Advokát Sokol pro Blesk: Jakeš působil jako hlupák. A co si protrpěla Parkanová?

O Jakešovi

Vy jste po revoluci byl městským prokurátorem v Praze, v té funkci jste vyslýchal Milouše Jakeše a propálil, že se nejmenuje Miloš, jak do té doby vystupoval. Proč jste to udělal?

„Zaujalo mě to, protože Milouš je kultovní postava Jirotkova románu Saturnin. Takový ten protiva, blbeček. Zjistil jsem pak další věc: nejenže to byl Milouš, ale narodil se v jihočeské vesnici, která se tehdy jmenovala Brloh – oni ji pak kvůli němu přejmenovali (dnes osada České Chalupy – pozn. red.). Mně to připadalo humorné, tak jsem to tehdy komisi řekl. Ano, to jsem proflákl já.“

Proč jste ho vyslýchal?

„Souviselo to s informací, že KSČ těsně po 17. listopadu uvažovala o silovém zvratu situace za pomoci Lidových milic. A také šlo o to, že ty milice vůbec KSČ měla, roku 1948 jim rozdala flinty a do roku 1989 nebo 1990, než je zrušili, šlo o explicitní formu nedovoleného ozbrojování.“

Byl někdo stíhán?

„Ne. Ukázalo se, že úvahy o převratu skončily tím, že pozvali do Prahy pár autobusů milicionářů, ale pak je poslali domů bez plánu či strategie, protože se vnitřně rozpadli. A pokud jde o nedovolené ozbrojování, tak se všichni tvářili, že o tom vůbec nic nevěděli, a dalo se usuzovat, že se vědomě nedopouštěli trestného činu.“

Jak na vás tehdy Milouš Jakeš zapůsobil?

„Jako hlupák, který stále nechápal, o co šlo.“

A tenhle svůj názor jste si zachoval?

„Ano, stejně jako ten jeho beznadějně prázdný výraz obličeje. Takové to: my jsme to mysleli dobře spojené s neschopností to aspoň předstírat nějakými ucelenými argumenty. Hlupáček. A při vší úctě k živočišné výrobě, pasáček vepřů.“

Podívejte se na celý pořad Hráči s advokátem mocných Tomášem Sokolem:

O Parkanové

Vy zastupujete exministryni obrany Vlastu Parkanovou, která byla stíhána v kauze letounů CASA. Její stíhání je uzavřeno jako nezákonné, vy pro ni chcete odškodné od státu 9 milionů. Jak jste došel k téhle částce?

„To je jedna ze značných obtíží sporu, protože v jejím základu je otázka, co stojí lidský život, co stojí rok zkaženého lidského života (Parkanová byla stíhána 10 let – pozn. red.). Člověk prochází jakýmsi tunelem a ze dne na den se z vysoce uznávané osoby stane někdo, na koho si na ulici ukazují, říkají o něm, že bral úplatky, a jemu se zhroutí celý svět.“

Soudkyně tvrdí, že již vyplacených 1,6 milionu korun stačí.

„Soudy chtějí, aby ta částka byla v relaci s částkami přiznanými za obdobné případy. Vychází to i z občanského zákoníku, který požaduje předvídatelnost rozhodnutí. Já mám ale pocit, že ty částky jsou velmi malé v návaznosti na to, co vnímám, že ten člověk skutečně prožil. Nechci být útočný ve vztahu k soudcům, ale mám pocit, že si nedokážou představit, jak by tu situaci prožívali oni.“

Umíte to třeba právě na případu paní Parkanové popsat? Mluví se o těžkých depresích…

„Takhle se nevyjadřuji ve vztahu k jakémukoliv konkrétnímu klientovi, to jsou jeho intimní záležitosti. Globálně bych řekl, že tyhle situace bývají provázeny depresí, ať už je to endogenní deprese (tzv. pravá nebo biologická deprese – pozn. red.), anebo momentální stav vnitřního zhroucení. Ti lidé prostě nechápou, co se stalo. Říkají si: vždyť všechno schválilo dvacet třicet lidí, a najednou tady stojím na pranýři?“

Jak v tomhle kontextu vnímáte slova šéfky VSZ v Praze Lenky Bradáčové, která necítí potřebu se za to, co si paní Parkanová prožila, jakkoliv omlouvat a tvrdí, že stíhání bylo důvodné?

