Manželé Kopečtí z restaurace Na Pašince se do prvního ze semifinálových duelů bohužel nepropracovali. Z prostého důvodu: tajný host odhalil, že přes výhrady Zdeňka Pohlreicha, které měl už během duelu, je pro ně stále problém nabídnout hostovi smysluplné vegetariánské jídlo, což je obrovská škoda.
Přesto by se tento kutnohorský rodinný úkaz mohl stát poutním místem všech milovníků poctivé české kuchyně. A jak přiznal Zdeněk Pohlreich, pro něj jsou manželé Kopečtí soukromí vítězové, protože právě v jejich podniku se cítil velice dobře. A atmosféra umí dělat v kombinaci s dobrým jídlem zázraky.
Tak tohle je český až do prd***, uznal Pohlreich v Kutné Hoře i Strakonicích |
O účast ve finále tedy ve středu večer na Nově zabojovala fenomenální pražská restaurace, kde italskou kuchyni s přehledem vaří Čech a bere to smrtelně vážně. A olomoucký podnik, který pro Zdeňka Pohlreicha představuje úplně jiný vesmír, do něhož ovšem zúčastnění vkládají obrovský zápal a celé srdce. Dva rozdílnější podniky si lze těžko představit.
Petr Heneš, šéfkuchař Long story short, je přesvědčený, že jen spokojený tým dokáže přenášet pohodu a dobrou náladu na hosty. A pro skvělý výsledek je schopen se svými lidmi udělat cokoli. V duelu bojoval Long story short se strakonickou moderní českou restaurací Sůl a řepa Pavla Drdela.
22. března 2023 |
Pražská Dejvická 34 není oceněná michelinským oceněním Bib Gourmand jen tak pro nic za nic, italská kuchyně cílevědomého šéfkuchaře Tomáše Černého nemá chybu. Černý má podle Pohlreicha italské chuťové buňky namixované s německou precizností, proto má pro něj „šéf“ slabost. V duelu bojovala Dejvická 34 s italskou restaurací di Nuovo v Jesenici.
15. března 2023 |
Pop-up naplno. Prostě zlatý boty, nebo bos
Čtyřčlenné týmy z obou vybraných podniků se se Zdeňkem Pohlreichem sice sešly v prostorách Makro akademie s největší a špičkově vybavenou kuchyní ve střední Evropě, ovšem hned bylo jasné, že uvařit a ještě zaplnit daný prázdný prostor dvěma pop-up restauracemi, pro celkem dvakrát dvacet náročných hostů, nebude snadné. A nebylo. Ani omylem.
Kolik by hosté za tuto večeři dali?Hosté po večeři anonymně napsali na lístky částky, kolik by za svou pop-up večeři byli ochotni zaplatit. |
O výsledku tak rozhodla velmi náročná zkouška, která až na dřeň prověřila kreativitu obou týmů, ale také jejich schopnost improvizovat a smysl pro detail. Dejvická 34 z toho byla evidentně nervóznější, Olomoučané si to užívali.
Každý z týmů dostal k dispozici osm hodin času a sto tisíc korun, za něž měl v obchodním domě IKEA pořídit jak veškeré restaurační vybavení pro dvacet hostů, tak suroviny v prodejně Makro pro své menu. Byl to boj o každou židli, příbor, květinu i surovinu, která musela sedět do nahozeného konceptu.
„Pop-up restaurace, to je pro mě mejdan pro všechny. Jak pro hosty, tak pro personál, a chci si to užít,“ rozplýval se Petr Heneš, který podobné neopakovatelné výzvy evidentně miluje. „Je to tady zdechlý. Všechno, co je normální, nemůžeme použít. Dáme sem zahradu, normálně skleník s hlínou, rostlinami,“ měl jasno o podobě restaurace pro jeden jediný večer a tým s ním byl zajedno. A menu? „Pojmeme to jako výlet. Bude tam Česko, Skandinávie, Asie,“ naplánoval. O detailech rozhodnou suroviny, které se podaří sehnat.
Tým olomoucké Long story short si celý pop-up večer užil v kuchyni i na place.
Pražané se nechtěli vzdát podoby své poctivě vydřené restaurace. „Pojedeme autentický styl, co máme u nás v Dejvické 34. Důležitá je chuť v kombinaci s jednoduchostí,“ rozhodl Tomáš Černý, který po telefonu dirigoval i výběr židlí, vše chtěl mít pod kontrolou. „Chceme představit Dejvickou takovou, jaká je, pokud to alespoň trošku půjde,“ viděla to stejně i jeho partnerka a kolegyně. Jejich pop-up restaurace se tak maximálně podobala té kamenné.
Pražská Dejvická 34 se snažila svou pop-up restauraci maximálně přiblížit té kamenné.
Oba týmy daly do souboje vše, ten olomoucký s větší lehkostí a pozitivními emocemi, výzva jim jednoznačně seděla víc, uměli si to opravdu užít. Hodně jim v tom pomáhala hravá a vtipná atmosféra, jakou se jim podařilo vytvořit v improvizované restauraci – hrálo to dohromady s jejich menu, v němž byla také spousta „zeleně“ a v dezertu dokonce i jedlá hlína.
A tak přes nesporné umění italské kuchyně Dejvických Zdeněk Pohlreich do finále poslal olomoucký Long story short: „Rozhodla dravost, velká kreativita a obrovský nasazení. Tak se má bojovat v takovéhle výzvě – ničeho se nebát, šlápnout do toho na plný pecky. Jak já s oblibou říkám: zlatý boty, nebo bos.“
Šéfkuchař Tomáš Černý přijal porážku od kolegů s hrdě vztyčenou hlavou a pogratuloval jim, s nimi nebyla ostuda nevyhrát. „Tahle prohra neznamená, že jsme udělali něco špatně. Rozhodnout, kdo byl lepší, je prostě těžký.“
„Za dvacet let, co to dělám, to je největší dosažený úspěch v gastronomii. To je neskutečný,“ neskrýval Petr Heneš upřímnou radost z vítězství a celý jeho tým se radoval s ním. Prostě takový zosobněný dlouhý příběh, který zviditelnil jeden pop-up mejdan v prostorách gastroakademie na okraji Prahy.
