Bolest cítím, vidím, popisuju. Je tady a já ji nebudu škrtat, říká spisovatelka Anna Bolavá. Její Vypravěč je nominovaný na Magnesii Literu

14. duben 2023

Než Bohumila Adamová neboli Anna Bolavá vstoupila na scénu s debutem Do tmy, měla za sebou jen sbírku básní. Od té doby vydala tři další romány a za posledního Vypravěče je opět nominovaná na literární cenu. „Básně momentálně nepíšu, těm současným ani nerozumím. Zjistila jsem, že obrazy, které mě napadají, můžu použít v próze. Napsat prozaický text je pro mě pořád výzva,“ řekla ve Vizitce Markétě Kaňkové. Probraly spolu ale i focení kombajnů a pěstování brambor.

Byl teplý červnový den a ona chtěla vyrazit na ryby, cestou možná natrhat nějaké lipové květy. Jenže kromě touhy jít ven tu byly taky tři malé děti, které potřebovaly vykoupat a podívat se na pohádku. „Umyla jsem je, pustila jim Večerníček, v počítači založila soubor Sběr léčivých bylin a na ty lipové květy jsem poslala Annu Bartákovou. Úplně jsem viděla, jak sedí na kole a vítr jí fouká do vlasů,“ popisuje spisovatelka Anna Bolavá okolnosti vzniku jejího prvního románu Do tmy o bláznivé sběračce bylin. Ačkoliv jako malá sbírala za účelem výkupu byliny úplně stejně aktivně jako hrdinka jejího prozaického debutu, „svůj“ příběh ji napadlo zaznamenat až v onom červnovém večeru. Za knihu dostala v roce 2016 cenu Magnesia Litera pro nejlepší prozaický text. Ocenění jí, jak řekla ve Vizitce, hodně povzbudilo. „Nastartovalo mě a ukázalo mi, že můžu dál psát, tvořit další příběhy. Tehdy jsem si řekla, že budu spisovatelka.“

Spisovatelka Anna Bolavá

Je fajn být skromný a vážit si života

Spisovatelkou je dodnes, od té doby vydala romány Ke dnu, Před povodní a Vypravěč. Za tento prozatím nejobjemnější, nejvrstevnatější a žánrem hororu silně ovlivněný text je opět nominovaná na Magnesii Literu. O příběhu dvou dospělých bratrů, mrtvém dědovi, velkém červu a postavě záludného Vypravěče mluvila ve Vizitce detailně a povídání jí zavedlo až do raného dětství, kdy se sestřenicí hltaly strašidelné příběhy. „Ve dvanácti jsem na starém černém psacím stroji napsala dva takové romány. Byl to můj svět, do kterého mi nikdo nemohl zasáhnout,“ usmívá se. Žánr hororu má ráda dodnes, ostatně neklid, rozbouřené vnitřní vody, temná, hustá atmosféra a určitá dávka bolesti prostupují všemi jejími romány. I proto se rozhodla, že si jako svůj pseudonym zvolí příjmení Bolavá. „Bolest cítím, vidím, popisuju. Chtěla jsem upozornit na to, že tu je a já ji nebudu škrtat,“ vysvětluje.

Čtěte také

Ačkoliv Anna Bolavá vystudovala bohemistiku (jednu dobu se věnovala mapování nových slov, která ještě nejsou ve slovníku) a žije s odborníkem na Karla Havlíčka Borovského a Boženu Němcovou, po mateřské dovolené pracovala sedm let zcela mimo obor. Jako stomická poradkyně dávala přes telefon rady lidem, kteří například prodělali rakovinu tlustého střeva a byli na nějakou dobu odkázáni na vývod. „Denně jsem odcházela domů s pocitem, že dělám smysluplnou práci. Bylo to obohacující období. Těch zážitků jsem pořád plná, ale je ještě brzy o nich psát. Nicméně vychází mi z toho, že obyčejný člověk je hrozně silný. A že je fajn být skromný a vážit si života.“

Spustit audio

Související

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!

Jan Rosák, moderátor

slovo_nad_zlato.jpg

Slovo nad zlato

Koupit

Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.