Foto ODS
Pražský primátor Bohuslav Svoboda pospává na dvou židlích současně, protože se odmítl vzdát pozice poslance. Dva platy jsou víc než jeden. Ve chvílích bdění poskytuje médiím zmatené rozhovory, v nichž nám všem připomíná, jak je důležité poznat, kdy už nemáte světu co sdělit a nastal čas odejít třeba krmit holuby do parku nebo nutrie k řece.
Svobodovy myšlenky budily údiv už dávno před volbami. Třeba když v létě na dotaz Deníku N, jak coby lékař vnímá vliv automobilových emisí na lidské zdraví, odpověděl: „Já vnímám jako lékař leccos, třeba to, že enormně narůstají úrazy cyklistů a těch, co jezdí na skejtu.“ Dále pak pokračoval teorií, podle níž jsou horší erupce na Slunci. Z rozhovoru nebylo zcela zřejmé, zda k nějaké erupci nedochází spíše v oblasti jeho šedé kůry mozkové.
V posledních dvou rozhovorech pak na své blouznění plynule navázal, kdy veškerá hrůza je obsažena už v jeho sebevědomém tvrzení z rozhovoru pro Aktuálně: „ODS dopravu chtěla. Domníváme se, že o ní hodně víme.“ Tato představa je v ODS bohužel velmi rozšířená a jejím výsledkem je automobily zcela zdevastovaný veřejný prostor českých měst, v němž pěší nebo cyklisté bojují o život.
Podle Svobody totiž nesmí cyklopruhy ohrožovat řidiče aut. Přitom řidiče aut ohrožuje podobně jako pandy úplně všechno.
Prakticky všechna Svobodova vyjádření na téma doprava a konkrétně cyklisté pak znějí, jako by mu odpovědi ze záhrobí diktoval Milouš Jakeš: „Musíme se na cyklopruhy dívat stejně jako na silnice a chodníky. Praha je ale velmi složitá, v centru nemá hladký povrch, jsou tam dlaždice a koleje, není to rovina jako třeba v Holandsku. Já jsem pro, abychom měli cyklopruhy, ale nesmí ohrožovat cyklisty. Jestliže cyklopruh kříží dálniční přivaděč, je smrtelně nebezpečný. Čili každý se rád dopravuje jiným způsobem, všichni na to mají stejný nárok a naše povinnost je to umožnit všem obyvatelům Prahy, ne jen jedné skupině,“ vykládal svou teorii v Aktuálně.cz v situaci, kdy je veškerá doprava v hlavním městě podřízená zájmům automobilů. Sám přitom říká, že po městě na kole nejezdí, a veškeré jeho úvahy jsou tak výsledkem divoké fantazie otroka automobilu.ODS
Ještě dál zašel o pár dnů dříve v rozhovoru pro Rozhlas, kde ho moderátorka rovnou povzbuzovala v mazání již existujících cyklopruhů. Podle Svobody totiž nesmí cyklopruhy ohrožovat řidiče aut. Přitom řidiče aut ohrožuje podobně jako pandy úplně všechno. Dostal se také k oblíbené výmluvě předchozích dekád: „Praha není rovina jako Amsterdam. Znamená to skutečně jezdit do kopce. Zároveň Praha není asfaltová, takže cyklisté jezdí po kostkách, vjíždí do kolejnic. Tohle všechno musí být vyřešené,“ říká Svoboda, kdy hlavním principem tohoto argumentu je vyfantazírovat tolik domnělých problémů, aby nikdy vyřešit nešly. Zvlášť, když je vaší politikou pro to vůbec nic nedělat.
A tak politici nejen v Praze tak dlouho opakovali mantru o kopcích a obtížném terénu, až zemi zaplavily elektrokoloběžky a elektrokola, na nichž by těch pár kopečků zdolal i Bohuslav Svoboda. Jediným problémem však je, že v Praze i jinde chybí funkční a bezpečná infrastruktura pro cyklisty, protože všechny investice po dekády mířily do podpory aut.
Je asi zbytečné znovu psát, že jinde to jde, nebo že s omezením automobilové dopravy roste kvalita života v každém městě, které se do toho pustilo. Čeští politici neslyší ani na argumenty zdravím či lidskými životy, které zbytečně končí pod koly aut. Auta jsou posvátná a čím víc aut, tím víc – aut. Je s podivem, že nežijí rovnou na vrakovišti, kde by splynula jejich divoká fantazie o ráji s realitou.
Když Praha dohání Brno
Svoboda přitom není expertem jen na kola ve městech. V Aktuálně se rozpovídal také na téma zamýšleného tramvajového okruhu: „Má ale jeden problém. V okamžiku, kdy na něj postavíte moc tramvají, nepojedou, protože budou stát v řadě za sebou… Tato doprava je ekonomicky levná, pro lidi příznivá a ve městě má své místo. Má ale taky jednu velkou nevýhodu – trvale zabírá určitý úsek silnice.“ Tohle už je o něco dál i než Milouš Jakeš. Svoboda v podstatě líčí svět, v němž by plynulou jízdu aut mohla ohrozit i příliš rychle rostoucí tráva u krajnic. Jako by základním cílem městské mobility nebyl pohyb lidí, ale pohyb aut, kterým pokud něco překáží, je třeba to odstranit.
Ani v jiných oblastech si Svoboda nevede lépe. V Aktuálně plísnil předchozí vedení Prahy, že vůbec nic nedokončilo, zatímco v Českém rozhlase si stěžoval, že nic nezačalo. O pár řádků dál pak v Aktuálně s klidem tvrdil, že je úplně jedno, jestli on sám něco dokončí, protože většina projektů je na více volebních období. Je pochopitelné, že Svoboda musí zůstat v čele Prahy i v poslanecké sněmovně, protože takového myslitele by bylo jen na jednom místě škoda.
Je to vskutku pozoruhodný pocit sledovat, jak se Praha snaží dohnat Brno, které staví cyklostezky tempem kilometr za dekádu, protože Brno není Kodaň – ani Vyškov. Do čela jednoho z nejbohatších evropských měst usedl politik, který mentálně uvízl za železnou oponou a žije v představě, že ideální město vypadá jako kombinace dálnice a parkoviště. Cokoliv jiného je jen obtížný hmyz, který je třeba uklidit z cesty.
Autor je redaktor Alarmu.