Začněte třeba andulkou, ara je závazek na desítky let, radí mladý chovatel exotických ptáků se zlatou medailí z Neapole
Tomáš Strachota má neobvyklý koníček. Ve volném čase se na zahradě rodinného domu věnuje chovu exotického ptactva – a už dvanáct let se zaměřuje na zebřičky a poslední dva roky navíc chová i holoubky diamantové. Ptáci mu přinášejí nejen radost, ale pravidelně také zlaté medaile z výstav. Letos dokonce z mistrovství světa v italské Neapoli. U příležitosti Světového dne ptactva, který připadá na 1. dubna, Tomáš Strachota vysvětluje, co musí člověk splnit, aby se stal chovatelem, jak probíhají výstavy, proč není dobrý nápad pořizovat si jako první papoušky nebo jak je náročné vyšlechtit správnou barevnou kombinaci.
Co se mimo jiné můžete dočíst v rozhovoru:
- Jak se Tomáš Strachota dostal k chovu exotického ptactva.
- Jak je tento koníček náročný.
- Co vše musí člověk splnit, aby se mohl stát chovatelem.
- Jak se ptáci hodnotí a jak fungují jejich výstavy.
- Proč není dobrý nápad pořizovat si jako první papoušky.
Jak jste se k chovatelství dostal?
Cesta byla trnitá, a to hlavně kvůli tomu, že mamka nemá moc ráda zvířata, takže když jsem chtěl mít doma nějaké zvířátko, stálo mě to hodně přemlouvání. Vše začalo akvarijními rybičkami a potom jsem jednou u babičky a u dědy našel pohár z výstavy exotického ptactva. Pak jsem rodiče k prvním ptákům přemlouval asi rok. Mezitím jsem četl knížky, měl jsem jich asi tisíc.
Ale podařilo se…
Ano, když už se mi konečně povedlo rodiče přemluvit, postavili jsme dvě venkovní voliéry a tam jsem měl nějakou směsici papoušků. To mě ale přestalo bavit, protože to bylo jenom odchovat, prodat mláďata a tak pořád dokola. Zaměřil jsem se tedy na výstavní chovatelství, které už mi dává smysl. Je tam řád, musí se jet podle standardu.
A proč zrovna zebřičky a holoubci?
V té době shodou náhod v časopisech vycházel seriál článků o výstavních zebřičkách. Kdyby byl tehdy ten seriál o nějakých jiných ptácích, mám pravděpodobně je. Nicméně tam byly právě zebřičky, takže je chovám už dvanáctým rokem. A holoubci se mi líbili vždy, s těmi jsem začal asi dva roky zpátky.
A nejvíce vás na tom tedy baví výstavy?
Přesně tak. Hodně mě baví genetika, respektive šlechtění – musím
