Jsou synonymem českého crowdfundingu a jejich značka nedávno oslavila desáté výročí. Spolumajitelé Hithitu Aleš Burger a Pavel Eichler vzpomínají pro Forbes nejen na začátky svého podnikání, ale také předestírají své vize. Věří, že Hithit dosáhne stejné síly jako Alza nebo Slevomat.

Aleš Burger a Pavel Eichler se seznámili na přelomu milénia. Aleš se tehdy věnoval pořádání koncertů, festivalů a kulturních akcí, Pavel působil jako hudební publicista. Před třiadvaceti lety se sešli v dnes již neexistujícím ústeckém klubu Doma na akci, o níž tehdy Pavel psal. „Požádal jsem Aleše o rozhovor a od té doby už z mého života neodešel,“ vzpomíná.

Když Aleš Burger založil eventovou agenturu Next Level, začal Pavlovo know-how využívat k tomu, aby se jeho akce i klienti dostali do médií. „Kromě toho jsme zjistili, že nás vedle hudby spojuje i spousta dalších zájmů, a stali jsme se přáteli,“ dodává Aleš. Pavel chvíli poté odešel z Mladé fronty a založil vlastní komunikační agenturu Nedori, v jejímž čele působí dodnes. 

A nedlouho poté, v listopadu 2012, vznikl i Hithit. Pavel s Alešem ovšem nebyli první, kdo s myšlenkou českého crowdfundingového portálu přišli. Majitelé softwarové firmy Aspect Works Norbert Nagy a Pavel Müller se inspirovali americkým Kickstarterem a naprogramovali si českou obdobu tohoto webu.

V té době se díky společnému koníčku seznámili s Alešem Burgerem: „Všichni jsme se věnovali motorsportu a potkali jsme se v paddocku, kde mi povídali o tom, že mají naprogramovaný crowdfundingový web, ale nevědí, co s ním. To bylo přesně něco pro mě s Pavlem. Byla kolem nás spousta kreativních lidí z kultury, kteří potřebovali peníze, a měli jsme kontakty na média,“ vzpomíná. A tak si plácli.

„Přesně si ten moment pamatuju. Akorát jsem byl surfovat někde u Atlantiku a volal mi Aleš, že je tu taková příležitost. Hned jsem kývl a pár měsíců nato jsme šli ven s prvními projekty,“ dodává Pavel.

Museli tehdy přesvědčit první autory, aby s nimi šli do něčeho, co ještě neexistuje. A s tímto claimem pracují dodnes: „Jsme e-shop věcí, které neexistují,“ říká Pavel. „Když jsme Hithit spouštěli, věděli jsme, že stránka nemůže být prázdná. Prvních deset projektů jsme připravovali z velké části sami,“ vzpomíná Aleš. I díky tomu mezi nimi byla samá známá jména muzikantů, umělců či sportovců.

Mezi prvními byli hudebníci Xavier Baumaxa, výtvarník Musa, lyžař Robin Kaleta. Web od prvního dne spuštění vypadal jako profesionální zaběhnutá stránka a díky mediální podpoře hned přilákal tisíce návštěvníků. Když lidé viděli, že to funguje, začaly se nabalovat další projekty. Dodnes jich Hithitem za deset let jeho fungování prošlo téměř pět tisíc. 

Zpočátku se Hithit zaměřoval především na kulturní sféru – kapely tam vybíraly peníze na nahrání nové desky, spisovatelé na vydání nové knihy. Jedním z prvních, kdo platformu využil, byl například Vladimir 518, který tu vybral přes 90 tisíc korun na nový vinyl.

Po několika letech ale portál začaly využívat i komerční projekty na rozjezd nového byznysu či výrobu nového produktu. To šlo ruku v ruce s tím, že Aleš Burger začal přednášet o crowdfundingu na univerzitách a na různých startup konferencích. Z Hithitu se brzy stal nástroj na rozvoj podnikání a začaly díky němu vznikat první firmy, které by do té doby nebyly bez crowdfundingu schopné vlastní podnikání rozjet. 

