V roce 2021 tvořilo energetický mix v EU především pět různých zdrojů: ropa a ropné produkty (34 %), zemní plyn (23 %), obnovitelné zdroje energie (17 %), jaderná energie (13 %) a pevná fosilní paliva (12 %).
Publikace Eurostatu „Shedding light on energy – 2023 edition“ přináší přehled získávání energie.
Energetický mix
Energie dostupná v Evropské unii pochází z energie vyrobené v EU a z energie dovážené ze třetích zemí. Proto, abychom získali dobrý přehled o celkové energii dostupné v EU, je třeba dávat výrobu energie vždy do souvislosti s dovozem.
V roce 2021 EU vyrobila přibližně 44 % vlastní energie, zatímco 56 % bylo dovezeno.
Největší podíl v energetickém mixu EU mají ropné produkty
V roce 2021 tvořilo energetický mix v EU, tedy škálu dostupných zdrojů energie, především pět různých zdrojů: ropa a ropné produkty (34 %), zemní plyn (23 %), obnovitelné zdroje energie (17 %), jaderná energie (13 %) a pevná fosilní paliva (12 %).
Podíly jednotlivých zdrojů energie na hrubé dostupné energii se v jednotlivých členských státech značně liší. V roce 2021 byl podíl ropných produktů na dostupné energii nejvyšší na Kypru (86 %), Maltě (85 %) a v Lucembursku (61 %), zatímco zemní plyn byl významným zdrojem energie v Itálii (40 %), Nizozemsku (35 %) a v Maďarsku (34 %). Obnovitelné zdroje energie měly největší podíl ve Švédsku (48 %) a Dánsku (41 %), zatímco jaderná energie představovala 41 % dostupné energie ve Francii a 25 % ve Švédsku. Podíl pevných fosilních paliv byl nejvyšší v Estonsku (56 %) a Polsku (43 %).
Výroba energie v EU
Výroba energie v EU je rozdělena mezi různé zdroje energie: pevná paliva, zemní plyn, ropu, jadernou energii a obnovitelné zdroje energie (např. vodní, větrnou a solární energii).
Největší podíl na výrobě energie mají obnovitelné zdroje energie
Obnovitelné zdroje energie (41 % celkové výroby energie v EU) byly v roce 2021 zdrojem s největším podílem na výrobě primární energie v EU. Druhým největším zdrojem byla jaderná energie (31 %), následovaná pevnými palivy (18 %), zemním plynem (6 %) a ropou (3 %).
Výroba energie se však v jednotlivých členských státech velmi liší. V roce 2021 byla energie z obnovitelných zdrojů výhradním zdrojem primární výroby na Maltě (jinými slovy, tato země nevyráběla žádný jiný druh energie) a v řadě členských států představovala hlavní zdroj, přičemž v Lotyšsku, Portugalsku a na Kypru činil její podíl více než 95 %. Význam jaderné energie byl obzvláště vysoký ve Francii (76 % celkové národní výroby energie), Belgii (70 %) a na Slovensku (60 %). Pevná paliva byla hlavním zdrojem energie vyráběné v Polsku (72 %), Estonsku (56 %) a Česku (45 %). Zemní plyn měl největší podíl v Nizozemsku (58 %) a Irsku (42 %), zatímco podíl ropy byl největší v Dánsku (35 %).
Dovoz energie a závislost
EU potřebuje pro svou vlastní spotřebu také energii dováženou ze třetích zemí. V roce 2021 byly hlavním dováženým energetickým produktem ropné produkty (včetně ropy, která je hlavní složkou), které tvořily téměř dvě třetiny dovozu energie do EU (64 %), dále zemní plyn (25 %) a pevná fosilní paliva (6 %).
Rusko bylo hlavním dodavatelem ropy, zemního plynu a pevných fosilních paliv do EU v roce 2021
V roce 2021 pocházela více než polovina dovozu ropy mimo EU z pěti zemí: Rusko (28 %), Spojené státy a Norsko (po 9 %), Libye a Kazachstán (po 6 %). Podobná analýza ukazuje, že téměř tři čtvrtiny dovozu zemního plynu do EU pocházely z Ruska (44 %), Norska (16 %) a Alžírska (12 %), zatímco více než polovina dovozu pevných fosilních paliv (převážně uhlí) měla původ v Rusku (52 %), následovaném Austrálií (17 %) a Spojenými státy (15 %).
Vzhledem k sankcím EU uvaleným v důsledku ruské útočné války proti Ukrajině v roce 2022 se tato situace neustále mění. Nejnovější vývoj lze sledovat prostřednictvím měsíčních údajů Eurostatu.
