Je to celkem nedávno, co jsme psali o talentovaném sportovci, který teprve v šesti letech úspěšně kombinuje bojové sporty a fotbal. Ostatně, jaký otec, takový syn. Řeč je o Vladimíru Lengálovi jr., který po svém tátovi, jenž je profesionálním mistrem republiky v boxu a aktuálně jeden z předních zápasníků MMA, nezdědil jen jméno, ale i sportovní talent. První dubnovou sobotu absolvoval reprezentant Boxing Klubu Řešeto a Valetuda RK Znojmo na galavečeru v Brně již svůj pátý zápas v ringu.
„Neopírej se o tu zeď“, napomíná trenér Miroslav Jánský klučinu v modrém při tréninku. Poslechne a následně začne bušit do boxerského pytle. „Pořádně, přidej,“ hecuje ho kouč. Malý Vládík Lengál svého tátu nezapře, když s ním mluvíte, vidíte mu v očích ohýnky bojovníka. Někdo může namítnout, že v šesti letech je příliš brzy, abyste poslali svoji ratolest do ringu. Pod dohledem profesionálních trenérů má ale vše včetně tréninků svoje pravidla. Bojové sporty naopak naučí děti pohybovým základům, disciplíně, sebeovládání a všeobecné sportovní průpravě, když k tomu přidáte ještě kolektivní sport, je to ideální kombinace. Vládík je toho důkazem. „Oba sporty mám rád stejně, ve fotbale je mým vzorem Patrik Schick, ale teď je zraněný, tak fandím Tondovi Barákovi.“ A v MMA? „Táta!“ Nedá se nachytat a vypálí bleskově. Krom trenérů Rudolfa Kříže a Miroslava Jánského jej také považuje za svého největšího rádce. „Taťka mi dává hodně rad, říká mi hlavně, co nemám dělat, že ještě nesmím bouchat na hlavu. Někdy mu poradím i já, co by měl třeba udělat líp při svých zápasech,“ usmívá se. Jak jsme zmiňovali, Vládík už má za sebou v ringu pět MMA zápasů. „Ten poslední se mi povedl nejvíce, dařilo se mi. Soupeř byl myslím z Českých Budějovic nebo z Prahy a měl fakt dobrý kopy,“ ocenil i protivníka. A bývá někdy nervózní? „Nervózní bývám, ale hodně mi pomáhají diváci, to mě uklidní a nahecuje.“ V zápase došlo i na boj na zemi. Jeho táta je vyhlášený postojář, Vládík svou odpovědí, jestli raději boj v postoji, nebo na zemi možná překvapil. „Já se raději peru na zemi, baví mě to víc,“ říká a už se těší, jak jednou bude dávat rady malému bráškovi Markovi. „Ještě nebojuje, ale až bude, určitě mu pak budu radit,“ praví rezolutně. Máme se tedy na co těšit, ať už v ringu nebo na fotbalovém hřišti, i nejmladší Lengál totiž krom zápasení pokukuje také po fotbale.
První zápas si domluvil v pěti letech sám, usmívá se táta
Vlado, jak se vůbec udál příběh, že začal Vládík se zápasením. Bylo to tím, že to dělá jeho táta nebo to bylo samo od sebe?
Byl jsem na tréninku v Brně a měl jsem ho tam s sebou. Jeden syn, také od fightera, si tam s ním hrál. Občas bouchali do pytle, občas se rvali, a pak si domluvili zápas. Takže si v pěti letech první zápas domluvil sám (s úsměvem). Teď už je to rok a půl a má za sebou pět zápasů.
Takže vyřídilku má, to je dobrý předpoklad pro tenhle sport…
To ano, ale když projevil zájem, že bude chtít zápasit jako táta, protože se dívá i na YouTube, kde zápasy sleduje, řekl jsem mu, že musí trénovat. Tak jsme otevřeli s Michalem Jančuškou v Gladork Gymu kurz MMA pro děti a chodí také k Rudovi Křížovi na judo. U dětí nejsou kopy a údery na hlavu, jen na tělo. Je to více takové zápasení bez kimona. Vládík trénuje MMA, judo, plus se mnou chodí na box.
Mnozí rodiče by si mohli říct, že když takhle malé dětí zápasí, že je to nebezpečné. Ale, jak jste sám zmiňoval, má to svá pravidla…
Má to samozřejmě pravidla. Když to vezmu obecně, vše má svá rizika, něco se vám může stát, i když jdete po přechodu, ale je to sport, a když vezmu judo, tak to je taková jemná cesta. Musíte znát odbornou terminologii, techniky. S dětmi děláme hodně úpolovou gymnastiku a hodně zápasení, aby se uměly prát na zemi. A pak se mnou Vládík chodí také na zmíněný box. Box je pro chlapy, ale jak jsem říkal, děti se nebijí do hlavy, ani se nekopou. Je to zápasení s údery na tělo. Přiznám se, že se mi na to někdy nekouká hezky, ale není to nic hrozného, když je dítě trénované.
