redakce | Články / Sloupky/Blogy | 31.03.2023
Filozof undergroundu Egon Bondy o malířském stylu královéhradeckého rodáka Jana Šafránka kdysi napsal, že jde o „švejkovský hyperrealismus“. Vystihl to možná daleko líp než fundovaní historici umění, pomocí svých krkolomných škatulek, jimiž se občas snaží uchopit jeho solitérní a těžko zařaditelnou tvorbu na hranici naivního umění a akademické malby s výraznou barevností.
Jan Šafránek získal malířskou praxi již za reálného socialismu jako propagační výtvarník Kina Jas (dnes artové Bio Central), kde ručně maloval velké nástěnné poutače k filmům. Později odešel do Prahy, kde se stal součástí disentu a následně podepsal Chartu 77. V roce 1979 byl donucen z politických důvodů emigrovat do Rakouska, kde začal studovat Akademii užitého umění ve Vídni. Postupně procestoval mnoho zemí světa od Nového Zélandu, přes USA a Mexiko po státy Jižní Ameriky a Tichomoří. Nakonec se usadil v Austrálii. Dnes pendluje mezi Českem a Rakouskem. Tím si získal pověst malujícího světoběžníka, zachycujícího efemérní okamžiky z cest do jiných kultur.
Aktuální výstava v Galerii moderního umění v Hradci Králové s názvem Kavárna Kubišta (podle známého obrazu českého kubisty Bohumila Kubišty) prezentuje průřez jeho celoživotní tvorbou. V ní se zaměřoval převážně na zobrazování jakýchsi mikropříběhů, plných svérázných postav a nereálně reálných situací. Zároveň v jeho tvorbě lze najít stylistické parafráze a inspiraci italskou renesancí, holandskými mistry nebo slavnými obrazy a autory modernismu jako Magritte, Manet nebo Dalí, které humoristicky dotahuje a zároveň pop artově paroduje. Vytváří tak novodobou vizuální grotesku plnou drobných detailů a absurdních situací, které se jen tak neokoukají.
Michal Pařízek 19.04.2024
Tohle je Šejkr Sharpe edition, ne snad tedy úplně komplet, ale vlastně nakonec ano. V pořadu zazní hned několik ukázek z programu plus jedna motivační na závěr směřuje taky na…
Michal Pařízek 05.04.2024
O Liv.e více v dubnovém Full Moonu, ten text vůbec nebyl v plánu, ale prostě musel ven. Ona sama říká, že když nahrávala loňské album Girl in the Half Pearl,…
Zuzana Valešová 30.03.2024
Zatiaľčo minulý rok pôsobila Žižkovská noc ako taký “kočkopes”, tento rok nastúpila v plnej sile s jasnou správou, myšlienkou a víziou mne viac než sympatickou.
Michal Pařízek 22.03.2024
„Světová zpráva o štěstí zařadila Česko na 18. místo.“ No to se mi ulevilo, pak že jsme na tom špatně.
Ondra Helar 19.03.2024
Šest festivalových tipů, a to napříč tématy, protože i to je letošní novinkou – schází jednotné téma, zato je spoustu různých kategorií.
Michal Pařízek 08.03.2024
Dělo se toho spoustu, možná nejsilnějším zážitkem ale byla návštěva Kunstmuzea v Haagu. V hlavní roli Max Beckmann, Piet Mondrian, De Stijl. A Can.
Michal Pařízek 23.02.2024
„Praise your cringe,“ hřímá Joshua Idehen z pódia lublaňského klubu Channel Zero. Motivuje, káže a směje se u toho. Emoce na praporu a dojetí.
Andraž Kajzer 13.02.2024
Dekáda je výročí, které je potřeba pořádně oslavit. Jako první nabízíme pamětihodné momenty přehlídky uměleckého ředitele festivalu Andraže Kajzera.
Michal Pařízek 09.02.2024
Pohledy se mohou různit, naštěstí. „Můj je ten správný.“ Ano, takhle by to mělo, mohlo být. Právě Kafka je jednou z těch osobností...
Michal Pařízek 26.01.2024
„Tohle je konec internetu. Měli bysme si zase posílat dopisy, to bude mnohem užitečnější než tenhle shit.“ Ano, na letošním Eurosonicu padaly i takovéto věty.