Rozdílné vzorce mezi členskými státy EU
V roce 2021 tvořily více než 85 % dovozu energie ropné produkty na Kypru a Maltě a třetinu nebo více zemní plyn v Itálii a Maďarsku. Podíl dovozu pevných paliv byl nejvyšší na Slovensku (17 %) a v Česku (15 %).
Pomocí interaktivního vizualizačního nástroje pro obchod s energiemi můžete zjistit hlavní obchodní partnery své země a prohlédnout si různé obchodní toky.
Míra závislosti v EU od roku 2019 klesá
Míra závislosti ukazuje, do jaké míry je ekonomika závislá na dovozu, aby uspokojila své energetické potřeby. Měří se podílem čistého dovozu (dovoz minus vývoz) na hrubé domácí spotřebě energie (což znamená součet vyrobené energie a čistého dovozu).
V EU v roce 2021 činila míra závislosti na dovozu 56 %, což znamená, že více než polovina energetických potřeb EU byla pokryta čistým dovozem. Míra závislosti se však v jednotlivých členských státech lišila a pohybovala se od 90 % nebo více na Maltě, v Lucembursku a na Kypru až po přibližně 1 % v Estonsku.
Spotřeba energie
V této části jsou uvedeny různé druhy spotřebované energie, ceny elektřiny a energie a nastíněny toky energie od výroby ke konečné spotřebě.
Druhy spotřebované energie
Z celkové energie dostupné v EU spotřebují přibližně dvě třetiny koncoví uživatelé (konečná spotřeba energie), například občané EU, průmysl, doprava atd. Rozdíl – přibližně jedna třetina – se ztrácí především při výrobě a distribuci elektřiny, používá se na podporu procesů výroby energie nebo k neenergetickému využití (např. asfalt).
Nejvíce se spotřebovávají ropné produkty
V EU se v roce 2021 nejvíce spotřebovávaly ropné produkty (např. topný olej, benzin, motorová nafta), které představují 35 % konečné spotřeby energie. Na druhém místě se s 23 % umístily elektřina a plyn (zemní a průmyslový plyn), následované přímým využitím obnovitelných zdrojů (nepřeměněných na elektřinu, například dřevo, solární termální energie, geotermální energie nebo bioplyn pro vytápění prostor nebo výrobu teplé vody) (12 %), odvozeným teplem (například dálkové vytápění) (5 %) a pevnými fosilními palivy (většinou uhlí) (3 %). Skutečná spotřeba energie z obnovitelných zdrojů je vyšší než 12 %, protože do elektřiny jsou zahrnuty i další obnovitelné zdroje, jako je vodní, větrná nebo fotovoltaická energie.
V rámci členských států EU se struktura konečné spotřeby energie značně liší. V roce 2021 tvořily ropné produkty více než 55 % konečné spotřeby energie v Lucembursku a na Kypru. Elektřina tvořila více než 30 % na Maltě a ve Švédsku, zatímco plyn více než 30 % v Nizozemsku, Maďarsku, Belgii a Itálii. Obnovitelné zdroje energie se na konečné spotřebě energie podílely více než 25 % ve Finsku, Švédsku a Lotyšsku.
Odvětví dopravy se na konečné spotřebě energie v EU podílí téměř 30 %
Energii spotřebovávají různá odvětví hospodářství: domácnosti (energie spotřebovaná v obydlích občanů), doprava (železniční, silniční, vnitrostátní letecká nebo vnitrozemská lodní), průmysl, služby (včetně obchodních a veřejných služeb) a zemědělství a lesnictví.
Pokud se podíváme na to, která odvětví v EU spotřebovávají nejvíce energie, zjistíme, že v roce 2021 spotřebovalo nejvíce energie odvětví dopravy (29 % konečné spotřeby energie), dále domácnosti (28 %), průmysl (26 %), služby (14 %) a zemědělství a lesnictví (3 %).
Od výroby ke konečné spotřebě
Pro správnou interpretaci energetických statistik je nutné rozlišovat mezi primárními a sekundárními energetickými produkty. Primární energetický produkt se těží nebo získává přímo z přírodních zdrojů, jako je ropa, palivové dřevo, zemní plyn nebo uhlí. Tento proces se nazývá primární výroba. Sekundární energetické produkty (např. elektřina nebo motorový benzín) vznikají v důsledku transformačního procesu, a to buď z primárního, nebo z jiného sekundárního energetického produktu. Koneční spotřebitelé mohou využívat primární (například zemní plyn k vytápění) nebo sekundární energetické produkty (například motorový benzin k natankování do nádrže automobilu).