Aleš Burger rád dává za příklad dnes už světově úspěšnou značku ponožkobot Skinners: „Přišli za námi s tím, že chtějí devadesát tisíc korun na prototyp bot. Když kampaň po pětačtyřiceti dnech skončila, posílali jsme jim přes půl milionu korun a objednávky na tisíc párů bot. To samozřejmě úplně změnilo jejich byznysové plány – už to nebylo jen o tom, vyzkoušet prototyp, ale i rozjet výrobu,“ představuje úspěšný byznys, který po Hithitu vstoupil i na americký Kickstarter.

„Najednou bylo z devadesáti tisíc korun, které původně chtěli díky crowdfundingu vybrat, půl milionu korun a téměř tři čtvrtě milionu dolarů. Následně projekt dali na další americký crowdfundingový web Indiegogo a z toho byly další stovky tisíc dolarů. Po dvou letech od projektu na Hithitu se ze Skinners stala globální firma, ale když chtějí rozjet něco nového, jako je edice pro děti nebo obuv s podrážkou, Hithit stále používají,“ říká Aleš Burger.

Projekty se na Hithit vrací i proto, že jej využívají jako marketingový nástroj. „Přes sociální sítě a mailing list máme obrovský dosah. Spousta firem se k nám vrací, i když zrovna nepotřebují cash flow – s novým produktem nebo se změnou identity,“ říká Aleš Burger a jako příklad udává českou značku obuvi Vasky.

„Je to funkční firma, která umí marketing, ale mezi svými zákazníky už má trh nasycený. Přišli proto s kampaní, která se tvářila jako běžný crowdfunding, ale jedním z cílů, které sledovali, bylo prohodit si databáze. Oslovili naše zákazníky a my jsme zase dokázali upozornit na Hithit lidi, kteří o nás do té doby neslyšeli,“ vysvětluje s dodatkem, že jejich databáze čítá bezmála půl milionu lidí, kteří mají na Hithitu účet. 

Člověk si na Hithitu může také otestovat, zda má jeho nový nápad vůbec šanci na úspěch, než do něj nasype veškeré úspory a zadluží se v bance. I neúspěch projektu tak může být pro jeho autora důležitou zprávou.

Pavel Eichler vzpomíná třeba na Lukáše Bauera, který vyvinul vlastní sezamový chilli olej: „Byl s ním velmi úspěšný na farmářských trzích a kladl si otázku, jestli má na to, otevřít si vlastní bistro. Na Hithitu si za měsíc ověřil, že ano. Vybral peníze, otevřel si podnik v Libni a díky Hithitu měl od začátku plno, protože prodal hodně voucherů. Kdyby ty peníze však nevybral, věděl by, že bistro nemá otevírat, a ušetřil by spoustu peněz, které by si jinak půjčoval v bance.“

Úspěšných projektů, tedy těch, které vyberou za maximální dobu kampaně, stanovenou na 45 dní, cílovou částku, je zhruba 60 procent. Hithit jim pomáhá s podporou, protože provizi si účtují jen z úspěšných kampaní. Je to tudíž byznys model výhodný pro obě strany, kdy úspěch projektů je i úspěchem Hithitu.

„Od prvního dne, kdy se začnou sbírat peníze, se většina úspěšných projektů dostane zhruba po týdnu až deseti dnech na třetinu cílové částky. Pak kampaň chvíli stagnuje, protože už oslovily všechny ve svém okolí. V této fázi jim vždycky pomůžeme. Víme, že nám stačí, když vyberou třetinu, protože ty zbylé dvě třetiny už zvládneme společnými silami,“ přibližuje Aleš.

V závěru kampaně Hithit rozšíří informace o projektu prostřednictvím mailingu a sociálních sítí. „Jakmile se dostanete do našeho mailing listu nebo se o vás zmíníme na vašich sociálních sítích, peníze na účtu vám skokově přibydou,“ tvrdí.

