Stinná místa v zahradě nemusejí zůstat holá: Tyto trvalky stín milují! Podívejte

Místa ve stínu pod stromy, vyššími keři nebo jen za budovou na severní či východní straně nemusejí být holá, prázdná a bez atraktivního porostu. Jsou to naopak plochy s úžasným potenciálem oslovit svou křehkostí a proměnlivostí. Znáte trvalky do stínu?

Pro zastíněná místa je charakteristické zejména malé množství světla dopadajícího na zem – k rostlinám. Stinná místa jsou typická především pro starší či větší zahrady. Stín však mohou vytvářet nejen vzrostlé mohutné stromy a keře, ale také severní strany budov či zdí. Zde však chybí listový opad, aby se vytvořila pro toto stanoviště charakteristická půda.

Které trvalky doporučuje do stínu YouTube kanál Zahrady od Dany? Podívejte se ve videu:

Zdroj: Youtube

Existuje mnoho faktorů, které ovlivňují tento typ stanoviště. Mezi nejdůležitější patří bezesporu množství vody, která je v půdě pro podrostové rostliny dostupná. Podle toho se stanoviště dělí na ta s půdou suchou, mírně vlhkou či svěží a vlhkou. Trvalky, které stinná místa vyhledávají, můžeme označit jako stínomilné, podrostové či hajní nebo také hajničky.

Roli hraje množství i stáří stromů

U solitérního stromu se podmínky stanoviště výrazně liší na velmi malém prostoru. V rozsáhlejším porostu budou naopak podmínky stabilnější, stejně jako mikroklima celého porostu. Často se tak na malém prostoru bude prolínat stanoviště okraje lesa s lesem (podrostem). Týká se to hlavně nových výsadeb mladých stromů. Ty v prvních letech neposkytují dostatečný stín a zároveň má půda jinou strukturu, než je tomu u půdy pod starými stromy. Na tyto výsadby se hodí rostliny, které snesou i částečné oslunění, či trvalky typické pro okraje lesa. Je však třeba počítat, že za deset let již budou na těchto místech podmínky pro rostliny zcela jiné a my budeme muset postupně či najednou jejich sortiment změnit.

Pod jakou dřevinu trvalky sázíme?

Velmi významnou roli hraje druh dřevin, které vytvářejí zastínění. Všeobecně lze říct, že pro podrost jsou příznivější dřeviny opadavé a listnaté, které vytvářejí pro trvalky příznivější opad než stálezelené a jehličnany. Navíc mohou období, kdy jsou na jaře stromy bez listí, využít mnohé rostliny, které stihnou zakvést a vytvořit listoví dříve, než se plocha stane příliš stinnou. To je typické pro naše domácí hajničky, například sasanku hajní a pryskyřníkovitou, dymnivky, orsej jarní, kyčelnici a také cibuloviny – sněženky, bledule, talovíny, kandíky, česnek medvědí, lilii zlatohlávek aj. Ovšem ani stín není pod každým stromem vždy stejný. Některé druhy dřevin, například dřezovec, vytvářejí tzv. lehký či světlý stín, jiné, třeba buky, jsou naopak charakteristické velmi hlubokým zastíněním. Specifickým jevem je množství listového opadu, který se pod stromy hromadí. Ne každý je pro podrostové rostliny příznivý.

Listí z ořešáku působí na rostliny inhibičně – brzdí jejich růst. Také tuhé listy pěnišníků (Rhododendron), cesmíny (Ilex), ostatních stálezelených dřevin, platanů či dubů se rozkládají mnoho let a hromadí se pod stromy. Naopak listy olše, bezu, habru, lípy, jasanu či ovocných stromů jsou poměrně dobře a rychle rozložitelné. Vytvářejí tak dostatek humusu s živinami, přijatelnými pro podrostové trvalky. Opad z jehličnatých dřevin je rozložitelný jen velmi pomalu, a navíc často snižuje pH, tedy okyseluje půdu, což většině trvalek nevyhovuje. Hůře se také rozkládá listový opad na suchém stanovišti než na vlhkém, ne však příliš zamokřeném.

Budou si byliny s dřevinami konkurovat?

