Jak známo, oba státy se po ruské invazi na Ukrajinu rozhodly revidovat svůj letitý neutrální status a zažádaly o co nejrychlejší vstup do Aliance. Stejně tak je známo, že narazily na překážku v podobě nesouhlasu Turecka.

Přehrát

00:00 / 00:00

Jan Fingerland: Cesty Finska a Švédska (do NATO) se rozdělí

Jeho prezident využívá skutečnosti, že rozšíření NATO musí schválit všechny členské státy. A Turecku, nebo spíše Erdoganovi, se nelíbilo jednání severských zemí vůči tureckým zájmům, třeba při udělování azylu.

Ankara tvrdí, že Švédové tím podporují kurdské teroristy, a předložila seznam svých požadavků, které by za jiných okolností byly považovány za zasahování do vnitřních švédských záležitostí.

Stockholmský parlament například schválil zákon o tom, že je trestné být členem teroristické organizace, i když švédská a turecká definice terorismu se pochopitelně liší. A ve Švédsku bylo samozřejmě trestné být teroristou už před tím.

Švédové ale nebyli ochotni vydat více než sto tureckých občanů, obvykle kurdské národnosti, které Ankara žádala, což byl jeden z důvodů, které prezident Erdogan explicitně zmínil jako důvod pro své rozhodnutí Švédsko zatím nechat přede dveřmi NATO. Švédsko, ale nikoli Finsko, které zdaleka tolik tureckých občanů na své území nepřijalo.

Jasné to začalo být nedávno, kdy do Turecka na státní návštěvu zamířil finský prezident Sauli Niinistö, aby vyslechl příznivou zprávu – turecký parlament finskou žádost schválí, takže Finové budou moci vstoupit do NATO už na příštím summitu ve Vilniusu letos v červenci.

To ve Švédsku vyvolalo značné rozladění, nejen vůči Erdoganovi, ale částečně i Finům, protože oba státy svou politiku koordinovaly a plánovaly vstoupit společně. Tento rozkol určitě potěšil i Moskvu.

Stockholmské zpytování

V samotném Švédsku se vede debata, co to vše znamená. Premiér Ulf Kristersson tvrdí, že i pro švédskou bezpečnost je lepší, když do Aliance vstoupí co nejrychleji aspoň Finsko. Expremiérka Magdalena Anderssonová naznačuje, že jde o velký neúspěch současné vlády, která nechává zemi bez garancí.

Oba se shodují na tom, že je třeba přechodné období co nejvíce zkrátit. Fakt, že Švédsko bude jediným nečlenským státem v oblasti, v podstatě znamená zesílený tlak na tento stát.

Současně i NATO vychází z toho, že nepřátelské obsazení některého švédského území by znamenalo ohrožení všech ostatních členů Aliance. Specificky jde o ostrov Gotland, kde Švédové už před několika lety znovu zesílili obranu.

A i když dnešní Rusko působí jako už hodně vypelichaný medvěd, nikdo neví, co bude za rok nebo za pět let. A jak zdůrazňují švédské noviny, Stockholm sice uzavřel hned několik obranných smluv, ale žádná z nich není pro jeho partnery závazná.

Erdogan si Švédy zatím vychutnává, chce protislužby a hraje na nacionalistickou notu. Už za necelé dva měsíce budou v Turecku parlamentní i prezidentské volby, před kterými chce vypadat jako mezinárodně respektovaný vůdce, kterého si musí jiné země předcházet.

Dnešní turecká opozice ovšem tvrdí, že pokud zvítězí ona, bude dosavadní zahraničně-politický kurz revidovat – chce oživit evropské ambice Turecka, ale také zlepšit vztahy s ostatními členy NATO, a tedy pravděpodobně přestane vetovat švédský vstup do Aliance.

Celá věc má ještě jeden zajímavý aspekt. Druhým posledním členem NATO, který zatím neratifikoval přistoupení severských členů, je Maďarsko. O Finsku prý budapešťský parlament rozhodne kladně už brzy. Nad švédskou kandidaturou musí Orbán ještě dumat – i on hraje své hry.

Autor je komentátor Českého rozhlasu

Jan Fingerland Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít