MacLeodová je skvělý motivátor, říká Mills. A poděkovala i Pacinovi
Alena Mills
|
Foto: iihf.com
(BRAMPTON, od našeho zpravodaje) Kapitánské céčko nosila na mistrovství světa žen v Bramptonu ta nejzkušenější – Alena Mills nakoukla do seniorské reprezentace už ve svých čtrnácti letech, žádná jiná hráčka současného výběru toho v českém dresu nezažila tolik, co ona.
Po letech strádání a neúspěchů se jí však věrnost reprezentaci začala vracet. Nejprve premiérová kvalifikace na olympijské hry, hned potom bronzová medaile z mistrovství světa v Dánsku. A rok na to její obhajoba, znovu proti Švýcarkám.
Platíte v reprezentaci za stálici, prožila jste s ní i těžké časy. Jsou pro vás tyto úspěchy zadostiučiněním?
Můj cíl vždycky byl, abychom se dostaly do A skupiny mistrovství světa, což by mělo znamenat, že nebudeme hrát kvalifikaci na olympiádu. Já jsem jich zažila pět a až pátá byla úspěšná. Během těch kvalifikací jsem prožila momenty, kdy jsem si říkala, že nevím, jestli nám to vyjde, jestli se to podaří. Přála jsem si, aby už budoucí generace holek tohle nemusely zažívat, aby měly jasnou cestu na olympiádu a jely tam pro medaile, ne že se tam budou muset nejprve dostat. Tyhle medaile jsou pro mě zadostiučinění a splněný sen.
„Přála jsem si, aby už budoucí generace holek tohle nemusely zažívat, aby měly jasnou cestu na olympiádu."
Uvědomujete si, že jste součástí nejúspěšnější éry českého ženského hokeje?
Ano, uvědomuju, už mě tady při tom vzpomínání někdo rozbrečel. Obrovský dík patří i holkám, které v nároďáku byly před námi, kdyby nebylo to bahno v minulosti, nebyl by dnes ani úspěch.
Carla MacLeodová se v roce 2013 s Japonskem kvalifikovala poprvé v historii na olympiádu, teď s Českem vyhrála dvě premiérové medaile. Vnesla právě ona do týmu vítěznou mentalitu?
Ona je hlavně skvělý spíkr a motivátor, což jsme asi potřebovaly. Pokud mám ale mluvit opravdu upřímně, tak je to zásluha Tomáše Paciny, který nás na tenhle vlak posadil. On nám dal novou identitu, předtím jsme hru na puku nikdy nehrály, Tomáš nám to představil a naučil nás různé principy, ze kterých těžíme dodnes. Doufám, že na to budeme navazovat, protože to dalo identitu našemu týmu a dostalo nás to olympiádu. Carla k tomu přidala ty motivační věci, které nás pak posunuly k medaili.
„Pokud mám ale mluvit opravdu upřímně, tak je to zásluha Tomáše Paciny, který nás na tenhle vlak posadil."
Jak byste porovnala emoce z minulého roku, kdy jste v Dánsku vybojovaly vůbec první medaili, s tím letošním?
Letos to bylo těžší, protože ostatní týmy už si uvědomují, že jsme silné. Loni jsme překvapily – jak fanoušky, tak soupeře. Letos na nás už byl trochu tlak, možná se i očekávalo, že bronz obhájíme, o to to bylo náročnější.
Foto: iihf.com
Do zápasů jste často dobře vstupovaly, ale neproměnily jste tlak v góly, v utkání o bronz tomu nebylo jinak. Nebála jste se, že se vám to vymstí?
Každému v hlavě asi proběhne občas nějaká pochyba, ale zároveň jsem pořád věřila, že tým máme dost dobrý. I když jsme neproměňovaly přesilovky, které nám ze začátku turnaje hrály do karet, tak bylo vidět, že máme více ze hry, proto jsem věřila, že to zvládneme. Blanka Škodová chytala skvělý turnaj, takže jsme se na ni mohly spolehnout, a vepředu nám tam většinou něco spadlo.
„Blanka Škodová chytala skvělý turnaj, takže jsme se na ni mohly spolehnout."
Ve třetí třetině měly Švýcarky přesilovku pět na tři a několik šancí, co se vám v těch infarktových okamžicích honilo hlavou?
Abychom to vydržely a stále hrály naši hru. Hlavní bylo nic neměnit, protože jsme se o tom bavily s holkama před zápasem, že se chceme soustředit na proces a ne tolik na výsledek. Mělo by to být tak, že když proces provedeme správně a budeme ten řetězec malých věcí dělat lépe než Švýcarky, přikloní se na naši stranu i výsledek.
Třetí třetina byla hodně vyhrocená. Iniciovaly jste to spíše vy, nebo Švýcarky?
Já bych řekla, že to bylo z obou stran, pošťuchování začalo už na začátku. No, některá vyloučení pak byla spíš nevyloučení. (směje se) To tomu taky nahrálo, ale je to správně, když se hraje o medaili, patří k tomu i emoce.
Neuvítala byste, kdyby se více pouštěla hra do těla? Na turnajové tiskové konferenci k tomu byli zástupci IIHF spíše skeptičtí…
Samozřejmě! Podívejte se třeba do Švýcarska, kde to hře jednoznačně prospělo. Najednou je to více hokejové, nemusíte pořád jen hákovat a sekat. Ve Švédsku se třeba hraje tělo jen při jízdě stejným směrem, takže to není tak, že někomu dáte strom uprostřed hřiště. Navíc už to v pravidlech trochu máme, že hra tělem je povolená, není povolený bodyček. Tohle by se do ženského hokeje jednoznačně mělo pustit, protože se tím i více vyrovná. Myslím si, že by se trochu zmenšily rozdíly mezi Evropou a Amerikou, kdyby se mohlo hrát do těla, takže já to podporuju a doufám, že se tomu IIHF v budoucnu otevře.
„Tohle by se do ženského hokeje jednoznačně mělo pustit, protože se tím i více vyrovná."
Denisa Křížová dala Švýcarkám dva góly, jinak se na turnaji produktivita rozprostřela do celého týmu. Měly jste letos čtyři vyrovnané formace?
Myslím si, že ano. Denisa hrála skvěle celý turnaj a ty góly jsou odměna za její práci, je to velký dříč. Jsem strašně ráda, že to tam padlo zrovna jí, ale hokej je týmový sport, byla bych stejně ráda za kohokoliv jiného.
Tři góly k medaili a oslavy na ledě. České hokejistky vezou znovu bronz z MS
Váš manžel zápas na tribuně hodně prožíval, je to tak vždycky?
Ano. (usmívá se) Já jsem moc ráda, že mohl přijet, byl už v Dánsku a teď i tady v Kanadě. On to vždycky prožívá nejvíc, já říkám, že je nervózní za celý tým, pohltí ty nervy a my pak můžeme v klidu hrát. Holky se s ním taky znají, vždycky se zdraví, takže i ony jsou rády, že máme takového fanouška.
Share on Facebook
