Foto Alarm
Válka na Ukrajině trvá už více než rok a stává se součástí naší každodennosti. Do Kolapsu po zhruba roce už podruhé jako host přišel rusista a sémiotik Tomáš Glanc, aby mluvil o tom, jak vidí uplynulý rok války, a o tom, co se děje v ukrajinské i ruské společnosti.
Co se za poslední rok, co se týče konfliktu, změnilo?
Změnilo se toho mnoho. Hlavně bych řekl, že se změnilo naše časové vnímání války. A pro mě je největší šok v tom, že se toho změnilo tak málo. Je neuvěřitelné, jak o válce už uvažujeme v jiných časových formátech, už ne ve dnech a týdnech, ale v měsících a letech, ale zároveň jsme v mnoha ohledech tam, kde jsme byli před rokem.
Pozorujete za ten rok nějaké nejvýznamnější body?
Za ten rok se začala profilovat spousta různých diskurzů a způsobů, jak se o různých věcech mluví. V tom je pro mě zklamání. Začal bych tím, jak se k celé válce staví velmi široká platforma ruské intelektuální, umělecké a politické opozice. To zajímá nás, kteří se zabýváme nejen tím, jak válka zabíjí, pustoší a ničí na Ukrajině, ale také tím, co dělá s ruskou společností. Zajímá nás, jaké jsou možnosti reagovat v takovém rozjetém autoritářském systému, jakým je současné Rusko. Celá opoziční vlna, která má mnoho poloh a podob, je pro mě zklamáním hlavně v tom, jak je sebestředná, jak se zabývá jen tím, co se děje v Rusku a ignoruje to, že ty nejhorší věci se dějí mimo Rusko. Já jsem zažil za ten rok řadu diskusí, konferencí a pódiových diskusí. Byl jsem překvapený, jak lidé, jichž si osobně velmi vážím a o čistotě jejich úmyslů a smýšlení nepochybuji, jsou uzavření v rusocentrickém pohledu, který je problémem tohoto režimu celých dvacet let. Jak mluví o tom neštěstí, které se týká jich, kteří odešli dobrovolně do zahraničí, kteří pozorují negativní rysy, které se projevují v ruské společnosti. Imperiální rusocentrismus jako by se z oficiálního diskurzu přenesl i na opozici, která je sice kritická, ale nakonec vytváří až sentimentální obraz hroutícího se impéria, nebezpečného pro své vlastní obyvatele. Připadá mi zarážející, jak málo je v tom pohledu, který by to viděl z nějaké vnější perspektivy.
V čem se to projevuje?
Spisovatelé, intelektuálové a politici často mluví o tom, co ta válka znamená pro Rusko, jak špatně se vede těm, co v Rusku s válkou nesouhlasí. To je pravda, to není nic, co by se dalo zpochybnit. Ale jako by ten hlavní problém byly následky pro ruské disidenty. Právem to ukrajinské umělce a opozičně smýšlející autory dost dráždí a vyvolává to určitou alergii. Je s podivem, kolik nastalo disonance v kruzích, které dosud byly na jedné palubě. Často je z ruské strany málo citlivosti k tomu, jak odlišná je perspektiva z Ukrajiny. Jedné straně této komunity zabíjí příbuzné, kamarády a ničí města a obce a z druhé strany je Rusko, kde se za ten rok, co se týče povrchu každodenního života příliš nezměnilo.