Ilustrace Alarm
Toto téma se rozhodně v práci netýká jen žen (i když jsou podle statistik častějšími oběťmi), ale v nějaké podobě se s ním setká v podstatě každý a každá. Šikanu ilustrujeme nejen na našich vlastních zkušenostech, ale zejména na případech žen, které se nám ozvaly. Nechybí ani teoretické vymezení díky Kateřině Zábrodské z Psychologického ústavu Akademie věd a samozřejmě ani právní okénko.
Kateřina Zábrodská v první řadě definovala samotný pojem šikany na pracovišti, včetně hlavních charakteristických znaků šikany, jako jsou nežádoucí a toxická povaha chování, nerovnovážný vztah mezi agresorem a obětí a opakovaný, dlouhodobější výskyt nežádoucího chování.
Nejen příběhy konkrétních osob z našeho okolí, ale i data z různých průzkumů ukazují na závažnost a rozšířenost šikany. Podle loňského průzkumu spokojenosti společnosti LMC JobsIndex zažívá ponížení a nedůstojnost na pracovišti až 40 procent zaměstnanců a pětina zaměstnanců se setkala se šikanou. Česko spolu s Finskem a Rakouskem v EU vedou žebříčky šikany na pracovišti. Podle německého Úřadu pracovního lékařství je až 20 procent sebevražd motivováno šikanou a firmy kvůli ní přicházejí až o 1,7 miliardy odpracovaných hodin.
V souvislosti se šikanou se setkáváme s řadou mýtů, od naprostého popírání, přes svalování viny pouze na agresora, nebo naopak pouze na oběť, po očekávání záchrany od kolegů či nadřízených. Obětí šikany jsou častěji ženy, osoby ve věku 40 až 49 let. Mezi nejohroženější patří zaměstnanci státní správy, školství a zdravotnictví. Námi zaznamenané příběhy také ukazují na zranitelnost matek malých dětí a samoživitelek.
Na firmy pak negativně dopadá absence, fluktuace, pokles efektivity, poškození pověsti, demotivace i finanční ztráty. I to by pro ně měl být důvod, proč šikaně předcházet.
V právním okénku Šárka upozorňuje na to, že ačkoli šikana na pracovišti sama o sobě není právní pojem, neznamená to, že by neměla právní souvislosti. Takové jednání totiž může porušit hned několik právních norem. Skutečnost, že se odehrává na pracovišti, pak do celé věci vnáší i povinnosti a právní odpovědnost zaměstnavatele – nejedná se tedy jen o problém mezi šikanujícím a šikanovaným. To platí o to více, pokud jde o bossing, tedy šikanu ze strany nadřízeného. Setkává se tady možnost veřejnoprávního postihu – zákon o zaměstnanosti, antidiskriminační zákon, § 16 zákoníku práce – a také odpovědnost za škodu a povinnost nahradit vzniklé nároky samotnému zaměstnanci nebo zaměstnankyni.
Společným jmenovatelem je potřeba šikanujícího prosadit moc následně vyvolat či zvýšit pocit závislosti až bezmoci oběti, a sobě tím posílit své sebevědomí (stojící obvykle na vratkých základech). Dalšími motivy násilného jednání bývají strach, negativismus, dlouhodobá frustrace a stres, agresivita, pomsta aj. Prostředí, ve kterých se podle Kateřiny Zábrodské šikaně daří, se mimo jiné často vyznačují vysokou mírou soutěživosti a tlaku na výkon.
Následně jsme se věnovaly tomu, jak se v případě setkání se šikanou zachovat, zejména se neizolovat, upozorňovat ostatní a schovávat si důkazy (v tomto případě je přijatelné použít mobil k zaznamenávání případů šikany).
Bohužel se ukazuje, že zaměstnavatelé často zametají situaci pod koberec a nechtějí situaci řešit (až ve 43 procentech případů), pachatele dokonce obhajují jeho nadřízení či kolegové, někdy dokonce i kolegové oběti samotné. Šikana má ovšem závažné dopady. Oběti trpí po stránce duševní (úzkost, frustrace, nechuť chodit do práce), zdravotní (nespavost, nevolnosti, psychosomatické potíže), pracovní (zhoršení výkonu, nesoustředěnost). Na firmy pak negativně dopadá absence, fluktuace, pokles efektivity, poškození pověsti, demotivace i finanční ztráty. I to by pro ně měl být důvod, proč šikaně předcházet, a Kateřina Zábrodská zmiňuje několik konkrétních opatření, které zaměstnavatelé mohou přijmout jak pro prevenci, tak pro vymýcení tohoto jevu.
V závěru epizody se seznámíme s desaterem proti šikaně, které formuloval Výzkumný ústav bezpečnosti práce v praktickém manuálu První pomoc při šikaně v práci, a také s orgány a institucemi, které by nám mohly pomoci. Kromě zaměstnavatele jsou dalšími důležitými aktéry policie, inspekce práce, odbory, ombudsman či expertní organizace.
Stále nás zajímají vaše názory a zkušenosti, ale i dotazy – nejen k tématu dnešní epizody, ale obecně z pracovního života. Dejte nám vědět na sociálních sítích nebo na e-mailu [email protected].
Podcast vzniká s podporou českého zastoupení Friedrich-Ebert-Stiftung.