje první čtyři díly. Čaroděj Zeměmoří sice vyšel v roce 1968, ale ze svého tahu na branku a z jungovských motivů neztratil vůbec nic. Spolu s Pánem prstenů a Conanem naprostá klasika žánru. Od Ursuly K. Le Guin toho chci přečíst co nejvíc. Snad se zadaří.

John Gwynne: Krvopřísežní 01 – Stín bohů (Host, překlad Roman Tilcer)
Když jsem na ve svém úvodním mumlání zmiňoval vděčnost za vydávání nových autorů, v mysli jsem měl hlavně Stín bohů Johna Gwynna. Gwynn patří mezi autory s vypravěcím talentem od Pána Boha, člověk, který má dar vás strhnout prvním odstavcem, zaháčkovat vás a pak vás nutit si krást každou volnou chvíli na čtení. Jeho svět je obrovská pocta starým ságám, jako je Beowulf, a zároveň čtením pro velké holky, které tu jsou silné a pro záchranu dítěte udělají prakticky cokoliv. 

Tomáš Němec: Život válečníka (Mystery Press)
Kniha, o které jsme asi nikdo ani nedoufali, že by mohla vyjít. Tomáš Němec v devadesátkách vyhrál dnes již neexistující soutěž O nejlepší fantasy s povídkou Poslední z vymírajícího národa a vypadalo to, že půjde ve šlépějích Žambocha a dalších. Jenže pak přišla Pevnost, pak Mystery Press. Naštěstí Basttyen nechtěl odejít. A tak Tomáš Němec udělal přesný opak toho, co většina autorů. Zavřel pusu, sedl k počítači a napsal to. Výsledkem je vzhledově nádherná knížka s příběhem pro čtenáře, kterým je věkově nebo duševně někde kolem devadesáti a mezi jejich nejoblíbenější ságy patří Duna, Conan a Elrik, kterého letos vydá Mystery Press. A snad Němec už datluje pokračování, protože podobných kousků je u nás jako šafránu.

ONDŘEJ ŠEFČÍK (fan, lingvista, vedoucí Ústavu jazykovědy a baltistiky FF MU)

i. Iain M. Banks: Kultura 03 – K čemu jsou zbraně (Planeta9, překlad Michael Talián)
Důvod: skvělá stylistika, neotřelá stavba příběhu, a proč to neříci, i skvělá pointa, recenzoval jsem ostatně v Interkomu, takže detaily tam.

ii. Vilma Kadlečková: Mycelium 07/08 – Zakázané směry/Program apokalypsy (Argo)
Důvod: prostě Vilma, její styl mám rád. Nebojí se obrátit paradigma, být neotřelá (a jindy schválně prvoplánová) a je to uvěřitelné, rád bych někdy její dílo zpracoval komplexně a snad to letos udělám.

iii. Gene Wolfe: Kniha Nového Slunce 01 – Mučitelův stín (Fobos, překlad Pavel Bakič; 1. vyd. Baronet, 1995, překlad Václav Kříž)
Důvod: ta série o Severianovi je prostě boží. V žánru Umírající Země toho tu moc nevyšlo a toto je skvělé. Ovlivněno Jackem Vancem, ale originální. Překlad je velmi dobrý (o tomto chci tedy recenzi napsat ještě dříve než na Vilmu).

LUCIE ŠTVERÁKOVÁ (fan)

Jan Hlubek: Les (Hydra, 2021)
Můžu říct, že kniha mě bavila a skvěle jsem se u ní bála. Upřímně horory nečtu, ale když já na tuhle knížku pořád někde narážela, tak proč si ji nepřečíst? Navíc ráda podporuji české autory.
P. S.: Nemohla jsem ji číst v noci. Budil se mi můj dvouroční chlapeček a volal Mamí, bubák! To už bylo moc.

JAN VANĚK JR. (fan)

Iain M. Banks: Kultura 03 – K čemu jsou zbraně (Planeta9, překlad Michael Talián)

Gene Wolfe: Kniha Nového Slunce 01 – Mučitelův stín (Fobos, překlad Pavel Bakič; 1. vyd. Baronet, 1995, překlad Václav Kříž)

James Tiptree Jr.: Žena, kterou muži neviděli (Argo, překlad Viktor Janiš a Richard Podaný)

Z loňské nakladatelské produkce se jednoznačně vydělují tři knihy: Všechny se řadí k nejlepším SF 20. století; všechny mají ten bájný „přesah“ za žánrové hranice, do literatury bez přívlastků; a všechny přišly na český trh nejméně o deset, ne-li pětadvacet let později, než by pro ně nebo spíš pro nás býval ideální čas… o způsobu ani nemluvě.