Výroba elektrické energie
Obnovitelné zdroje vedou ve výrobě elektřiny v EU
Přibližně 24 % konečné energie, kterou spotřebováváme, tvoří elektřina pocházející z různých zdrojů. V roce 2021 byly v EU obnovitelné zdroje vedoucím zdrojem při výrobě elektřiny (38 %), před fosilními palivy (36 %) a jadernými elektrárnami (25 %).
Z obnovitelných zdrojů měly největší podíl na výrobě elektřiny větrné turbíny a vodní elektrárny (obě 13 %), biopaliva a solární energie (obě 6 %).
Zdroje výroby elektřiny se v jednotlivých členských státech liší. V Dánsku v roce 2021 téměř polovina výroby elektřiny (49 %) pocházela z větrných elektráren, zatímco v Rakousku 60 % výroby elektřiny pocházelo z vodních elektráren. Více než 80 % výroby elektřiny pocházelo z fosilních paliv na Maltě, Kypru a v Polsku, zatímco téměř 70 % výroby elektřiny pocházelo z jaderných elektráren ve Francii, následované Slovenskem a Belgií s přibližně 50 % v každé z těchto zemí.
Ceny elektřiny a plynu
Nejvyšší ceny elektřiny pro domácnosti byly v Dánsku, Belgii a Německu
Pro porovnání cen elektřiny a plynu mezi členskými státy byly národní ceny přepočteny na eura. Kolísání směnných kurzů může mít vliv na ceny vyjádřené v eurech pro členské státy mimo eurozónu.
V první polovině roku 2022 byly ceny elektřiny pro domácnosti včetně daní a poplatků nejvyšší v Dánsku (46 eur za 100 kWh), Belgii (34 eur za 100 kWh) a Německu (33 eur za 100 kWh), zatímco nejnižší ceny byly zaznamenány v Nizozemsku (5 eur za 100 kWh) a Maďarsku (9 eur za 100 kWh).
Podíl daní a poplatků na ceně elektřiny byl největší v Dánsku (48 %) a Německu (42 %), naopak nejmenší v Nizozemsku, kde byla hodnota záporná (-4 %), následovalo Lotyšsko a Řecko.
Ceny zemního plynu pro domácnosti včetně daní a poplatků byly nejvyšší ve Švédsku (22 eur za 100 kWh) a Dánsku (16 eur za 100 kWh) a nejnižší v Maďarsku (3 eura za 100 kWh) a Chorvatsku (4 eura za 100 kWh).
Podíl daní a poplatků na ceně plynu byl nejvyšší v Nizozemsku (51 %), naopak nejmenší v Lotyšsku, Řecku a Bulharsku, kde byl záporný.
Ceny plynu pro spotřebitele mimo domácnosti byly nejvyšší ve Švédsku a Finsku
Pro spotřebitele mimo domácnosti se ceny elektřiny (bez DPH a dalších vratných daní a odvodů) v první polovině roku 2022 pohybovaly od 30 eur za 100 kWh v Řecku po 8 eur za 100 kWh ve Finsku.
Ceny zemního plynu pro spotřebitele mimo domácnosti (bez DPH a dalších vratných daní a odvodů) byly nejvyšší ve Švédsku a Finsku (po 14 eur za 100 kWh) a nejnižší v Belgii a Německu (po 5 eur za 100 kWh).
Toky energie
Energetická bilance představuje energetické produkty (pevná paliva, ropu a ropné produkty, plyn, obnovitelné zdroje energie, jaderné teplo, elektřinu atd.) dané země a jejich výrobu, přeměnu a spotřebu různými typy ekonomických subjektů (průmysl, doprava atd.). Umožňuje zobrazit celkové množství energie získané z životního prostředí, obchodované, transformované a spotřebované konečnými uživateli.
Energetické bilance lze graficky znázornit pomocí diagramů toků (nazývaných také Sankeyho diagramy), které uživatelům umožňují názorněji a intuitivněji vizualizovat vzájemné vztahy energetických komodit. Tyto toky lze kombinovat, rozdělovat a sledovat v řadě událostí nebo fází zpracování.
Energetický nástroj Sankey je založen na řadě černých uzlů propojených toky. Uzly představují události nebo procesy (dovoz, konečná spotřeba energie atd.), zatímco toky v různých barvách představují energetické produkty. Šířka každého toku v toku představuje množství energie (paliva) v toku.
Kliknutím na tento odkaz si můžete sestavit vlastní diagram.
