Poprava Marie Stuartovny byla významnou událostí v anglických dějinách a znamenala konec bouřlivého období náboženských a politických konfliktů. Představovala také zlom ve vztazích mezi Anglií a Skotskem i mezi katolíky a protestanty v Evropě.
Marie Stuartovna byla téměř 19 let vězněná v Anglii poté, co kvůli politickým nepokojům ve své vlasti uprchla ze Skotska a hledala útočiště v Anglii. Její uvěznění bylo důsledkem obvinění ze spiknutí proti anglické královně Alžbětě I. Katolíci ji považovali za ideální uchazečku o anglický trůn, ale toho nikdy nedosáhla.
Po dlouhém, zcela nesmyslném a kontroverzním procesu byla Marie odsouzená k trestu smrti a poprava byla vykonaná na hradě Fotheringhay v hrabství Northamptonshire.
Královna v červeném jako mučednice
V den popravy se 44letá Marie oblékla do červených šatů, jak bylo zvykem u katolických mučednic. Na popraviště ji doprovodili její věznitelé a popravě přihlížela malá skupina úředníků a diváků. Mariiny poslední okamžiky byly zachycené v různých historických zprávách, včetně zprávy francouzského velvyslance, který byl přítomný její popravě.
Provedením popravy byl pověřený muž jménem Bull, mistr popravčí. Bull, neboli býk, byl známý svými zkušenostmi kata, neboť byl již dříve zodpovědný za stětí vévody z Norfolku. Nikdo tedy komplikace neočekával, proto bylo překvapením, když Mariina hlava doslova "visela na vlásku". Přihlížející a svědci byli naprosto zdrcení.
Na video z hrůzostrašné popravy se podívejte zde:
Hlava uťata nadvakrát
Než se Bull ujal svého úkolu, Marie si svlékla svrchní oděv a odhalila tmavou spodničku a křížek na krku. Poté poklekla a odříkala latinskou modlitbu "In manus tuas, Domine, commendo spiritum meum" (Do tvých rukou, Pane, odevzdávám svého ducha), která byla obvyklá pro katolické mučedníky.
„Potom jeden z katů, když jí strhl podvazky, spatřil jejího malého psa, který se jí vplížil pod šaty a kterého nemohl násilím dostat ven, ale potom nechtěl odejít od mrtvoly, nýbrž přišel a ležel mezi její hlavou a rameny, a protože byl nasáklý její krví, byl odnesen a umyt, jako se pálily nebo umývaly všechny věci, které byly od krve, a kati byli posláni pryč s penězi za své honoráře," popisoval detaily Robert Wynkfield.
Bull pak zavázal Marii oči a požádal ji o odpuštění. Svědci tvrdí, že bývalá královna musela chvíli hmatat po špalku, aby si na něj mohla položit bradu a připravit se na pád sekery. Poté pozvedl sekeru a přiložil ji Marii na krk. První úder její hlavu zcela nesetnul a uvádí se, že Marie křičela v agónii. Bull pak znovu pozvedl sekeru a zasadil jí druhou, smrtelnou ránu. Ani ta ale nevedla k odpadnutí hlavy, a tak se kat pokusil potřetí přeříznout "jednu malou chrupavku", která spojovala její krk s tělem. Poté zvedl Mariinu hlavu a zvolal: „Bůh ochraňuj královnu!" v narážce na Alžbětu I.
Podle očitého svědka se Mariiny "rty zvedly a klesly čtvrt hodiny poté, co jí byla uříznutá hlava."
Politická „nutnost“ odstartovala nepokoje
Po popravě Mariino tělo nabalzamovali a uložili do dřevěné rakve. Její hlava, zabalená do látky, byla uložená vedle těla. Ostatky pak byly převezené do katedrály v Peterborough, kde byly uloženy do královské hrobky. Mariinu smrt oplakávali katolíci v celé Evropě a katolická církev ji později kanonizovala jako mučednici.
Později však bylo její tělo exhumované a pohřbené ve Westminsterském opatství - jen několik metrů od bratrance, který nařídil její smrt.
Alžběta I. považovala Mariinu popravu za politickou nutnost, neboť se obávala, že Mariin nárok na anglický trůn povede k dalším nepokojům a nestabilitě. Vedla však také k odporu a nepřátelství vůči Anglii ze strany katolíků v celé Evropě a byla považovaná za klíčový faktor pro vypuknutí náboženských válek a konfliktů v následujících letech.
V průběhu staletí, která uplynula od její smrti, se Marie Stuartovna stala námětem mnoha literárních, dramatických a uměleckých děl. Její příběh zaujal představivost lidí na celém světě a její odkaz dodnes ovlivňuje politiku, náboženství a kulturu. Navzdory hrůzné povaze její popravy Mariina odvaha a houževnatost tváří v tvář nepřízni osudu inspirovaly celé generace lidí a nadále slouží jako svědectví o síle víry a přesvědčení.
www.nzherald.co.nz, www.history.com, en.wikipedia.org/wiki/Mary,_Queen_of_Scots
