Chci mír za jakoukoliv cenu!

„Drazí přátelé, podruhé v našich dějinách se britský premiér vrátil z Německa s čestným mírem. Věřím, že je to mír pro naši dobu,“ prohlásil vítězoslavně Neville Chamberlain po návratu z Mnichova v roce 1938.

Přímou reakcí na jeho slova se staly slavné věty Winstona Churchilla:„Británie a Francie měly na vybranou mezi válkou a hanbou. Zvolily hanbu. Budou mít válku.“ Jak víme z historie, Chamberlain se nemohl víc mýlit a Churchill nemohl mít větší pravdu. Politika appeasementu vůči diktátorům chtivých cizích území prostě nefunguje a snaha ustupovat agresorovi vede jenom k větší agresi, tedy přesnému opaku toho, čeho chtějí ti, co zastávají politiku appeasementu, dosáhnout, o čemž jsme se v historii přesvědčili nesčetněkrát.

Stejně tak se mýlí všichni ti, kteří chtějí vyměnit mír za ústupky Ukrajiny vůči agresivnímu Rusku. Zatímco Hitler před zabráním československého pohraničí a napadením Polska stihnul anšlus Rakouska, Putin stejným způsobem anektoval Krym a na východě Ukrajiny nechal vzniknout dva kvazistáty. Scénář a vylhaná obhajoba je v obou případech stejná. Jak Hitler, tak i Putin "chtěli chránit" Němce, respektive Rusy na územích cizích států před zlovůlí jejich vlád. V obou případech se jednalo o argumenty, které se nezakládaly na pravdě a v obou případech Evropa hanebně zaspala, respektive tomu dokonce přihlížela a neudělala vůbec nic. Až loňský brutální vpád Ruska do zbytku Ukrajiny a tisíce zdokumentovaných válečných zločinů, které spáchali ruští agresoři na Ukrajině, vzbudily Evropské státy a další země, které si konečně uvědomily, že Putinovské Rusko je stejnou hrozbou jako Hitlerovské Německo.

Přes všechny paralely a fakta o ruské agresi na Ukrajině se však stále najde množství Chamberlainů, kteří chtějí "mír" za jakoukoliv cenu, byť by to mělo znamenat zánik Ukrajiny a opětovné přímé vojenské ohrožení zbytku Evropy ze strany agresivního Ruska. Můžeme se jenom domnívat, zdali se jedná o pouhou naivitu, či hůře o prachobyčejný kalkul motivovaný bůhví čím a kým.

Paradoxní, nikoliv však překvapivé, je v této souvislosti chování komunistů, kteří celé dekády kritizovali ústupky spojenců, kteří obětovali v roce 1938 Československo pro mír, aby se ti samí komunisté nyní řadili do čela demonstrantů, kteří volají po stených ústupcích od Ukrajiny vůči Rusku. Ostatně podívejte se na fotografie z těchto demonstrací, uvidíte zde mnoho srpů, kladiv a rudých vlajek a na pódiu uslyšíte řečnit komunisty přiznané i ty zakuklené do jiných barev.

„Zvoní, zvoní zrady zvon,“ napsal před téměř 85 lety František Halas, když do Prahy dorazila zpráva z Mnichova o tom, že vlády Anglie a Francie zradily Československo a potvrdily Německu jeho nárok na část československého území a stejnou zradu nyní hlásají všichni ti, kteří chtějí mír za jakoukoliv cenu, aniž by si uvědomovali nebo naopak dokonce s vizí toho, že v podobě ruského světa přivedou do Evropy jenom násilí, bídu a zmar, což v roce 1844 trefně popsal Karel Havlíček Borovský, který po návratu z Ruska prohlásil "Odjel jsem do Ruska jako Slovan a vrátil jsem se jako Čech. Je to země bídy, zmaru, chlastu a rozsáhlých literárních děl o zmaru, bídě a chlastu". Na jeho slovech se za téměř dvě století nic nezměnilo. Zbývá proto jediné, stát pevně za Ukrajinou a podporovat ji v jejím statečném boji proti ruské agresi tak, abychom my mohli žít v Evropě v míru. Sláva Ukrajině! Hrdinům sláva!