Jan Vávra: Národní konzervativismus v měnícím se světě
Západní komentátoři se shodují v tom, že časy míru a prosperity skončily. Válka na Ukrajině může trvat dlouho a globální spolupráce, jak jsme ji znali před covidem, se již neobnoví, protože ve světě začínají dominovat národní geopolitické zájmy. Západní státy tedy budou muset více myslet na svoji bezpečnost, a to i na úkor ekonomické výhodnosti a prosperity.
Problémy ale přicházejí i zevnitř západního světa, v řadě zemí je systém liberální demokracie pod silným tlakem autoritářských populistů. A pak je zde nebezpečí, které jsme v důsledku války vytěsnili, ale které nezmizelo. Tím je dramaticky se zrychlující oteplování planety. Jak se k těmto – eufemisticky řečeno – výzvám staví naše vláda?
Čtěte také
Fialova vláda vyvolala svěží dojem díky pohotové reakci na ruskou agresi na Ukrajině i zvládnutím předsednictví EU. Zdálo se, že pochopila význam solidarity a spolupráce, protože válka, a nakonec i covidová krize ukázaly, že máme šanci jen jako součást větších, nadnárodních celků.
Když ale vláda začala řešit domácí problémy, vrátila se k ideové výbavě národního konzervativismu, jehož zastánci jsou přesvědčeni, že problémům současného světa je možné se vyhnout návratem k tradičním národním hodnotám a osvědčeným postupům.
Vyčpělá ideologická klišé a poučky
Při řešení obřího schodku státního rozpočtu se tak vláda drží starých ideologických klišé, kterými se řídily předchozí vlády, které vedla ODS, ačkoli to vždy skončilo špatně. I tato vláda chce především škrtat výdaje státu. Ministr financí chystá balíček, který má ušetřit 70 miliard, přitom zrušení superhrubé mzdy, které pomohla ODS prosadit hnutí ANO a SPD v minulém období, znamenalo výpadek aspoň 100 miliard.
Čtěte také
Vláda vyžaduje solidaritu od důchodců, nikoli ale od firem a od bohatých, a dokonce ani od politiků samotných ne. Přitom různí sociologové a politologové již mnohokrát upozorňovali na to, jaké nebezpečí představuje pro demokracii narůstající pocit většinové populace, že zisky si přivlastňují ti nejbohatší, zatímco náklady nesou ti nejchudší a že si politické elity určují pravidla, která vyhovují jen jim.
Představa, že se můžeme vrátit do starých dobrých časů, vede naše politiky k boji proti opatřením na ochranu klimatu. Nejnověji například vyhlašujeme, že nedovolíme konec spalovacích motorů. Ke snaze zvrátit běh času patří i potřeba některých pražských politiků z řad vládní koalice bránit auta v ulicích proti chodcům a cyklistům.
A protože nenabízíme pozitivní řešení skutečných problémů, musí je vláda nahrazovat různými kulturními válkami s Evropskou unií. Tak třeba odmítáme zavést evropskou směrnici o ochraně whistleblowerů, za což nám hrozí pokuta, nebo nechceme ratifikovat Istanbulskou úmluvu o ochraně žen. Přitom ani jedno by nás víceméně nic nestálo a obojí patří ke standardům civilizovaného světa.
Vláda tedy balancuje mezi liberálním individualismem a nacionálním konzervativismem, který se snaží spojit kapitalistickou dynamiku s tradičními hodnotami a hierarchiemi, přičemž se spíše přiklání k tomu druhému. Ovšem národní konzervativismus, opírající se o již vyčpělá ideologická klišé a poučky, není nejlepší návod, jak řešit nejzávažnější současné problémy, ať již jde o vojenskou i ekonomickou bezpečnost, nárůst autoritářského populismu nebo oteplování Země. Nato se svět již příliš změnil.
Autor je komentátor Českého rozhlasu
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
