Yasaman Aryani. Foto Amnesty International
„Žena, život, svoboda!“ Tato hesla se stala symbolem protestů vyvolaných vraždou Mashy Amini. Ale rovněž jsou to hesla, která po propuštění z íránské věznice provolávala aktivistka Yasaman Aryani. Obě ženy mají společné to, že se staly oběťmi mocenských nástrojů Íránu, jež nařizují ženám zahalovat své vlasy. Zatímco Masha Amini za špatně nasazený hidžáb zaplatila životem, herečka a aktivistka Aryani přišla o čtyři roky života na svobodě.
Déšť je příjemný!
Celý příběh začal 8. března 2019, tedy přímo na Mezinárodní den žen. „Ten jarní déšť je tak příjemný, proč bych se měla zahalovat? Podporuju všechny dívky, aby si sundaly svůj hidžáb, pokud chtějí a užily si toto deštivé počasí,“ vyzývala tehdy Aryani na videu. Společně se svou matkou rozdávaly kolemjdoucím ženám v teheránském metru květiny a společně diskutovaly o svobodě oblékání. „Přála bych si, abychom my ženy jakéhokoliv náboženství, se šátkem nebo bez, mohly jednoho dne stát sobě po boku a vzájemně se nesoudit,“ říká na záznamu další z aktivistek.
Pro Aryani to nebyla první zkušenost s íránskou věznicí. Již o rok dříve, tedy v roce 2018, ji zatkla teheránská policie, když na protestní akci pomáhala vstát starší ženě, kterou policie srazila.
Video z akce se ihned stalo virálním, místo otevření diskuze o svobodě oblékání se ale Yasaman dočkala tvrdého trestu. Ještě začátkem dubna na Twitteru zveřejnila příspěvek, kde si bez hidžábu užívá společnost svých blízkých. Den na to však byla zatčena.
Pro Aryani to nebyla první zkušenost s íránskou věznicí. Již o rok dříve, tedy v roce 2018, ji zatkla teheránská policie, když na protestní akci pomáhala vstát starší ženě, kterou policie srazila. Tehdy si od soudu odnesla trest jednoho roku odnětí svobody, po půl roce ale byla propuštěna. Oficiálním důvodem jejího věznění bylo „narušení veřejného pořádku“.
Bez oken a důstojnosti
Po akci s hidžábem byl ale rozsudek mnohem přísnější. Za odhalení vlasů si Yasaman ve svých 24 letech spolu s matkou vysloužily 16 let odnětí svobody. Příběhu si však všimla nadnárodní lidskoprávní organizace Amnesty International a zařadila jej mezi šestici případů, kterým se v rámci akce Maraton psaní dopisů rozhodla pomoci.
V dopisech Ebráhímu Raísí, předsedovi nejvyššího íránského soudu, aktivisté vyzývali judikaturu, aby kromě okamžitého propuštění obou žen přestala kriminalizovat jakékoliv obhájce ženských práv. Spolu s dopisovou akcí hnutí zveřejnilo i petici za propuštění obou žen, kterou podepsalo zhruba 235 tisíc lidí.
Ač mohly požadavky působit naivně, úřady tlaku podlehly a trest byl snížen ze šestnácti let na devět. Podmínky ve věznici navíc nebyly v souladu se základní lidskou důstojností. Nasrín Sotúde, íránská právnička uvězněná ve stejné věznici, popisuje prostředí bývalé kuřecí farmy těmito slovy: „Vězeňkyně nemají přístup k adekvátní stravě ani lékům. Není jim zajištěna dostatečná hygiena. Ve věznici chybí okna a ventilace. Ve vzduchu je permanentně cítit toxický zápach. Odsouzené nemají přístup k bezpečné pitné vodě. Dochází zde k častému napadání vězeňkyň, a to jak mezi sebou, tak ze strany zaměstnanců věznice. Běžné je nekontrolovatelné užívání drog a šíření infekčních nemocí.“
Nepolevit
I devět let nespravedlivého věznění v těchto podmínkách se zdálo lidskoprávním aktivistům i hnutí jako neadekvátní trest a rozhodli se v boji za propuštění nepolevit. V polovině února 2023 byly Yasaman i její matka po čtyřech letech propuštěny na svobodu. Ani dlouhý pobyt v těchto otřesných podmínkách zřejmě ani jednu nezastrašil od touhy bojovat za ženská práva. O tom svědčí skutečnost, že při odchodu z věznice vzpomenuly Mashu Amini a provolávaly hesla „žena, život, svoboda!“
V současné době nejsou známy informace, zda aktivistky zůstanou na území Íránu, či jim bude poskytnut azyl v bezpečnější zemi. Neví se ani, jakým způsobem plánují pokračovat ve svých aktivitách. Otazníky se navíc vznáší i kolem zdravotního stavu obou propuštěných žen. „Podmínky v íránských věznicích obecně nejsou dobré pro fyzické ani duševní zdraví, ale zároveň jsme neměli žádné zprávy o tom, že by jejich zdravotní stav v průběhu věznění byl vážný,“ sdělila redakci Alarmu mluvčí české pobočky Amnesty International Lucie Gregorová.
Autorka je spolupracovnice redakce.