Musica Florea přednesla působivé poloscénické provední Janových pašijí
Ač v dané době existovalo několik oblíbených pašijových libret (například takzvané Brockesovy pašije, které zhudebnil G. P. Telemann, nebo G. F. Hāndel), konzervativní lipská konzistoř trvala na užití textu Evangelia podle Jana. Tato základní kostra se sóly hlavních postav Evangelisty, který je „vypravěčem“ děje (tenor), Ježíše a Piláta (tradičně v basové poloze), obsahuje také chorálové sbory, tlumočící posteriorní víru křesťanské obce ve smysl Oběti, a árie vyjadřující citové zaujetí příběhem a jeho dopadem.
O účelovém užití svědčí i způsob rozčlenění kompozice na první díl před kázáním, který končí 10. slokou hymnu „Jesu Leiden, Pein und Tod“ (Utrpení, bolest a smrt Ježíšova) „Petrus, der nicht denkt zurück“ (Petr, který si nevzpomněl) a druhý díl po kázání, začínající chorálem „Christus, der uns selig macht“ (Kristus, který nás oblažuje) na text Michaela Weisseho ze stejnojmenného hymnu. Na druhou stranu, v detailnějším členění identifikovatelná symetrie formy podle chorálu Christiana H. Postela „Durch dein Gefāngnis“ (Skrze vězení Tvoje) svědčí o ústřední teologické myšlence tradiční formy pašijí, tj. o snímání hříchů Světa skrze Kristovu Oběť.
V pašijích tak můžeme vysledovat několik vrstev. Vrstvu samotného příběhu evangelia, ve kterém jsou vyzdvižené některé situace, které podněcují ke kontemplaci nad lidskou povahou. První významnou epizodou evangelijního vyprávění je selhání Šimona Petra, který zapírá Ježíše. Dramatickým vrcholem je bytostný rozhovor Piláta s Ježíšem, tlak farizejů (23b „Propustíš-li ho, nejsi přítel Césarův“) a zfanatizovaného davu, který „neví, co činí“ (23d „Pryč s ním, pryč s ním, ukřižuj ho!“). Následuje epizoda, v níž vojáci losují o Ježíšovu roztrženou roušku, Ježíš z kříže žádá svého učedníka Jana, aby se postaral o jeho matku (27 „Ženo, hle Tvůj syn“, „Hle Tvá matka“) a tichá smrt Ježíše (29 „Dokonáno jest,“ 31 „a naklonil hlavu a odevzdal Ducha“). Jak Ježíš tiše odchází, tak bouřlivě reaguje prostředí, což je pro dav znakem pro vystřízlivění (33 „A hle, opona svatyně se roztrhla vedví odshora dolů, země se zatřásla, skály pukaly, hroby se otevřely…“). Závěrečnou epizodou je povolení Piláta sejmout Ježíšovo tělo z kříže a uložit je do prázdného hrobu. Sled událostí kolem soudu je velmi dynamickým obloukem, který dodává dílu ráz hudebně-dramatického díla.
Přidanou vrstvou kompozice je vyjádření víry křesťanské society (chorály), hledání osmyslnění násilného činu Záměrem Boha. Individuální árie pak vnášejí do kompozice výrazové vrcholy, ať už povahy interjekce, komplikovaného postoje nebo citové hloubky. K takovým patří v Janových pašijích zejména sopránová árie „Zerfließe, mein Herze“ (Rozplyň se, srdce moje, v záplavě slz k poctě Všemohoucího!“) na text Bartholda Heinricha Brockese, která je často interpretována samostatně, podobně jako kajícná árie Petra „Erbarme dich“ (Pane, smiluj se) z Matoušových pašijí.
Janovy Pašije v provedení Musica Florea jsem slyšela už v roce 2008. I nyní se jednalo o komornější, nicméně zvukově vyvážené a intimně působící provedení, které odpovídalo i velikosti prostor kostela sv. Šimona a Judy. Musica Florea zvolila provedení v českém jazyce, které bylo v souladu s výtvarně naivizujícím řešením. Evangelistu, stejně jako v roce 2011 v prostoru sv. Šimona a Judy, zpíval Jaroslav Březina.
Před koncertem jsem si poslechla několik dostupných provedení. Štrynclově verzi se nejvíc blížilo provedení Nizozemskou Bachovou společností. Ve všech verzích bylo ovšem provedení Evangelisty pevnější než v případě Jaroslava Březiny, který do recitativu vnášel sice citlivost, ale jeho výšky byly někdy slabé nebo zvukově nepříjemné. Možná nebyl aktuálně úplně disponován. Oba basisté – Jaromír Nosek v roli Ježíše (v roce 2011 zpíval Piláta) a Miloš Horák jako Pilát byli vynikající. I ostatní sólové role byly zvukově příjemné. Indisponovaného Ondřeje Holuba, který se uplatnil ve sboru, nahradil slovenský tenorista Matúš Šimko.
Matěj Forman otevřeně sdělil, že „Bachovy Janovy pašije…slyšel poprvé až po vyzvání“ a že „Vstupoval…do projektu úplně nepolíbený.“ Byla jsem zvědavá, jak látku uchopí, jak souzní s Bachovou vrstevnatostí a významovou dynamikou i mojí interpretací a musím říci, že považuji výsledek za detailně reflektovaný a v daných podmínkách i velmi účinný.