Kdyby Le Guinová s Heinleinem napsali Krále Oidipa, který se vrátil z chladu na Hyperion, snad by vzniklo něco srovnatelného s Use of Weapons. Naprosto mimořádné dílo brilantního autora (a neokázale špičkového stylisty!) na vrcholu sil – dřív je ještě neměl plně pod kontrolou, později naopak neodolával pokušení k samožernosti a hříčkaření; výkon tak singulární, že podruhé už ho nezopakoval (a většina spisovatelů se mu ani zdaleka nepřiblíží za celý život, i kdyby nebyl uťat tak předčasně); že nezískal většinu světových cen, je dáno jen náhodnými okolnostmi Banksova narození a fungování jeho nakladatelů. Málokterá kniha v sobě obsáhne celý vesmír -- tak přesvědčivě a přirozeně, s takovým pocitem úžasu, s takovou rozrůzněností v detailech a zároveň jednotou celku, která je on so many levels mnohem, mnohem víc než součet svých částí, z nichž je každá jiná a každá ve svém idiomu úžasná.

Tohle se ovšem týká originálu. Nakladatel, který pojal per se chvályhodný záměr vrátit Bankse do ČR, ho vydává s takovými pauzami, že za každým titulem se dávno zavřela voda, než se objeví další, a přesto rozhozeně mezi… nejrůznější překladatele. Tento zadal nekvalifikovanému analfabetovi, který Banksovu subtilní strukturu masakruje doslova od prvního slova (ne, destruction neznamená „poškození“; ne, every crafted plan neznamená „každou umělou rovinu“; ne, …, ne, ne, nééééé!), takže k našincům se dostal potrat zcela srovnatelný s devadesátkovým Consider Phlebas, i když na povrchu naleštěnější. K čemu jsou zbraně tak zůstane uzavřeno ve fanouškovském ghettu (i v anglosféře je to největší „žánrovka“ z mé trojice, jež se za své pulpové kořeny nestydí, potažmo nepotřebovala je přerůst; čtenáři, potažmo nakladatelé mainstreamového Bankse, kde by snad mohlo nastat nějaké křížové opylování, u nás nejsou a nejspíš už ani nebudou), a ani v tom se mu nedostává větší pozornosti.

Je potom naopak radost kvitovat, že monomýtus génia, v němž se (tajno)snoubil Tolkien s Nabokovem, dostal (také po nezdařeném pokusu 90. let) na stůl jeden z nejlepších hlav své generace, talent a pracant, jenž je mu svrchovaně práv i co do akribie, s níž sestudoval potřebné interpretační zdroje – ano, na mysl se dere i srovnání s Pustou zemí. Bohužel nakladatelství dosud napůl vězí v gründerském bahně, jímž v minulé dekádě proslulo, takže knihu opatřilo odstrašující obálkou (včetně i zadní strany; aspoň že sazba nevypadá v reálu tak hrozně jako na webu), s propagací se příliš nenamáhalo, a nakonec i (žánrová) média zachovávají opatrnost. Nezbývá než doufat, že pomůže i nadcházející vydání pokračování… a třeba časem dojde i na další Wolfeovy příběhy, jež jsou bez újmy na komplexnosti přece jen ke čtenářům akčních dobrodružství vstřícnější než poněkud pikareskní Bildungsroman prvého svazku Knihy Nového Slunce.

Tohle jsem napsal před 18 lety v jiném kontextu, ale vlastně stačí to zkopírovat: „Kdyby byla na světě nějaká spravedlnost, James Tiptree Jr, takto pseudonym Alice Sheldonové, by byl/a řazen/a na přední místo mezi americké (jižanské) povídkářky (páté šestiny) dvacátého století (v životopise Flannery O’Connorové jsem myslím našel pár zvláštních podobností, jakkoli svou – v něčem snad také srovnatelnou – intenzitu zaměřovala diametrálně opačným směrem). Jenomže ona publikovala ve škatulce science fiction, a tak je odkázána na uznání těch (stále příliš nepočetných) znalců, kteří se od lesklé slupky kosmické lodě ani neodrazí, ani neulpí jen na ní a dokážou najít lidské srdce skryté vevnitř. Nejsem s to tady dostatečně vyjádřit, jak zásadně poznamenala podobu žánru (ač víc prostřednictvím svého vlivu na další generaci spisovatelů než přímo na čtenáře), jak hluboce podkopala jeho základy; jak nadživotní byl její osud; jak drásavě hořký a nekompromisně důsledný byl její pohled, a jak sžíravě černá její ironie (když se snažila o odlehčenější humor, dopadalo to poněkud nuceně); jak osobně mě vždy a znovu oslovuje, jak velké šance by měla, kdybych patřil k těm, kdo se radostně redukují na lid (jediné) Knihy. Aspoň něco z toho za mě při takovém výběru nejoblíbenějšího díla z celé fantastiky vyjádřil John Clute, jenž je podle všeobecného konsensu podobně nejpřednějším z jejích teoretiků. Nenadsazuje, když tvrdí ,No critic of American literature who does not know James Tiptree Jr. can claim to be well-read.' “

