Až se vrátím, tak vás všechny postřílím
Můj pradědeček se jmenoval Ignác. Tedy, psáno Ignaz, protože byl Němec. Já totiž pocházím ze Sudet. Povoláním byl řezník a musela s ním být legrace. Aspoň mně se to tak zdálo. On totiž nezřízeně pil. Se svoji ženou, mojí prababičkou, měl čtyři dcery. Nejmladší se jmenovala Loizi a to byla moje babička. Nejstarší byla teta Stázi.
***
Když jsem byl malý, musela mi babička znovu a znovu vyprávět tyto dvě veselé příhody. Ty jsem miloval.
(Tak kterýpak je vlastně ten Ignác?)
***
Bylo před Velikonocemi a prababičku přijela navštívit její sestra z Jaroměře.
„Kde máš Ignáce?“ zeptala se, když s úlevou zjistila, že není doma.
„Ále – nacvičují na pašijové hry,“ odvětila prababička.
„A kde to nacvičují?“
„V hospodě, kde jinde,“ zněla odpověď.
„Aha. A copak tam Ignác bude hrát?“ chtěla vědět sestra.
„Jidáše, co jinýho.“ řekla prababička.
***
Jednou přišel Ignác, jako obvykle, domů v podroušeném stavu. Chvíli nadával a kopal do nábytku a nakonec řekl: „Až se vrátím, tak vás všechny postřílím!“ Načež odešel do hospody a zamkl za sebou dveře.
Stázi propadla hysterii a že skočí z okna.
A už začala okno skutečně otvírat.
„Co vyvádíš,“ napomenula ji klidným hlasem prababička. „Čím by nás asi tak postřílel? Leda snad rohlíkem.“
V noci pak Ignáce přinesli jeho kumpáni a položili ho před dveře.
Ale asi to byla ta pověstná „poslední kapka“, protože prababička ho už – přes jeho výhružky a prosby – domů nepustila.
Následoval rozvod a Ignác se odstěhoval do Saské Kamenice, tedy Chemnitz (později Karl-Marx-Stadt a nyní opět Chemnitz).
Zpočátku psal srdcervoucí dopisy a žadonil, aby za ním přijela aspoň ta nejmladší, Loizi. Že už skončil s pitím a našel si dobrou práci.
Nu, naštěstí k tomu nedošlo a tak se mohl narodit můj tatínek a také já.
***
Před časem jsem do Chemnitz často jezdil na služební cesty.
A jednou večer – Bůh ví proč – jsem se zatoulal na tamější hřbitov. Má hezkou parkovou úpravu a je tam klid. Jako na každém hřbitově. Tam už nikdo nikam nespěchá a nic neřeší.
Na odlehlém místě, u zdi, jsem se – Bůh ví proč – zastavil u zanedbaného hrobu s pískovým náhrobkem. Nápis už byl rozpadlý a nečitelný.
Ale nakonec jsem, aspoň to hlavní, rozluštil: Ignaz Purm.
Udiveně jsem zůstal stát.
„Vy jste ho snad znal?“ ozval se hlas vedle mě. Stařičká „Grossmutti“ v černých šatech na mě upírala modré oči ve vrásčité tváři. Jakoby zavítala z dávných časů.
„To ne“, řekl jsem, „ale jmenoval se tak můj pradědeček.“
„Pradědeček...,“ opakovala stařenka jako ozvěna.
„A odkudpak jste, mladý pane?“ zeptala se.
Řekl jsem, že z Čech a dodal německé jméno mého a vlastně také Ignácova rodného města – Schatzlar.
„Schatzlar...,“ zopakovala opět jako ozvěna.
Dívali jsme se mlčky na náhrobek, porostlý mechem a břečťanem. Po chvíli mě napadlo, že by možná mohla něco říct ona mně. Ale jako by se po ní zem slehla. Nebyla v žádné z přilehlých uliček, ani za habrovým plotem ve vedlejší části hřbitova. Prostě nikde.
