Nejsem a nikdy nebudu režisérem, který frká čtyři inscenace za rok. Ztratil bych svou svobodu, říká Bambušek

„Kdybych se režií chtěl živit, tak takhle režírovat musím – a proto dělám to své řemeslo, abych zůstal svobodný,“ dodává.

Když opravuje staré hodiny a nejen je, tvrdí, že pomáhá do života vracet jejich krásu. „To je úžasný pocit – a o to stejné se snažím v tom kumštu. Jsem rád, že to můžu dělat i v řemesle, protože to mě vrací zpět na zem.“

Lidi krve

Zhruba před dvěma roky měl premiéru Bambuškův film Lidi krve. „Točilo se to šest let. V roce 2017 se to roztočilo a pak se čtyři roky sháněly peníze a já předělával scénář. Pak se něco přetočilo, část se nepoužila vůbec a následně se točilo asi půl roku. No, ale víte, když připravujete film, tak je jedno, že nejste zrovna na place, ale v hlavě vám to stále jede,“ přiznává.

Čtěte také

Nevzdávej to a podívej se, co můžeš udělat pro druhého. Příběh kněze Zvěřiny je obrovskou inspirací, říká režisér Miroslav Bambušek

Scénář přepracoval nejméně dvacetkrát. „Ale nepředstavujte si, že se to předělává celé – jde o to, že jdete u některých postav do hloubky, ale zjistíte, že to ta postava vůbec nepotřebuje. To je ten labyrint, lidský svět toho, jak si v čase a ve své práci vytváříte priority apod. Navíc filmová řeč je úplně jiná než ta na papíře – jsou to noty pro celý štáb,“ vysvětluje.

„Když se to připravuje dlouho a nemáte peníze, tak trpíte pochybnostmi, ale není to frustrace. Pochybnosti jsou vlastně pozitivní. A to, že vám to někdo neumožňuje, tak to můžete zabalit, ale pak by to znamenalo, že je vaše víra slabá. Tomuto tématu jsem věřil a můj producent také. A nakonec to došlo až tam, že jsme to dodělali.“

Režisér teď chystá nový film o knězi Josefu Zvěřinovi, to už si ale poslechněte v audiozáznamu pořadu Hovory Naděždy Hávové.