Když projekt neuspěje, mají s ním naopak náklady, protože musejí posílat vybrané peníze zpátky přispěvatelům. „Banky s námi ale hru ,všechno, nebo nic‘ nehrají, bankovní poplatky jdou vždycky za námi,“ upozorňuje Aleš Burger.

Proto v závěru platforma podporuje jen ty projekty, které mají šanci uspět. To Hithit odlišuje od některých jiných crowdfundingových portálů, které jsou financovány od přispěvatelů bez ohledu na úspěch kampaně. „Takový obchodní model má ale pro projekty efekt ve formě nízké úspěšnosti projektů, zhruba třicet procent,“ tvrdí Burger.

Větší konkurencí, než jsou ostatní crowdfundingové platformy, jsou pro Hithit banky a fintech služby. „Když dneska rozjíždíte byznys, máte více možností, jak získat peníze. My autorům projektů říkáme, ať nechodí do banky, protože banka jim sice půjčí, ale bude to chtít vrátit i s úroky. Nebo samozřejmě mohou hledat peníze u investora, který jim je poskytne, ale bude jim mluvit do podnikání a očekává, že vydělají desetinásobek, jinak odchází,“ říká.

Hithit podle něj lidem dá peníze, které nebude chtít zpátky, ale vedle toho také marketingové know-how. A jako třetí výhodu, kterou banka neposkytne, zmiňuje databáze klientů. Na konci kampaně totiž autoři úspěšných projektů získají databázi všech svých přispěvatelů, kterou mohou využít pro další marketing.

Projekty, které uspěly na Hithitu, pak často pokračují s PR a marketingem u Pavla Eichlera v Nedori. Příkladem je třeba Velká svačinková bichle, jejíž autorky chystají třetí knihu. 

Zajímavostí je, že mezi deseti historicky nejúspěšnějšími projekty na Hithitu jsou hned tři značky barefootové obuvi a další značky bot jako zmiňované Vasky. Čím to je, si nedokážou vysvětlit ani majitelé platformy.

„Nakupování bot je pro mě věc, která musí probíhat fyzicky. Nedokážu si představit, že bych si přes internet objednal boty, které ještě ani neexistují. Nicméně je to tak a funguje to. I kdybychom se zaměřili jen na boty, tak by nás to asi uživilo,“ směje se Aleš Burger.

Tematické zaměření projektů na Hithitu je ale pestřejší. „Obecně se snažíme jít spíš do startupů a podnikání, abychom pro ně byli fintechovým nástrojem pro začátek byznysu,“ konstatuje.

Stále ale chtějí zůstat v odměnovém modelu crowdfundingu, který funguje na principu e-shopu. Vedle toho existuje ještě model dárcovský, který využívají charitativní projekty, a také model investiční, kde si přispěvatel kupuje podíl ve firmě. Do crowdfundingu lze zařadit také půjčkový model typu Zonky. 

Průměrná částka, kterou lidé projektu přispějí, se během deseti let fungování Hithitu zdvojnásobila. „Dříve byla okolo sedmi set korun, nyní je přes patnáct set. A zatímco dříve byla nejčastěji přispívaná částka kolem dvou stovek, dneska je to běžně pět set,“ vypočítává Pavel Eichler.

Cílová částka, o niž si autoři projektů říkají, se pak zvedá s tím, jak je inspiruje úspěch ostatních. „Rekord vybraných peněz je téměř deset milionů korun. Skoro v každé kategorii najdeme nějaký milionový projekt,“ říká Pavel Eichler. 

Minimální cílová částka byla na Hithitu nastavena na padesát tisíc korun. „Při naší provizi jsou menší projekty ztrátové a musíme jejich servis dotovat,“ vysvětluje Pavel Eichler. Během období covidu ale toto pravidlo padlo.

