Hrál jsem i červenou papriku v reklamě. A věřil, že jednou přijde Arvéd, usmívá se herec Kern
„Arvéd Smíchovský je svým způsobem pořád se mnou, pořád se k němu vracím,“ přiznává herec Michal Kern, který za hlavní roli ve filmu Arvéd získal Českého lva. „Je to úspěch, ale jen za tuto konkrétní roli. Neznamená to, že bych byl nějak výrazně talentovaný herec. Vnímám spíš, že jsem svůj osobní život dostal pod kontrolu,“ dodává herec v rozhovoru s Lucií Výbornou na Radiožurnálu.
Chcete se ještě bavit vůbec o Arvédovi Smíchovském, když už tahle kapitola je dávno za vámi?
Ono to není úplně za mnou, Arvéd Smíchovský je svým způsobem pořád se mnou. Nejdřív se to natáčelo, byla premiéra, pak přišly nominace, teď přišla ocenění, takže se k němu pořád vracím.
Během příprav jsem často sahal do nejhorších temných stránek své osobnosti, abych byl co nejvíc autentický, popisuje Michal Kern ztvárnění postavy Jiřího Arvéda Smíchovského
Když jsem se dívala na film, při bližších záběrech jsem se vás bála. A přemýšlela jsem, proč nás pořád tak přitahuje zlo, ať už je reprezentováno mocnostmi typu Adolfa Hitlera, nebo Arvéda Smíchovského?
Vykládám si to tak, že v každém z nás to zlo je, a když ho vidíme v nějakém odrazu nebo obrazu, tak je to něco, co se v nás probouzí a my se k tomu vztahujeme. A myslím si, že je to u nás lidí nějakým způsobem potlačené, a když se najednou dostaneme do kontaktu se zlem, je to, myslím, přitahující.
A jaké zlo jste uviděl v sobě, když jste studoval Arvéda Smíchovského?
Spoustu zla. Během příprav jsem často sahal do nejhorších temných stránek své osobnosti, abych byl v té roli co nejvíc autentický. Takže jsem často sahal do situací, kdy jsem se v životě nezachoval úplně nejlíp.
Vyvolávání démona je ve filmu věrohodné, ale netrvá hodiny, jak by mělo, uklidňuje režisér snímku Arvéd
Číst článek
Přijde mi, že jste herec, který si docela dobře vybíral v tom, co by chtěl hrát…
Teď už to tak je, dříve to tak nebylo. Když nemáte jako herec práci, chcete hrát – herec, který nehraje, není herec. A berete všechno, co vám kdo nabídne. Ale také jsem si prošel syndromem vyhoření a ujasnil si, že už některé věci dělat nechci.
Vzpomínám si na jednu scénku s Dustinem Hoffmanem, který hraje rajče v nějaké reklamě a říká, že je nejlepší rajče široko daleko. Je to klišé, nebo by člověk v herectví dělal cokoliv, jenom aby mohl hrát?
Hrál jsem třeba červenou papriku v reklamě, nedělám si legraci. Byl jsem zabalený v molitanu, který ztvárňoval papriku, vykukovaly mi ruce a nohy, a pak jsem skákal do bazénu jako do polívky.
Ale dělal jsem spoustu věcí, třeba v Brně jsem dělal firemní večírek, kde se do mě trefovali manažeři dortíky. Ustál jsem to, věděl jsem, že potřebuju zaplatit nedoplatek za plyn... Teď už bych to nedal, tenkrát mi bylo kolem třicítky.
S Arvédem máme společnou jen lásku k četbě. Maximálně jsem odhalil vlastní nitro, říká herec Kern
Číst článek
A člověk celou dobu věří…
… že přijde Arvéd a bude hrát divadlo.
K čemu je taková zkušenost herci dobrá?
Zocelí to, jsem za to vděčný, že jsem si prošel fází, kdy jsem byl nucený dělat cokoliv, protože o to víc si vážíte jako herec toho, když vám někdo nabídne hezkou roli.
V Divadle Lucie Bílé se chystá premiéra Slaměného klobouku, kde hrajete. Na muzikálové herectví musí být člověk vybaven, ale zjistila jsem, že jste spolupracoval i s fyzickým divadlem. Jak taková věc vypadá?
Fyzické divadlo se vyjadřuje pohybem, fyzickým projevem. Působil jsem v divadle Teatr Novogo Fronta, rok jsme cestovali po Evropě, hráli jsme hlavně v Polsku.
Pro mě to byla jedna ze zásadních divadelních zkušeností, protože jsem se v průběhu příprav a hraní otestoval a vyzkoušel, jak pracuje tělo, které se musí vyjadřovat pohybem a nemůže se schovat za slova.
Jak jste přistoupil k fyzické stránce Arvéda? Jaké pohyby měl?
Jak jsem studoval jeho životní příběh, bylo pro mě zásadní, že pocházel z velmi bohaté rodiny, nemusel manuálně pracovat. Tím, že to byl intelektuál, studoval tři vysoké školy, byly jeho pohyby ušlechtilé a řekl bych, že působil tak, že měl aristokratická gesta, která byla až trošku arogantní.
‚Konečně jsem dospěl‘
Když se vrátíme k Michalu Kernovi – v jakém životním období se teď nacházíte?
Nacházím se ve velmi hezkém životním období, mám pocit, že jsem ve svých 43 letech konečně nějak dospěl a vnitřně se zklidnil.
Může za to aktuální úspěch?
Ano, myslím si, že ten úspěch je, ale stejně ho vnímám jenom tak, že to je ocenění za tuhle konkrétní roli, neznamená to, že bych byl nějak výrazně talentovaný herec. Navíc vím, kolik za tím bylo práce. Takže ocenění vnímám jako tady a teď, a mám pocit, že se to stalo v minulém životě, ono to strašně rychle pomíjí.
I když mám ceny vystavené a občas se na ně kouknu, mám pocit, že už je to dávno. Bylo to moc hezké a příjemné, ale spíš vnímám osobní život, že jsem ho nějak dostal pod svoji kontrolu.
Poslechněte si celý rozhovor, audio je nahoře v článku.
