Cesta na Tchaj-wan a hodnotová politika
Bývalý prezident Miloš Zeman razil ekonomickou diplomacii a politiku všech azimutů, přesto jezdil často do Číny a Ruska, ale nebyl v Americe a vlastně málo i v Evropě, kde sídlí drtivá většina českých obchodních partnerů. Vláda Petra Fialy přišla s obnovením havlovské tradice v zahraniční politice, tedy s prosazováním hodnotové politiky lidských práv, kterou nesmí zastínit obyčejné ekonomické zájmy.
Z tohoto hlediska je možné vidět i cestu předsedkyně Sněmovny Markéty Pekarové Adamové na Tchaj-wan. Vyjádření solidarity se zemí, se kterou Česko nemá oficiální diplomatické styky, protože dál v souladu s politikou jedné Číny uznává jako jediného vládce ostrova pevninskou Čínu, je přece jen trochu paradoxní.
Projev šéfky českého parlamentu a TOP 09 sklidil velké ovace a byl plný myšlenek o svobodě a demokracii, mnohem více se však v médiích mluvilo o obchodní opulentnosti návštěvy – vždyť Markétu Pekarovou Adamovou doprovázelo 150 českých byznysmenů.
I to je ale poněkud paradoxní. Obchod s Tchaj-wanem je pro Česko důležitý, ale na Tchaj-wanu je Česko až 13. partnerem ze států EU, celkově na 46. místě ze všech zemí světa. Čína je naproti tomu třetím největším obchodním partnerem ČR, objem výměny, většinou ale z Číny do ČR, je horentní, skoro 500 miliard korun.
Podstata diplomacie
Ještě jasnější je pohled na byznysovou krajinu z pozice celé EU. Čína je největší obchodní partner Unie, s obratem přes 700 miliard eur. I to je částečně vysvětlení, proč se země jako Francie nebo Německo nepouštějí do humanistických politických gest a na Tchaj-wan jejich vysoké politické šarže oficiálně nejezdí, jakkoli poslanecké cesty jsou běžné.
Sinolog: Cesty na Tchaj-wan jsou politický marketing. Ale i díky nim země zůstává geopoliticky samostatná
Číst článek
Platí tedy business first, nebo human rights first? Pokud jsou na prvním místě lidská práva, nemělo by se možná tak okatě a na přímo šilhat po tchajwanských penězích, nýbrž jít cestou otevřeného uznání této ostrovní země, což ze všech západních států udělal jen Vatikán. Pokud jde hlavně o byznys, pak není politická podpora tohoto typu vlastně potřeba, protože ve světě sdílených demokratických hodnot platí, že obchod spojuje.
Česko chce dělat zjevně obojí, mít na prvním místě byznys i lidská práva a suverenitu a naopak. V případě Tchaj-wanu to tak dělá většina zemí a funguje to i s daleko menším mediálním spektáklem. Podporovat Tchaj-wan je správné, ale možná by se to mělo dělat naplno, s otevřeným hledím, bez ohledu na ekonomické souvislosti.
Je-li nová hodnotová politika chápána jako reálpolitika s mediálně výraznými prvky, není to proti všem azimutům zase takový rozdíl. Jistě, vyvažování obchodních a politických zájmů, to je podstata diplomacie, vychvalované umění možného je ale někdy možná tím největším ohrožením hodnot, v jejichž zájmu se jedná. Doma nebo na Tchaj-wanu.
Autor je komentátor časopisu Euro
Horký čínský TikTok
Tereza Zavadilová
Putinovo manželství s islámem
Jan Fingerland
Digitalizace pádí natolik, že utekla i svým uživatelům
Julie Hrstková
Odbory hazardují se svou pověstí
Lukáš Jelínek