Ve sporu o ÚSTR je vše přesně naopak, než tvrdí média. Odchod rudých edukátorů je možná dobrá věc.

Ve středu přinesla média šokující zprávu, že všech 20 zaměstnanců edukačního oddělení ÚSTR – včetně marxisty Mervarta – dalo protestní výpověď. Měli tím reagovat na nevyslovitelný útlak ze strany ředitele Ladislava Kudrny, jenž jim nechce umožnit, aby školní materiály využívali k mírumilovné propagaci reformního socialismu.
Jejich snahu už v březnu podpořila pokroková veřejnost dvěma peticemi. První petici, „učitelskou“, sepsal Mervartův spolupracovník Milan Ducháček, jenž z čiré skromnosti neuvedl v textu jejich předchozí společné dílo. Druhou, „vědeckou“, mělo podepsat 170 historiků, ale média nikde neuvádějí její plný text, ani ta jména uvedených historiků, ani odkaz na zdroj. Přinesla jen ostře znějící citáty a výzvu senátu, aby Radu a ředitele ÚSTRu vyšetřoval. Podle médií měl prohlášení 170 historiků podepsat mediálně známý historik Michal Stehlík, jenž ale odmítl text poskytnout. (Nakonec se mi petici stejně podařilo najít.)

Zdrojem dezinformací je uražený Zídek
O dění na ÚSTR krouží všude kolem zcela rozporuplné a divoce znějící zkazky. O edukačním oddělení třeba napsal zmíněný Ducháček blog na Seznam Médium, který se v nadpisu tázal „Ztratil ředitel ÚSTR soudnost?“ Seznam.cz držel tento blog v promo pozici top ten několik dní! Je to zmatečný text plný bombastických, nekonkrétních obvinění. V kombinaci s odkazem na prohlášení se jmény všech edukátorů pak u některých kolegů vznikl dojem, jako by Kudrna vyhodil celé oddělení, zatímco ve skutečnosti dostal výpověď jen jejich vedoucí Čeněk Pýcha, a to zřejmě v souvislosti s neuspokojivým výsledkem projektu „dělnických muzeí pro 21. století“, jenž stál skoro 25 milion korun. (Šlo o společný grant Národního muzea a ÚSTR financovaný z ministerstva kultury.) O tomto projektu ale Ducháček nic nenapsal. Pýcha neskončil na dlažbě, má hlavní zaměstnání na katedře knihovnictví FFUK, kde vyučuje „nová média“. Je to skvělý obor, kde můžete studovat třeba „game studies“ neboli „teorii počítačových her“. Jako vědu, ne jako zábavu. (zde studijní plán.)
Pak jsem ale slyšel různé osobně zabarvené zprávy o škraloupech nového vedoucího edukačního oddělení. Znělo to jak od StB. Odkud se to všechno bere? Vytrvalým hledáním jsem zjistil, že prazdroj těchto pomluv je facebook novináře Petra Zídka, jenž se mstí za to, že byl novým ředitelem sesazen z postu šéfredaktora časopisu Paměť a dějiny. Za sebe říkám, že Zídek na tento post neměl být nikdy jmenován, protože člověk, který tu několik let v novinách propagoval, že „objektivní pravda neexistuje“, prostě není pro takový odpovědný post vhodný. To je totiž stejné, jako by Zídek říkal, že se smí lhát, že pravdivost záleží na tom, kdo mluví, a ne na tom, co říká.
Uražený Zídek své sesazení nesnesl a založil si na facebooku soukromou tiskovou agenturu, odkud chrlí pomlouvačné polopravdy o novém vedení ÚSTRu. Ty osobní pomluvy o nástupci šéfa edukace jsou také tam. Stihl tam už pomluvit i svého designovaného nástupce v postu šéfredaktora.
Jako novinář má Zídek kontakty, takže své pomluvy šíří i na stránkách celostátního deníku Právo. (Má to naskenované na facebooku.) Do internetové verze novinky.cz píše pak podle Zídkových instrukcí novinář Oldřich Danda. Třeba v článku o prohlášení 170 historiků převzal ze Zídkova facebooku celé věty. Aspoň kdybyste ta slova změnil, pane redaktore!