Ptal jsem se Vládíka, jaké mu táta dává rady a on říkal, hlavně nesmím na hlavu. Musíte ho v ringu krotit, je to takový divočák?
Říkal, že ho soupeř vzal po bradě, tak mu to vrátil. Bojuje srdcem, a to se mi líbí. Ještě tam jsou někdy slzičky, ale pak to zase přepne. U dětí je vyjadřování emocí jiné než u dospělých. Ale rozhodně ho do zápasení nenutím, chce to dělat sám. Jen ho nutím, že když se tomu chce věnovat, ať trénuje svědomitě a dělá to pořádně. Poslední zápas v Brně zvládl skvěle, musím ho pochválit.
Prozradil mi, že ho to baví více na zemi, jak to bere táta – vyhlášený postojář?
Říká, že je zemař (smích). Děláme si srandu, u Mirka na boxu říkáme, že je zemař, u Rudy na judu říkáme, že je postojář (smích). Na zemi mu to jde, je rvavý.
Vedle zápasení, hraje také fotbal, za mládež 1. SC Znojmo. Která cesta nakonec myslíte, že převáží?
Myslím si, že fotbal. Je u něj velká soutěživost i kolektiv. Ale když někam přijedeme na zápasnický galavečer a on vidí vše okolo, co se kolem toho děje, show…
Říkal, že ho nejvíce nahecují diváci…
Užívá si to. I doma si dělá nástupy, hraje si na Oktagon, společně s bráchou Markem dělají Ondřeje Novotného, pouští si písníčky. Samozřejmě to není jen o tom, je to i o tom boji, ale ta show k tomu patří. Vzhledem k tomu, že bojuji na nejvyšší úrovni, tak se mi podaří domluvit i jeho zápas na nějakém galavečeru, a když takhle odmala bojuje a fandí mu tam šest set, sedm set diváků, tak se mu to určitě libí. Lidé se s ním pak chtějí i fotit. Cítí se opravdu jako fighter. Všechno to vnímá, vidím to na něm. Ale fotbal má hodně rád a říká, že chce být na mistrovství světa, tak jsem zvědavý.
A vy osobně byste si přál?
Ať dělá to, co ho baví a dělá to od srdce. To je celé.
Vládík chodí do první třídy, nemusel táta ve škole řešit nějaký zápasnický problém?
Nemusel (smích). Ale někdy na fotbale, když ho kluci faulují, kteří ještě v tomto věku neumí tak koordinovat pohyby, tak už párkrát chytl takovýho nervíka. Tak jsme se bál, aby se tam ještě nepovalchovali na hřišti. Ale to k tomu patří. Je klidný, ale když jde do tuhého, tak je srdcař a bouřlivák. Když na fotbale prohrávali, tak brečel, že prohrávají, chtěl dávat góly. Jak jsem říkal, jsem rád, že to dělá srdcem, doufám, že jsem mu v tomto dobrým vzorem.
Zmínili jsme tu i vašeho mladšího synka Marka, půjde také ve stejných šlépějích?
Občas s námi trénuje. Je to takový malý lumpík, tak uvidíme. Říkal mi nedávno, táto, co furt s tím boxem, já budu fotbalista. Ale u něj se nikdy neví, jednou je to tak a jednou tak.
Vraťme se ještě ke kroužku MMA pro děti. MMA je čím dál populárnější, ale stále ještě mladý sport, jak velký zájem o kroužek je?
Od éry Lukáše Krpálka, kdy vyhrál první olympijské zlato, je například judo pořád plné. Vzhledem k tomu, že trénujeme MMA jednou týdně, tak je tam od pěti do deseti dětí, ale stálých kluků, které to skutečně baví. Děláme to opravdu formou praní a úpolové gymnastiky, kotouly, pády.
Na závěr k vám, máte za sebou tréninkový pobyt v Thajsku. Takových otázek jste asi dostal v nedávné době hodně, jaké to bylo? Domluvil jste si i nějaký zápas?
Thajsko jsme si hodně užil. Měl jsem ale zrovna po operaci nosu, jinak bych určitě zápasil, protože tam zápasil můj kamarád a atmosféra byla skvělá. Moc se mi tam líbilo, byl to pro mě velký přínos jak po fyzické, tak po psychické stránce. Vypadnete ze všedního života, je tam jiný svět. Děkuju Mirku Jánskému, že sehnal peníze a všem sponzorům, kteří se na tom podíleli. 14 dní jsme společně s amatérským mistrem republiky v boxu Pavlem Dundou trénovali a poznávali Thajsko.