„Je to její názor, co s tím mohu dělat? Já zase otevřeně říkám, že nelze souhlasit s hypotézou, že dvě letadla s bojovou avionikou, naprosto speciální, vyrobená jediným výrobcem takových letadel na světě, bylo možné kupovat za cenu obvyklou prostě proto, že žádná obvyklá cena neexistovala. Nutno říci, že se k tomu tak postavily i soudy.“

A proč se tedy stalo to, co se stalo?

„To není otázka, na kterou bych dokázal odpovědět. Systém selhal. A selhání to bylo velké.“

Tomáš Sokol

• Narozen 6. října 1951 v Praze.
• Vystudoval Právnickou fakultu Univerzity Karlovy v Praze.
• Po sametové revoluci se stal městským prokurátorem v Praze.
• Od listopadu 1990 do července 1992 byl ministrem vnitra ve vládě Petra Pitharta.
• Mezi lety 1996 a 1997 vedl politickou stranu SD-LSNS a roku 1996 za ni neúspěšně kandidoval do Senátu.
• Roku 1992 spoluzaložil advokátní kancelář známou jako Brož & Sokol & Novák – ta v lednu fúzovala s další kanceláří a nyní funguje pod názvem Sokol, Novák, Trojan, Doleček a partneři.
• Roku 2014 spoluzaložil Unii obhájců České republiky.
• Za svoji kariéru zastupoval Radovana Krejčíře, Marka Dalíka, Jiřího Paroubka, Bohumila Kulínského a další známé osobnosti.
• Je podruhé ženatý, má 2 vlastní děti, 2 vyženil.
  

  Advokát Sokol v pořadu Hráči: Jak propálil Milouše Jakeše, zda poradil Krejčířovi útěk i o obhajobě Parkanové

O Kulínském

Vy jste obhajoval všechny od Bohumila Kulínského po Radovana Krejčíře. Odmítl jste někoho s tím, že tohle už je moc?

„Ne. A není k tomu důvod. Odmítnout musím někoho, u koho bych měl konflikt zájmů. A pak jsou tu výjimky, které se ale v reálu vyskytnout nemohou. Třeba že by za mnou přišel současný předseda KSČM a chtěl zastupování. No tak to by opravdu nešlo, ledaže by udělali převrat a přišel s brokovnicí.“

Vy jste otec dvou dcer. U toho pana Kulínského jste si třeba neříkal: já s takovýmhle člověkem nebudu sedět v jedné místnosti?

„A kdo by tam pak s ním seděl?“

Já třeba určitě ne.

„Kdybyste byla advokátka, tak byste pak porušila základní princip, který spočívá v tom, že poskytujete právní službu tomu, kdo ji potřebuje.“

Takže raději gangstera, raději vraha, raději pedofila než komunistu?

„No řekněme to takhle: než takového komunistu, tak to teda raději čtyři pedofily.“

U pana Kulínského se původně mluvilo o skoro 50 zneužitých sboristkách. Odsouzen byl k 5,5 letům, odseděl si necelé tři. V dnešní době, kdy se sexualizované násilí řeší seriózněji, mohl by se takto nízký trest opakovat?

„Určitě ano. Pan Kulínský byl na jedné straně odsouzen a já rozhodnutí soudu respektuji, na druhé straně byl nesmírně charismatický. Já jsem viděl videa, kde ho ty zpěvačky doslova hltaly očima. Neomlouvá to v nejmenším to, k čemu došlo, ale vysvětluje to tu situaci.“

Jak v tomto kontextu vnímáte aktivity iniciativ, které poukazují na to, že pachatelé sexuálního nebo domácího násilí často odcházejí jen s podmínkami?

„Je to jejich svaté právo (těch iniciativ – pozn. red.). Jiná věc je, jaké argumenty používají. A pak je to tak říkajíc kus od kusu. Zavnímal jsem, že se hovoří o tom, že za znásilnění jsou ukládány mírné tresty.“

Ano, podmínky.

