Ministerstvo životního prostředí (MŽP) není dostatečně transparentní a nebrání české zájmy, stěžují si ekologické spolky i právní kancelář, která sleduje kauzu kolem dolu Turów. Ministerstvo se brání argumentem, že nemůže uveřejňovat informace, které jsou chráněny duševním vlastnictvím.
Od podpisu dohody mezi českou a polskou stranou, která urovnala soudní spor kvůli pokračující těžbě v polském uhelném dole Turów, uplynul více než rok. Situace je tak na politické rovině vyřešena, a to jak z pohledu vlády, tak prezidenta Petra Pavla, který Polsko nedávno navštívil.
„Obě strany se ke sporu ohledně dolu Turów vyjadřovaly v tom smyslu, že je uzavřený,“ okomentovala pro redakci prezidentská kancelář.
Rozhodnutí české vlády uzavřít s Polskem dohodu a stáhnout žalobu podanou u Evropského soudního dvora bylo od počátku kritizováno ze strany ekologických i lokálních spolků. Dohoda podle nich není výhodná, protože nechrání ani obyvatele žijící v blízkosti dolu, ani krajinu, ani klima.
Stížnosti se neozývají pouze z české strany. Koncem března se na žalobě Polska kvůli Turówu shodli i radní německého města Žitava, když svou stížnost podali ke správnímu soudu ve Varšavě. Nesouhlasí totiž se závěry posouzení vlivu dolu na životní prostředí.
Jeho negativní dopady se podle Němců projevují už teď. Nejvíce obávají propadů půdy.
Aby se těžaři dostali do hlubších vrstev, „hladina podzemní vody byla již snížena asi o 100 metrů,“ vysvětlil bulvárnímu deníku Bild německý geolog Ralf Krupp. „Když odčerpáváte vodu, podloží také klesá, protože mu voda poskytuje určitý vztlak. Na státní hranici s Německem jsme již zaznamenali pokles země o 1 metr,“ popsal.
„Žádný pozitivní efekt nebyl zjištěn“
Na druhé straně důlního kráteru trápí české obyvatele prakticky tentýž problém – nedostatek vody. Právě ten slibovala vyřešit podzemní těsnící clona – tedy již dříve vybudovaná „zeď“, která má zabránit průsakům české vody do dolu Turów.
„Na začátku března 2023 jsou hladiny podzemní vody ve svrchních vrstvách v okolí Uhelné na historicky nejnižší úrovni,“ uvedl na dotaz redakce Ondřej Nol z České geologické služby (ČGS), která má monitoring vlivu dolu na starosti.
„Zde je však nutné uvést, že kromě dolu Turów má na stav podzemní vody vliv i vlastní odběr na vodním zdroji Uhelná a samozřejmě hydrologické sucho,“ dodal. „To je zásadní rozdíl oproti hlubším vrstvám, které jsou ovlivněny pouze činností v dole Turów.“
Ovšem v místech, kde má podle ČGS vliv výhradně důlní činnost, je situace stejná. „Na českém území jsou dnes hladiny historicky nejníže i v těch hlubších vrstvách,“ uvedl Nol na dodatečný dotaz redakce.
Na otázku, zda podzemní stěna účinně brání úniku vody z českého území, však ČGS odpověděla pouze nepřímo.
„Pokud bude stěna úspěšná, začnou hladiny růst nejdříve na těch vrtech, které jsou k ní nejblíže. Zatím se zdá, že k zastavení poklesu hladin podzemní vody došlo i na vrtech, které jsou na okraji dolu Turów a zhruba 400 m od podzemní stěny. Na českém území zatím žádný pozitivní efekt nebyl zjištěn,“ dodal Nol.
Monitoring je v současné době u těsnící clony prováděn společně českými i polskými výzkumníky dvakrát ročně – v dubnu a září. Další informace o stavu situace má ČR dodávat sama polská strana. K takovým patří například informace o hladině vody na vrtech podél stěny.
Informace o dole jsou přístupné, ale jen některé
Přestože dohoda byla od začátku kritizovaná, přístup k informacím byl vnímám jako jeden z hlavních kroků správným směrem. Ten sice česká veřejnost získala, ale jen zprostředkovaně.
„Problém je v tom, že některé z nich, ty klíčové, Polsko označilo jako ‚obchodní tajemství‘ a zakázalo jejich zveřejnění. Tudíž nám MŽP tyto informace odmítá sdělit,“ uvedl pro redakci Milan Starec ze Sousedského spolku Uhelná.
„Jsme tedy odkázáni na to, co MŽP dá do svých tiskových zpráv a k celým datům z kontrolních vrtů nemáme přístup, respektive ne ze všech – ne z těch nejpodstatnějších,“ dodal.
Stejně situaci hodnotí i organizace Greenpeace. Ta výstupy z kontrol u Turówa také sleduje, nevypovídají toho však mnoho o skutečných negativních dopadech těžby v dole, uvedl za organizaci její tiskový mluvčí Lukáš Hrábek.
„Pro co možná nejobjektivnější posouzení situace okolo dolu Turów je potřeba mít co nejvíce dat, to je přece logické. A upřímně nechápeme, že ministerstvo část těch dat zadržuje,“ popsal.