„Chodili za námi lidé, že potřebují zaplatit nájem pětadvacet tisíc. I tak nízká částka rozhodovala o tom, jestli se jejich byznys udrží, nebo padne. Proto jsme tehdy Hithit otevřeli. Všechna pravidla padla, projekty si mohly říct o jakoukoli částku, mohly nabídnout jakoukoli odměnu a mělo to úspěch – vybrali jsme dvacet šest milionů a přispěli jsme téměř třem stovkám byznysů, jako byla malá kadeřnictví, aby je covid nepoložil,“ říká Aleš Burger.

Z vlastní provize pak nakupovali dýchací přístroje do nemocnic. Nyní podobný princip využívají v programu, který má například provozovatelům sportovišť ulevit od drahých energií. 

Maximální lhůta kampaně nastavená na čtyřicet pět dní se podle Aleše Burgera řídí nepsanou marketingovou poučkou, že žádná kampaň neběží déle než šest týdnů. Stejně to má i americký Kickstarter.

„Pokud za tu dobu nepřesvědčíte lidi, aby si produkt koupili, znamená to, že ho nechtějí,“ říká. Doporučuje ale třicetidenní lhůtu, která zkrátí prostřední fázi, kdy peníze nepřibývají tak rychle. A jsou i sebevědomí autoři, kterým stačí jen pár dní. „Například výtvarník Pasta potřeboval vybrat na katalog a tvrdil, že mu stačí týden. Doporučili jsme mu dva – no a měl to za dva dny,“ vzpomíná Pavel Eichler.

Cílovou částku není možné v průběhu kampaně snižovat, je ale možné vytvářet takzvané milníky. „Jsou projekty, které se bojí hned ze začátku říct o velkou částku. Potřebovaly by milion, ale stačí jim třeba i dvě stě tisíc korun. A naopak jsou i případy, kdy milion vyberou za odpoledne. Proto jsme přišli s milníky, kdy se po vybrání cílové částky mohou přidávat další odměny,“ říká Aleš Burger. 

Hithit funguje i na adrese s příponou .com, kde se tváří jako globální e-shop – stránky jsou v angličtině, ceny v eurech, platební brány fungují i ze zahraničí. Zahraniční verzi ale využívají české projekty s klientelou v zahraničí.

„Crowdfunding je stále lokální záležitost, protože stojí na důvěře. Lidé mají problém objednat si něco v Polsku nebo Maďarsku, zvláště pokud jde o věci, které ještě neexistují,“ říká Pavel Eichler. Aleš Burger sice přiznává, že zpočátku měli ambice stát se crowdfundingovou platformou zemí Visegrádské čtyřky, ale záhy zjistili, že budou budovat byznys spíše na lokálním trhu.  

Do budoucna se chce Hithit zaměřit například na zjednodušení plateb. „Snažíme se, aby se transakce dala odbýt co nejjednodušeji. Víme, že sedmdesát procent lidí si otevře Hithit jen v mobilu,“ vysvětluje Aleš Burger.

Více řešit se chystají také moment, kdy projekt odchází s vybranými penězi. Už nyní nabízí Hithit ve spolupráci se Zásilkovnou modul, který má autorům projektu pomoci s dopravou objednaného zboží přispěvatelům.

Hlavním cílem Hithitu ale podle jeho majitelů nyní bude rozšířit povědomí o značce tak, aby se u nás Hithit stal synonymem pro crowdfunding, podobně jako se to povedlo značce Lux s vysavači.

„Pořád se ještě najdou lidé, kteří Hithit neznají. Chtěl bych, aby naše značka byla silná podobně jako Alza nebo Slevomat,“ říká Pavel Eichler. Zatímco dosud se v marketingu zaměřovali především na podporu jednotlivých projektů, nyní se více soustředí i na samotnou značku Hithit.

„Naším cílem je, aby každý nejdřív zkusil Hithit, než půjde žádat o půjčku do banky,“ vysvětluje Aleš Burger a dodává: „Dneska už se na svůj byznys koukáme více jako na B2B. Nevidíme jako zdroj peněz jednotlivé kupující zákazníky, ale tvůrce projektů. Proto musíme překlopit kampaň z ,kupte si něco na Hithitu‘ na ,pojďte na Hithit‘. To teď bude náš největší cíl.“