„Jenomže problém je v tom, že znásilnění je dneska v podstatě jakékoliv sexuální ukájení za pomoci cizího těla, nikoliv pouze vynucená soulož tak, jak to bylo dřív. Pokud tedy já dnes slyším o tom, že byl někdo odsouzen za znásilnění, tak to také mohlo být osahávání ženských prsou anebo osahávání pohlavních orgánů muže nebo ženy. A tudíž je to pak věc soudce, který zvažuje, zda má před sebou člověka, se kterým se asi lidsky nijak neztotožňuje, ale kterého má poslat na tři roky do výkonu trestu, anebo mu má dát podmíněný trest, protože ten člověk toho lituje a slibuje, že už to neudělá.“

To, že může být i osahávání pro někoho stejně traumatické jako soulož, a ta pozice oběti, to nezvažujete?

„I to je jistě pravda, a proto je věcí toho soudce, aby zhodnotil všechny okolnosti případu. Trest máme definovaný jako něco, co má mimo jiné vést k nápravě pachatele. Takže kdybychom to vzali úplně na surovo: pokud už se ten pachatel jeví jako napravený, není moc velká potřeba mu ukládat nějaký nápravný trest. No a pak má trest samozřejmě i jiné role, takže být uložen musí.“

A když se to srovnává třeba s hospodářskou kriminalitou, kdy nad škodu 5 milionů už nelze dát podmíněný trest? Tenhle nepoměr vás třeba nenutí přemýšlet?

„To ano. A také se stále hovoří o tom, že 20 tisíc vězňů na počet obyvatel v České republice je moc. A že by u kriminality bílých límečků měly být zvažovány jiné tresty, třeba peněžité, namísto trestu odnětí svobody.“

Tedy neříkáte, že by sexualizované násilí mělo být trestáno přísněji, ale že by hospodářská kriminalita měla být trestána méně přísně?

„U hospodářské kriminality máme řadu informací o tom, že jsou ty tresty zbytečně přísné a že by se dalo stejného trestu dosáhnout jinak. Pokud jde o sexuální delikty, takové informace neexistují. A kdybychom to měli nějak srovnávat, tak se dostaneme do absurdní situace, protože za znásilnění stejně jako za ekonomický delikt by se peněžitý trest zase spoustě lidí nelíbil. Srovnávat to nejde.“

O revizorech

Kdysi jste vymáhal dluhy jménem Dopravního podniku hlavního města Prahy od černých pasažérů…

„Ještě stále vymáhám.“

Vám přijde etické vydělávat na lidech, kterým se z pokuty za pár set korun vyklubal závazek za 14 tisíc, 18 tisíc?

„Především je to podle práva a rozhoduje o tom klient. Já jsem nevymáhal svoje pohledávky, já jsem vymáhal pohledávky toho klienta a ten klient je musel vymáhat prostě proto, že takto tu částku stanovil zákon.“

Je to podle práva… tohle je dostačující odůvodnění pro někoho, kdo si zažil třeba fungování práva v totalitní společnosti?

„Je, pokud připustíme, že tohle aktuální právo vzniklo ve svobodné společnosti, že je kdykoliv korigovatelné, že je neurčuje žádná vládnoucí politická strana, ale že je prostě výsledkem demokratického procesu, který začíná volbou do parlamentu a končí tím, že ten parlament nějak rozhoduje.“

Vy si opravdu nemyslíte, že lidé někdy zkrátka spadnou do pasti?

„Někdy ano, dle mé zkušenosti tak z jednoho procenta. A na to má právo své instrumenty. Ale asi 99 procent z nich se do těch dluhů dostalo vlastním přičiněním tím, že si půjčovali na půjčky, vytloukali klín klínem. Je třeba vysvětlovat lidem, že když si vezmou pět půjček za sebou, postupně to naroste o úroky, o náklady právní a právní zastoupení toho věřitele, že to je přeci jejich problém. Není to problém nějaké surovosti venkovního světa.“

Kolik jste si vydělal na těchto dlužnících?

„Děkuju, hodně.“

Neřeknete číslo?