„Výmluvy na obchodní tajemství, nebo dokonce duševní vlastnictví, jsou naprosto absurdní,“ uvedl.
Místní lidé a ekologické organizace se přitom podle Hrábka vůbec neptají na ekonomické aspekty těžby uhlí, ale na to, jaká je situace s odtékáním vody do dolu. „Na to se žádné obchodní tajemství či ochrana duševního vlastnictví nevztahuje.“
„Ministerstvo se v tomhle případě kamarádí víc s polskou těžební společností než s vlastními občany, které by mělo chránit. Je to ostudné,“ dodal Hrábek.
Informace uveřejňované ministerstvem nejsou dostatečné ani podle libereckého radního pro zemědělství a životní prostředí Václava Židka (Piráti). Zaslal proto před dvěma týdny ministrovi životního prostředí Petru Hladíkovi (KDU-ČSL) žádost o schůzku, kde by došlo k vyjasnění vzájemných postojů a vyřešení situace zveřejněním dalších informací, uvedl pro redakci.
„Chápu, že nejde zveřejnit vše z důvodu možného obchodního tajemství nebo narušení energetické bezpečnosti státu. Ale taky jsem názoru, že není možné všechna data získané podle článku 8 mezivládní dohody (o Turów – pozn. red.) utajovat,“ popsal.
„Pokud příští týden (týden před Velikonocemi – pozn. red.) nepřijde odpověď, budu věc urgovat,“ okomentoval Židek.
Dnes jsem odeslal žádost o schůzku a bližší vysvětlení postupu MŽP ve vztahu ke zveřejňování informací získaných na základě mezinárodní dohody. Věřím, že se s panem Hladíkem setkáme a vysvětlíme si naše postoje a najdeme řešení. pic.twitter.com/OHNJbS89hL
— Václav Židek (@VaclavZidek) March 13, 2023
Postupujeme podle zákona, brání se ministerstvo
Ministerstvo s kritikou nesouhlasí. Ve zveřejňování informací postupuje přesně v souladu se zákony, uvedla na dotaz redakce tisková mluvčí MŽP Lucie Ješátková.
Pokud obdrží žádosti o poskytnutí informací týkající se předaných dokumentů (z polské strany – pozn. red.), vždy v souladu se zákonem zveřejní všechny informace, které mu české právo zveřejnit umožňuje.
Musí však plnit požadavky českých zákonů v případech, které se týkají ochrany obchodního tajemství nebo ochrany duševního vlastnictví, vysvětlila Ješátková. Takovou povinnost ukládá i česko-polská dohoda, která nařizuje oběma stranám chránit ty informace, jež jedna z nich označí například za obchodní tajemství.
MŽP proto podle mluvčí v souladu se zákonem o právu na informace o životním prostředí provedlo samostatné posouzení obsahu všech vyžádaných dokumentů. „Většina takto označených dokumentů naplnila zákonnou definici obchodního tajemství, případně definici duševního vlastnictví,“ uvedla mluvčí.
„Prolomení ochrany takových dokumentů je ze zákona odůvodněné jen ve výjimečných případech, který zde nenastal,“ vysvětlila. „Ke stejnému závěru ostatně dospěl v loňském roce také polský soud, který rozhodoval o téměř identické žádosti nevládní organizace v Polsku,“ dodala.
Ministerstvo by mělo upřednostňovat české zájmy
Zda je však odůvodnění „chráněnými“ informacemi adekvátní, zpochybňuje také právnička advokátní kanceláře Frank Bold Petra Kalenská, která se Turówu dlouhodobě věnuje.
„Česká strana podle smlouvy má plně využít právní předpisy v maximálním rozsahu. To nyní znamená, že české orgány využívají všechny možné argumenty, proč by dané informace neměly zveřejnit,“ vysvětlila pro EURACTIV.cz.
České právo podle ní umožňuje informace o životním prostředí neposkytnout i v případech, kdy se například obchodního tajemství pouze týkají.
Pro to, aby veřejnost měla k informacím přístup, je ale v českém právu klíčové jiné ustanovení. To říká, že o porušení obchodního tajemství nepůjde u těch informací, které se týkají působení provozní činnosti podnikatele na životní prostředí.
„MŽP tak nezbývá než tvrdit, že požadované informace se netýkají působení provozní činnosti, ale jsou pouze technologickým řešením projektu,“ uvedla. Takové odůvodnění však podle Kalenské není dostatečné.
„Samotná dohoda totiž informace, které žádáme, označuje za informace o podzemních vodách.“ K takovým patří například ty o odběrech důlní vody z dolu Turów od roku 2015 do roku 2021. „Ty jako předmět obchodního tajemství prostě neobstojí,“ uvedla.
Ministerstvo by proto mělo podle Kalenské objektivně zhodnotit, zda chráněné informace skutečně všechny znaky splňují či nikoli. „A hlavně by MŽP mělo upřednostňovat české zájmy, zejména zájem na ochranu životního prostředí a podle toho jednat,“ uzavřela.