Scéna byla v kostele otočena. Průsvitný obraz v oddělených pásech na „kulisách“ se podobal gotickému deskovému obrazu se třemi scénami – vrstveného města Jeruzaléma, vrchu Golgoty a Getsemanské zahrady. Různou hloubku, detail, nebo větší celek scéna získávala intenzitou nasvícení. Postavy na scéně byly buď jakoby součástí obrazu, nebo z obrazu vystoupily. Pásy se mohly také odsunout a odhalit k využití i prostor za kulisou. Na konci je modře nasvícen strop při pasáži, kdy se „nebesa otevírají.“
Významným záměrem bylo využití masek a loutky Ježíše/Krista v životní velikosti. Ježíš ve stylu vyřezané tradiční dřevěné loutky asketického výrazu dobře ztělesnil svoji jinakost („moje království není z tohoto světa“). Svoji roli toto symbolické řešení sehrálo především v rozhovoru s Pilátem, který jako výrazná reálná postava kostýmovaného herce/pěvce s jasnou dikcí s Ježíšem vede opakovaně dialog. Pitvorné masky velkých hlav, které sboristé mají nejen na obličeji, ale i v rukou, aby pomnožili zmatený agresivní dav dorážejí na Piláta, vlní se i v krvežíznivém volání.
Když visí Ježíš na kříži, jeho tělo vypadá křehce. Sňat z kříže v rukou živé matky zůstává viset v šikmé poloze v prostoru, poté, co ho pustí, aby byl odnesen. I jeho tělo se nechová přirozeně. Forman si dal záležet i na výrazu strojové poslušnosti či falešné hrdosti vojáků a jejich lidském „hyenismu,“ kdy jako by bylo mučení pro ně, stejně jako pro dav, jakousi show.
Svoji roli, samozřejmě, hraje i rozmístění a pohyb pěvců a herců v prostoru. Vynikne to zejména v kajícné epizodě Petra a jeho rozpačitém vymizení ze scény, kdy to nevypadá, že by byl „skalou“, na které lze vybudovat církev (respektive tímto se odhaluje celá řada možných interpretací), nebo v závěru, kdy sbor hudebně uzavírající kompozici (39) je rozmístěn po stranách pódia, ale sbor, který byl Bachem přidán na samý konec už stojí na úrovni publika. Jeho poselství se týká nás všech. Tento význam transformace je ještě posílen, když herec vedoucí loutku Ježíše/Krista spontánně mává při skandujícím potlesku publiku.
Pašije, byť v provedení v naivizujícím hávu, jsou stále aktuální. Kolik je v nás Petra, kdy pod první hrozbou se vzdáváme svého přesvědčení. Na kolik právně střízlivý racionální člověk uhne ideologickému tlaku, který vidí konflikt černobíle v domnění, že se situace uklidní? Kolikrát si zdůvodňujeme chybu Osudem, nebo vyšším Smyslem? Na druhou stranu je tu i povzbuzení. Hřích jako chybné jednání z nás nebyl definitivně sňat, „peklo“ se neuzavřelo, ale Kristus zůstává symbolem Cesty ke Světlu, pokud účinná kontemplace projde jednotlivci. Nelze dosáhnout zlepšení kolektivní poslušností zákonům.
Johann Sebastian Bach: Janovy pašije
7. dubna 2023, 19:30 hodin
Kostel sv. Šimona a Judy
Program:
Johann Sebastian Bach:Janovy pašije, BWV 245 (v českém překladu Mirko Očadlíka)
Účinkující:
Jaromír NOSEK – Ježíš
Jaroslav BŘEZINA – Evangelista
Miloš HORÁK – Pilát
Věronika Śvábová, Dora Sulženková, Marie Krušinová, Radim Klásek, Miroslav Kochánek, Adan Pánik
Musica Florea
Marek Štryncl – umělecký vedoucí, dirigent, violoncello
Hana Holodňáková, Stanislava Mihalcová, Tereza Zimková – soprán
Sylva Čmugrová, Jan Mikušek – alt, kontratenor
Ondřej Šmíd ml., Ondřej Holub, Matúš Šimko – tenor
Miloš Horák, Jiří Miroslav Procházka – bas
Magdalena Malá, Simona Tydlitátová – housle
Lýdie Cillerová – viola
Hana Fleková – viola da gamba
Ondřej Štajnochr – kontrabas
Iva Štrynclová – varhanní portativ
Filip Dvořák – cembalo
Přemysl Vacek – theorba
Marek Špelina, Julie Braná – flétna
Guillermo Beltram, Marta Neumannová – hoboj
Kryštof Lada – fagot
Inscenační tým:
Matěj Forman – koncepce, scéna a režie
Josef Sodomka – výtvarná spolupráce a loutky
Andrea Sodomková – kostýmy
Jitka Barnetová – modelování, malování a výroba masek
Petr Pasler – výroba scény a technologie
Veronika Švábová – pohybová supervize
Filip Leforestier, Petr Goro Horký, Matěj Forman – světelný design
Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky
[mc4wp_form id="339371"]