Tehdy se mi ani nesnilo, že se i česky dočkáme (co na tom, že v dryáčnicky nesmyslném přejmenování?) masivního svazku, jaký u této povídkářky představuje nejen Best of, ale celé Spisy, byť vybrané – následovat by mohla už jen paralipomena. Recenze v mainstreamových médiích vycházejí, v dalších letech jistě dojde i na akademickou pozornost. To je dobře… ale bohužel to nejlepší, co se dá říct o překladu těchto mimořádně náročných textů, je „uspěchaný“; redakčně-nakladatelská práce je pak zoufale odbytá. (Pokud se teď snad nějaký čtenář cítí zaskočen, ale přece jen je ochoten věřit spíš vlastním očím než propagaci, najde doklady na
<https://docs.google.com/document/d/1yuR-AyfACWHb_KnouhIlGr-GNR6_VXmOK3UZadWIeKE>.)
Škoda, přeškoda.

(Jo, a pro disclaimer: Viktor se mnou v průběhu léta konzultoval několik zvláště zapeklitých oříšků v překladu.)

JAN ŽLEBEK (bývalý člen redakce Sardenu)

Loňský rok se pro mě v mnoha ohledech nesl ve znamení návratu – nebo chcete-li klidně i návratů. V knižním světě to znamenalo oprášení dvou titulů, které jsem si už dlouho chtěl přečíst znovu, a postavení se výzvě, na niž jsem si pár roků nazpátek netroufal. Ctěný čtenář snad promine, že z těchto důvodů moje tipy postrádají aktuálnost, na druhou stranu jde o tituly prověřené časem.

Alastair Reynolds: Odhalený vesmír 05 – Prefekt (Triton, 2016, překlad Jan a Jana Oščádalovi)
Když jsem se chystal sepsat pár řádků o této akční sci-fi detektivce, zjistil jsem s pobavením, že jsem pro Prefekta v anketě Sardenu již jednou hlasoval. Jo, je to dobré i napodruhé. Pokud hledáte příběh, kde se postavy místo rádoby chytrých hlášek chytře chovají a kde se technologické vizionářství snoubí s dramatickým příběhem, Prefekt bude sázkou na jistotu. Popravdě stejně jako asi kterýkoliv další román tohoto autora.

Richard K. Morgan: Takeshi Kovacs 01 – Půjčovna masa (Triton, 2012, překlad Eva Brožová)
Seriálová podoba pod původním názvem Altered Carbon se pro mě stala důvodem, proč zaplatit Netflixu, a první sérii jsem viděl asi šestkrát. Po Půjčovně masa jsem tedy sáhl znovu v nevysvětlitelné potřebě porovnat si v hlavě obě inkarnace tohoto fascinujícího detektivního příběhu z budoucnosti, kde můžete těla měnit stejně jako šaty. Pokud na to máte.

Neal Stephenson: Anathem (William Morrow, 2008, v českém překladu Petra Kotrleho jako Anatém, Talpress, 2012)
Troufnout si na odhadem devět set stran tlustý Anathem v originále vyžadovalo z mé strany nějaký čas sbírání odvahy. A to jsem netušil, že kniha zahrnuje rozsáhlý slovníček pojmů a vysvětlující dodatky včetně nákresů. No a o deset let později mohu tento tlustopis jen doporučit. Děj se rozjíždí pomalu, na prvních sto stránkách hlavní hrdina akorát zazvoní na zvon, ovšem vytrvalost růže přináší. Jako příjemný bonus získáte dobrý přehled o dějinách filosofie a vědy. Jen se smyšlenými jmény.