Rudý edukátor Mervart a mediální hvězdy
I článek o protestní výpovědi edukátorů z ÚSTR je na novinky.cz. Tentokrát bez jména autora, ale odkaz „ČTK“ neodkazuje na žádnou tiskovou zprávu ČTK, nýbrž na novinky.cz. Takže usuzuji, že autorem je opět Danda, srovnání s Zídkovým facebookem ukazuje, že to opět opsal od něj.
Tyto zprávy bohužel neobsahují nic kritického o současném stavu edukačního oddělení. Učitelská veřejnost jim vyslovila podporu v domnění, že jde pořád o stejně kvalitní tým jako před lety. Tak to ale dávno není. Připadá mi, že na tyto edukátory nepříznivě zapůsobila léta mediální pozornosti, která způsobila, že chystané učebnice nedělají pro školní děti, ale pro média. Tak se asi do nové učebnice soudobých dějin pro 9. třídy dostal nevkusný kreslený vtip „Horáková visí“. Připadá mi, že při tomto kousku autoři asi vážně zapomněli, že to má být učebnice pro děti! Každý, komu jsem ten „vtip“ ukázal, se nad tím s hrůzou zarazil.
Dále je v týmu řada pochybných levicových aktivistů, jako je jistý Bohumil Melichar, jenž je spolupracovníkem anarchistického A2larm.
Pokud chcete posoudit, zda je tento tým důvěryhodným autorem učebnic, tak vezměte v úvahu, že čelným edukátorem je zde agilní propagátor marxismu Jan Mervart. Pokud jste si doteď mysleli, že spoluautor knihy Rehabilitovat Marxe! a edukátor Mervart z ÚSTR jsou dvě různé osoby, tak nejsou. Je to jeden a týž Jan Mervart, jenž je marxistou zaměstnaným na „Oddělení současné české filosofie“ Filozofického ústavu AVČR, ačkoliv filosofii nikdy nestudoval. Teď vidím, že tam má sinekuru i ten anarchista Melichar!
Mervart nějak nechápe, že je jistý rozpor mezi přístupem apologeta marxismu a posláním instituce, která má objektivně zkoumat zločiny páchané ve jménu marxistické ideologie. V té učebnici pro 9. třídy ZŠ fungoval jako odborný poradce.
Z bibliografie a životopisu zjistíte, že Mervart je zasíťovaný s reformním socialistou Michalem Kopečkem z Ústavu pro soudobé dějiny AVČR, s nímž připravil sborník Čechoslovakismus (2019), kam přispěl i výše zmiňovaný objektivní bloger Ducháček. (Viz jeho bibliografie.) Téma Čechoslovakismu propašoval Mervart i do té učebnice pro 9. třídy.
Stejně jako Kopeček i Mervart odmítá „tradiční“ liberální stát a na socialismu odsuzuje jen to, že byl „státní“. Svůj politický ideál vyjádřil v polemickém článku zaměřeném proti politologovi Miroslavu Novákovi, kde žádá: „…takové demokratické uspořádání, jež by přesahovalo tradiční liberální model i sovětskou diktaturu.“ Čili nějaký reformní socialismus uprostřed. A k tomuto utopistickému cíli měly sloužit i materiály produkované edukačním oddělením.

Cenzura, která se nestala
Edukátoři dostali pro svůj protest k dispozici web dejepispodtlakem.cz, kde zveřejnili dramatickou výzvu, aby se zastavila „destrukce vzdělávací činnosti ÚSTR“. Z veřejné odpovědi ředitele ÚSTR vyplývá, že se žádné ukončení činnosti neplánovalo. Edukátoři tedy „destrukci“ provedli sami tím, že teď podali hromadnou výpověď. Nevím, proč sami udělali přesně to, z čeho obvinili vedení.
Ve výzvě se tvrdí, že ředitel ÚSTR se měl dopustit „cenzurních zákroků“. Obětí měla být Pýchova kniha 13 objektů z (ne)šťastného muzea, která je výstupem z toho (ne)štastného grantu za 25 mil. Kč. Znemožnil snad ředitel publikování té knihy? Ne, normálně vyšla. Utajuje její existenci? Ne, je normálně prezentována na webu ÚSTR. Tak v čem měla ta cenzura spočívat? Prý znemožnil prezentaci a distribuci. Zídek to na facebooku dokazuje třeba tím, že když si prý tu knihu dal do kosmas.cz, objevilo se mu, že je vyprodaná. Tohle se ale stává. Není v tom ani cenzura, ani spiknutí.
Ředitel Kudrna asi má nějaké námitky, ale ta kniha cenzurována nebyla. Za sebe můžu jen říct, že při pohledu na to, jak velkolepou péči tvůrci projektu věnovali třeba Juliu Fučíkovi, si říkám, že je to jak návrat před rok 1989. Proč má mít Fučík i teď takovou péči, proč má mládež být tak pečlivě informována právě o něm a ne třeba o prvorepublikovém demokratu Emilu Sobotovi?