Kořenová konkurence stínících dřevin hraje výraznou roli. Větším konkurentem podrostovým trvalkám jsou dřeviny s plochým kořenovým systémem, například smrk či akát, než ty s hlubokým kůlovým či srdčitým, který má dub, jedle nebo borovice. Hustě větvené kořeny má však i javor (Acer) a při přípravě půdy může hrozit jejich poranění. Problém mohou působit také dřeviny, které přirozeně nebo po poranění zejména kořenů, například při rytí či kultivátorování, vytvářejí množství kořenových výmladků. Mezi takové patří třešeň ptačí (Prunus avium), střemcha (Prunus serotina), šeřík (Syringa vulgaris), škumpa (Rhus typhina) nebo akát.

Výběr trvalek pro stinná místa

Nejatraktivněji působí většina podrostových partií od března do června, kdy většina trvalek a cibulovin využívá příznivých světelných podmínek a jarní vláhy a vykvétá. Podrosty jsou tak od jara plné talovínů (Eranthis), čemeřic (Helleborus), jaterníků (Hepatica), dymnivek (Corydalis), sasanek (Anemone), ladoněk (Scilla) a modřenců (Muscari), později pak kakostů (Geranium) a mnoha dalších hajniček. Později kvetoucích trvalek je v podrostových partiích oproti osluněným stanovištím výrazně méně – např. ploštičník (Actaea), kirengešoma dlanitá (Kirengeshoma palmata) nebo astry (Aster macrophyllus, A. divaricatus) aj. Proto je vhodné využívat bohaté nabídky trvalek okrasných listem. Bohatou paletu barev listů mají zejména dobře známé bohyšky (Hosta), mitrovničky (Tiaerella), dlužichy (Heuchera) nebo třeba také velkolisté rodgerie (Rodgersia).

Také bychom neměli zapomínat na trvalky okrasné plodem, např. samorostlík (Actaea rubra, A. alba) árón (Arum italicum), jahodka (Duchesnea indica), jahodník (Fragaria), mochyně (Physalis) a další. Vyplatí se důmyslně kombinovat struktury a textury. To znamená, že použijeme například velkolistou hostu v kombinaci s jemnou travou, třeba pěchavou (Sesleria) či rákosníkem (Hakonechloa macra) a kontrast obou vyzdvihne celkový dojem. Podobně se také dají kombinovat lesklé listy bergénií, barvínku či kopytníku aj. s matnými listy kakostů.

Vlhká nebo suchá půda?

Většina trvalek je relativně přizpůsobivá. U některých rostlin se stává, že pokud jsou vysazeny v podmínkách příznivějších (ve vlhčí půdě oproti suché, na okraji lesa oproti hlubokému stínu), mohou se začít chovat velmi životaschopně či dorůst větších velikostí. Na světlejších stanovištích také obvykle bohatěji kvetou. Ovšem i na velmi nehostinných místech mohou výjimečně odolné druhy prospívat, růst i kvést.

Jedno vůbec z nejobtížněji osaditelných míst na zahradě je na stinném stanovišti se suchou půdou, takzvaný suchý stín. Rostliny zde bojují s nedostatkem hned dvou životně důležitých podmínek – světla a vody. Následující velice odolné trvalky však takovéto podmínky zvládnou. Jedná se například o jahodku indickou (Duchesnea indica), bergénii (Bergenia cordifolia), kamejku modronachovou (Lithospermum purpurocaeruleum), kapraď samec (Dryopteris filix-mas), výběžkaté škornice (Epimedium alpinum, E. pinnatum, E. × rubrum aj.), pitulník žlutý (Galeobdolon luteum ’Florentinum’), kakost oddenkatý (Geranium macrorrhizum), konvalinku vonnou (Convallaria majalis), čemeřici smrdutu (Helleborus foetidus), kostival (Symphytum grandiflorum), barvínek (Vinca minor), udatnu lesní (Aruncus dioicus), mařinku vonnou (Galium odoratum), samorostlík (Actaea rubra, A. alba), biku (Luzula nivea, L. sylvatica), metlici trsnatou (Deschampsia caespitosa) a další.

Ve stínu s vlhčí půdou se daří obrovskému sortimentu stínomilných trvalek, jako jsou bohyšky (Hosta), mochnička (Waldsteinia), čechravy (Astilbe), sasanky (Anemone), dymnivky (Corydalis), většině kapradin a stovkám dalších. Nezastupitelné místo mají v podrostu samozřejmě také cibuloviny jako modřence (Muscari), ladoňky (Scilla), bledule (Leucojum), sněženky (Galanthus) a jiné.