„Nejsem ani schopen. Ty částky přicházely v nějakých intervalech, platbách advokátům. Nikdy jsem je nesčítal.“

O Krejčířovi

Jak si vás svého času našel Radovan Krejčíř?

„To vůbec nevím, to je takových let.“

Máte s ním ještě nějaký kontakt?

„Vůbec.“

Jaký na vás tehdy, před těmi takřka dvaceti lety, dělal dojem?

„Popravdě řečeno ne takový, že by si člověk řekl: tak toto je velmistr zločinu. Byl to klient, měl usnesení o zahájení trestního stíhání, tak jsem převzal obhajobu a hájil ho.“

A nelitujete toho, že jste do toho šel? Poškodilo vám to pověst, policisté o vás mluvili jako o „mafiánském advokátovi“.

„Já se pohybuji v kruzích, kde tohleto nikdo nebere. Všichni vědí, že já žádný mafián nejsem, a to, že hájím někoho, kdo je posléze označen za mafiána, je prostě součást mé práce. Jak už jsem říkal, kdybych to nedělal já, tak by to prostě dělal někdo jiný.“

Vy říkáte označován za mafiána. Copak Krejčíř není mafián?

„Pro mě je mafie organizovaný zločin, to znamená skupina více lidí, kteří se spolupodílejí na páchání trestné činnosti. Pokud vyjdu z obvinění týkajících se inženýra Krejčíře, tak to byly vždycky skutky, kde měl jednoho dva nějaké pomocníky, ale jinak to byla jeho individuální záležitost. Slovu mafián v tomhle případě rozumím, ale technicky vzato se pro něj nehodí.“

Tak jaké jiné slovo byste použil?

„Opakovaně obviněný, opakovaně trestně souzený a posléze uprchlý.“

Spekulovalo se, že právě vy jste mu poradil útěk z České republiky.

„Ne, to jsem mu určitě neporadil. A i kdybych mu to poradil, tak bych vám to stejně neřekl (smích).“

Tohle ještě zaznělo

Kolik bere za hodinu

„Je to individuální podle toho, kolik by mě to stálo intelektuálního úsilí. Ale asi by se to pohybovalo kolem 4 tisíc korun. V složitějších případech 5 tisíc korun. Je to i věc dohody v rámci advokátní kanceláře.“

Proč měl jako dítě dvojky z chování

„My jsme si s tou školou nějak nedokázali rozumět. Já jsem nabízel celkem rozumný kompromis, že já si budu v klidu číst a kreslit ve své lavici a oni si vepředu můžou říkat, co chtějí. Ti učitelé to nechápali, takže jsem byl vnímán jako neukázněné dítě. Byl jsem přistižen, jak házím houbou po spolužácích, rozbil jsem okno, posmíval jsem se pionýrkám, když stály čestnou stráž 5. května u pomníčku padlého, anebo s nimi spíš koketoval na té úrovni, na jaké to dovede jedenáctiletý kluk.“

Proč nakonec studoval práva

„Vždy jsem směřoval k humanitním vědám, pak přišel rok 1968, který ve mně inicioval jakousi vnitřní politickou angažovanost. Pak jsem jednou vedl stávku studentů na chmelové brigádě, protože nám nepřivezli včas jídlo (smích). To vše dohromady nakonec skončilo tím, že jsem si řekl, že mě práva zajímají ze všeho nejvíc.“

Proč nesoudí svoje klienty

„Umím se od jejich skutku oprostit, stejně jako se lékař dokáže oprostit od toho, koho léčí. Je to jeho pacient, a co dělal před dvěma dny, dvěma hodinami nebo před půlrokem, ho v zásadě nezajímá. Je to můj klient, dostal se do nějaké situace. To, co udělal, mi nemusí být sympatické a jsem si jistý, že já bych to neudělal – mluvíme o úmyslných násilných trestných činech. A já jsem tady od toho, abych mu poskytl právní službu. Emoce umím dost silně potlačit.“

Advokát Sokol v Hráčích o Jakešovi, „blbcích“ na právnické fakultě i tarantuli na šlehačkovém dortu