Emise skleníkových plynů
Změna klimatu je hrozbou pro udržitelný rozvoj. Po letech rozsáhlého výzkumu se vědecká komunita shoduje, že emise skleníkových plynů způsobené člověkem jsou dominantní příčinou nárůstu průměrné teploty na Zemi za posledních 250 let (IPCC, 2014). Emise skleníkových plynů způsobené člověkem jsou především vedlejším produktem spalování paliv v elektrárnách, automobilech nebo domácnostech. Zdrojem emisí skleníkových plynů je také zemědělství a odpady rozkládající se na skládkách.
Emise skleníkových plynů v EU od roku 2010 do roku 2014 trvale klesaly, v období 2015-2017 mírně vzrostly a v období 2018-2020 opět klesly. V roce 2020 se emise oproti roku 2019 snížily o více než 10 %, což je nejvýraznější pokles od roku 1990.
V roce 2020 byly emise skleníkových plynů v EU o více než 1,5 miliardy tun ekvivalentu CO2 nižší než v roce 1990. To odpovídá snížení o 32 % ve srovnání s úrovní v roce 1990, čímž byl překročen cíl EU snížit emise o 20 % do roku 2020. Novým cílem pro rok 2030 je snížení emisí skleníkových plynů o 55 % oproti roku 1990.
Emise skleníkových plynů byly nižší než v roce 1990 ve 25 členských státech. Největší snížení, více než 50 %, bylo zaznamenáno v Estonsku, Lotyšsku, Litvě a Rumunsku.
Podíl většiny odvětví na skleníkových plynech klesá
V roce 2020 mělo spalování paliv uživateli nejvyšší podíl (28 %) na celkových emisích skleníkových plynů, před odvětvími vyrábějícími energii (25 %). V porovnání s rokem 1990 se tento podíl snížil u všech odvětví s výjimkou dopravy, kde vzrostl z 15 % v roce 1990 na 23 % v roce 2020, a zemědělství, jehož podíl mírně vzrostl z 10 % na 11 %.
Energetická účinnost
Jednou z priorit strategie energetické unie je zvýšení energetické účinnosti, zejména snížením celkové spotřeby energie v EU a nákladově efektivnějším hospodařením s energií. Zlepšení energetické účinnosti přispívá k dosažení úspor energie, ochraně životního prostředí, zmírnění změny klimatu a snížení závislosti EU na externích dodavatelích ropy a plynu.
Konkrétně nižší spotřeba energie znamená snížení spotřeby primární energie, což je celková domácí poptávka po energii, a konečné spotřeby energie, což je energie skutečně spotřebovaná konečnými uživateli, bez započtení toho, co potřebuje samotné odvětví energetiky, a také bez ztrát při transformaci a distribuci.
Zvýšení spotřeby energie v roce 2021
V roce 2021 dosáhla spotřeba primární energie 1 309 milionů tun ropného ekvivalentu (Mtoe). To je o 5,9 % více než v roce 2020, kdy spotřeba dosáhla nejnižší úrovně v důsledku dopadu pandemie, ale stále se jedná o druhou nejnižší úroveň od roku 1990 (první rok, za který jsou údaje k dispozici). Úroveň v roce 2021 je o 16,1 % vzdálena od cíle EU pro rok 2030 (nepřekročit 1 128 Mtoe spotřeby primární energie).
Konečná spotřeba energie v roce 2021 rovněž výrazně vzrostla (na 968 Mtoe, +6,8 % oproti roku 2020), ale stále byla o 1,8 % nižší než v roce 2019. Úroveň v roce 2021 je o 14,4 % vzdálena od cíle pro rok 2030 (ne více než 846 Mtoe).
Energie z obnovitelných zdrojů
Podíl obnovitelných zdrojů na spotřebě energie na úrovni EU dosáhl v roce 2021 21,8 %, což představuje mírný pokles oproti roku 2020 a první zaznamenaný pokles v historii. Na tomto poklesu se podílelo zrušení omezení souvisejících s pandemií COVID-19. Současným cílem EU je dosáhnout 32 % podílu obnovitelných zdrojů energie do roku 2030.
Zdaleka nejvyšší podíl obnovitelných zdrojů na spotřebě mělo v roce 2021 Švédsko (62,6 %), před Finskem (43,1 %) a Lotyšskem (42,1 %). Nejnižší podíl obnovitelných zdrojů byl zaznamenán v Lucembursku (11,7 %), na Maltě (12,2 %), v Nizozemsku (12,3 %) a v Irsku (12,5 %). Rozdíly vyplývají z rozdílů ve vybavenosti přírodními zdroji, především v potenciálu pro výstavbu vodních elektráren a v dostupnosti biomasy.
Zdroj: Shedding light on energy – 2023 edition (Eurostat)
Licence: Creative Commons Attribution 4.0 International (CC-BY 4.0)
Redakčně zkráceno, upraveno.