Superknír zastiňuje tropického Stalina. Deset let Madura a jeho rozkladu venezuelského ráje
Venezuelský socialistický vůdce Nicolás Maduro je už deset let u moci. Měl být kormidelníkem revoluce založené už zesnulým Hugem Chávezem. Maduro ale jeho kult osobnosti bourá, a to třeba i tím, že se pasuje do role televizního superhrdiny a v zemi nechal vyrůst kapitalistické zóny.
Všude obrázky barevných papoušků, rozesmátých dětí nebo spokojených starců ve slaměných kloboucích. Trvá dlouho, než zahlédnu první podobiznu Huga Cháveze, zakladatele zdejší socialistické revoluce, kterou vůdce označil za socialismus 21. století. Chávezův portrét na jedné ze zdí je ale starý, visí tu už několik let. Chybí i antiamerická hesla, nahradila je provolání typu „Spolu všechno dokážeme“.
Z letiště Maiquetía ve státě La Guaira mě do Caracasu veze vysokoškolský profesor Carlos Molina, někdejší člen Chávezova kabinetu. „Maduro teď nechce žádný konflikt, jde mu o image harmonie a klidu,“ vysvětluje si Molina viditelný úbytek propagandy ve veřejném prostoru všude kolem nás.
Profesor se s hnutím chavismo rozešel už v roce 2008 kvůli bezuzdné korupci, diskriminaci domorodých obyvatel a sílícímu vlivu komunistické Kuby na Cháveze. Nicoláse Madura nemůže vystát, označuje ho za vraha