***
Ještě musím dodat, že jsem na hřbitov ještě několikrát zavítal při svých dalších pobytech ve městě. Ale hrob Ignáce Purma jsem už nikdy nenašel.
Miroslav Pavlíček
Panis angelicus
Možná ty vojáky považujete – jako já – za hrdiny, bránící náš způsob života, naši kulturu. Je však možné, že se přikloníte k mínění, že jde o agresory, rozsévající smrt a utrpení na nevinné lidi tam, kde nemají co dělat.
Miroslav Pavlíček
Život vojenský - život veselý
Ovšem pouze tehdy, není-li zrovna válka. Je-li válka, to pak život nemá žádný smysl, ani cenu. A nejen vojenský a nejen život. Ani láska, ani východ slunce, ani rozkvetlý šeřík, prostě vůbec nic. Kdo to kdy pochopí?
Miroslav Pavlíček
O fotbalových legendách, paní Štěpánkové a pomíjivosti
Kdybych se narodil před sto lety... No, abych řekl pravdu, někdy mám pocit, že se tak opravdu stalo.
Miroslav Pavlíček
Konexe
Pokud chcete být úspěšní v byznysu, musíte budovat konexe. Něco v tom smyslu říká nějaký pan Richard Branson (a je tím tapetován internet). Jako by to dávno nevěděl každý. Ač nepravděpodobné, stalo se tak Léta Páně roku onoho.
Miroslav Pavlíček
Smrt na plese
"Rychle, pusť si rádio!" "Co se děje, vole? Rusko napadlo Ameriku? Nebo Amerika Rusko? Nebo Číňani přistáli na Měsíci?"
Další články autora |
Tři roky vězení. Soud Ferimu potvrdil trest za znásilnění, odvolání zamítl
Městský soud v Praze potvrdil tříletý trest bývalému poslanci Dominiku Ferimu. Za znásilnění a...
Studentky rozrušila přednáška psycholožky, tři dívky skončily v nemocnici
Na kutnohorské střední škole zasahovali záchranáři kvůli skupině rozrušených studentek. Dívky...
Takhle se mě dotýkal jen gynekolog. Fanynky PSG si stěžují na obtěžování
Mnoho žen si po úterním fotbalovém utkání mezi PSG a Barcelonou postěžovalo na obtěžování ze strany...
Školu neznaly, myly se v potoce. Živořící děti v Hluboké vysvobodili až strážníci
Otřesný případ odhalili strážníci z Hluboké nad Vltavou na Českobudějovicku. Při jedné z kontrol...
Prezident Petr Pavel se zranil v obličeji při střelbě ve zbrojovce
Prezident Petr Pavel se při střelbě na střelnici v uherskobrodské České zbrojovce, kam zavítal...
Po havárii na koloběžce skončil v řece, bezvládného muže museli oživovat
Bezvládného muže vytahovali krátce po čtvrteční půlnoci policisté z řeky Svitavy v brněnských...
V bytě mám cizího muže, volal majitel strážníky. Vetřelce našli v posteli s pivem
Neznámý návštěvník se ve čtvrtek odpoledne objevil muži v bytě na českobudějovickém sídlišti Máj....
Dostával jsem balíčky, ne peníze, řekl Bystroň ke kauze úplatků od Rusů
Poslanec Alternativy pro Německo (AfD) Petr Bystroň v kauze možných úplatků od proruské sítě řekl v...
Wau, skvělé, úžasné. Podvodníci imitují známé weby, falešné jsou i komentáře
Internetoví podvodníci zneužívají zavedené značky a snaží se tak z lidí vylákat peníze. Podvrhnuté...
Slož puzzle a vyhraj jedinečné dárky od značky BEBELO
Každý den po celý tento týden můžete vyhrávat jedinečné dárky od značky BEBELO.