Speciální podmínky pak vyžadují některé choulostivější druhy, které jsou pro svou náročnost a jemnou detailní krásu chloubou pěstitelů hajniček. Mezi ně můžeme řadit např. mákovec (Meconopsis), kandík (Erythronium), lítostku (Arisaema), střevíčník (Cypripedium) a další orchideje, trojčet (Trillium) a mnohé další.

Příprava místa pro výsadbu

Při výsadbě podrostových trvalek musíme postupovat velmi opatrně a s citem. Pohybujeme se totiž v půdě plné kořenů dřevin, které nechceme poškodit. Téměř vyloučit tak musíme strojové pomocníky zpracování půdy jako rotavátor, či je nastavit na velmi mělké propracování půdy (do 5 až 8 cm). Tu vylepšíme zralým kompostem, nebo ještě lépe listovkou, která se svou strukturou blíží přirozené svrchní vrstvě půdy pod stromy. U kompostu pozor na zaplevelení. Pokud se jedná o půdy těžké, slehlé, můžeme použít písek nebo jemný štěrk (například frakce 4/8) smíchaný napůl s kompostem. Ideální je písek i štěrk bez prachu, který půdní póry opět ucpává. Dnes však můžeme na trhu najít a s úspěchem využít i substráty připravené speciálně pro výsadbu trvalek.

Výsadby je vhodné zamulčovat tenčí vrstvou organického mulče – jemně drcenou kompostovanou borkou, dřevní štěpkou nebo listím atd. Každoroční listový opad se pak postará o doplňování nastýlky. Pozor však na jeho příliš vysokou vrstvu, tu je lepší odebrat a zkompostovat a na výsadbě ponecháme pouze tenčí pokryv.

Jak se o podrosty starat?

Péče o podrosty nebývá příliš komplikovaná. O listový opad z předchozího roku se poměrně rychle postarají žížaly a další půdní živočichové, takže hrabat je obvykle nemusíme. Základní prací je sestřih trvalek, který provádíme nejraději na konci zimy, před rašením prvních cibulnatých a hlíznatých rostlin. V teplejších zimách, jako je třeba tato, začínají rašit a vykvétat talovíny a sněženky třeba i v půlce ledna, proto není od věci, když suché nadzemní části odstraníme poměrně brzy. Nechceme přece pošlapat nové kvítky. Suché nadzemní části můžeme odnést na kompost nebo rozstříhat na menší kousky a ponechat v podrostu jako přirozenou hmotu, která bude dále rostlinami spotřebována. Nestříháme stálezelené druhy, jako jsou bergénie, barvínek nebo čemeřice. Pokud je ale stanoviště dostatečně živné, občasný jarní sestřih starších přezimujících listů i u stálezelených druhů není na škodu a rostliny výrazně omladí.

Pokud je kvalitního listového mulče dostatek, nemusíme výsadby přihnojovat. Na chudších stanovištích však nebude na škodu, použijeme-li v předjaří třeba jednou za dva roky trochu bezplevelného kompostu či listovky, které rozprostřeme v tenké vrstvě.

V průběhu roku pak plejeme. Pokud se však záhon po pár sezonách zapojí, tedy krásně rozroste do šířky, této práce nebude mnoho. Zálivka je vhodná spíše v letních přísušcích – díky ní bude podrost krásný ještě déle. Častým problémem podrostů bývá množství semenáčků mateřského stromu, s kterým se musíme každoročně vypořádat. Obzvláště úporné jsou javory a duby. Jednotlivé vytrhávání je možné, ale s ohledem na často veliké množství náročné. Dobrým pomocníkem při předjarní seči a odstranění stařiny z loňského roku je křovinořez. Spadané listí pak můžeme bez obav zcela či alespoň zčásti ponechat na místě.

Stinná místa patří k zahradě zrovna tak jako ta osluněná. Je úžasné sledovat jejich proměnlivost po celou sezonu, a zejména v létě si stejně jako hajničky užívat příjemný chladivý stín korun vzrostlých stromů.

Autor pracuje ve Výzkumném ústavu Silva Taroucy pro krajinu a okrasné zahradnictví. Součástí ústavu je proslulá Dendrologická zahrada v Průhonicích, ve které si mohou návštěvníci prohlédnout rozmanité typy trvalkových výsadeb. Pomoc při tvorbě jedinečných zahrad nabízí v Trvalkovém ateliéru (více na trvalkovyatelier.cz).