Síťování aneb kdo podepsal „učitelskou petici“
Na té první, tzv. učitelské petici z 15. 3. 2023, jsou nejzajímavější ty podpisy. Ducháček ji s pomocí seznam.cz zpropagoval na blogu, kde neuvedl, že je zároveň autorem petice. Petice je napsaná v obecných pojmech, takže řada signatářů věřila, že vlastně podporují někoho, kdo chce zachovat původní účel ÚSTR. Třeba signatář Libor Vykoupil zde píše „Protože se smutkem v duši sleduji, jak je ÚSTR vláčen ode zdi ke zdi a původní myšlenky vložené mu do vínku zůstávají tou cestou-necestou poztráceny.“ Bohužel svým podpisem nevědomky podpořil právě ty, kteří chtějí tu původní myšlenku zašlapat.
Mezi signatáři nalezneme některé z proslulých apologetů socialismu: Matěj Spurný z ÚSD AVČR (podpis č. 598), Stanislav Holubec (č. 419), Vítězslav Sommer z ÚSD AVČR (č. 88), Karel Šima z Pullmannova ÚHSD FFUK (č. 377), Marek Fapšó (č. 465). Je tu dvojice Michal Frankl (č. 192) a Ines Koeltzsch (č. 320). Jsou tu redaktoři ĎaSu Iveta Coufalová a Martin Šorm i notorický podpisovač David Kalhous. Zkrátka známé firmy. Bohužel, podepsal i Michal Stehlík (č. 293).
Vtipné je, že si to podepsal i sám Petr Zídek (č. 599) a bývalý viceředitel ÚSTR Ondřej Matějka (č. 200).

Prohlášení historiků: chceme rozchod s minulostí?
Prohlášení historiků z 30. 3. 2023 bylo zprvu zveřejněno jen formou článků o něm. Nikde se nezveřejňoval odkaz na utajenou petici. Pro ideové zaměření kritiků současného vedení je důležité, že zprávu zveřejnili nejen přes novinky.cz, ale i přes A2larm. Ty dva texty jsou si celkem podobné, nezdá se vám?
Vynaložil jsem skutečně velké úsilí se k prohlášení dostat. Napsal jsem nejprve zdvořilou prosbu kolegovi Michalu Stehlíkovi, jehož média všude uváděla jako nejdůležitějšího signatáře. Poslal mi odkaz na „učitelskou petici“. Odpovídám, že tohle je odkaz na tu první petici, dle citací by měly být petice dvě. Stehlík sděluje, že má na starosti smysluplnější práci a odmítá se o prohlášení bavit. Divný postoj.
Já zastávám názor, že bychom vzdor rozdílným postojům měli udržovat vzájemnou komunikaci.
Nakonec se mi petici podařilo skrz kombinaci slov v citátech nalézt. Je to zde pod názvem Prohlášení historiků a historiček k dění v ÚSTR. Vzniklo 27. 3. 2023. Při pohledu na podpisy se vyjasňuje, že zdaleka nejde vždy o historiky, čímž se ta demografická záhada vysvětluje. I když teď tu je mnohem víc podpisů. Výzva žádá senát, aby odvolal Radu ÚSTR. Vidím tady jména lidí, které znám, lidí, které ale očividně motivovaly ty nejasně formulované dezinformace. Na prvních místech stojí skutečně podpisy Michal Stehlík, Pavel Kosatík a Jaroslav Miller. Je mi líto, že to podpořili kolegové Stehlík a Miller, jež jsem nepovažoval za podporovatele socialismu. Kosatík, ten mě nepřekvapuje. Dále jsou zde prakticky stejná jména, která podepsala „učitelskou petici“. Navíc se tu skví jméno Pavel Barša a také výkvět zahraničních historiků-dezinformátorů: Jan Láníček, Anna Hájková, Muriel Blaive.
Je mi líto, že prohlášení nezmiňuje onen grant za 25 mil Kč, ani to, že šlo o společný projekt Národního muzea a ÚSTR. Dokonce mám trochu pocit, že Michal Stehlík jakožto náměstek ředitele Národního muzea mohl být v této záležitosti malilinko podjatý. Škoda také, že články o petici nezmínily, že řada signatářů, jako paní Blaive, se jednoduše chtějí vrátit k sinekurám na ÚSTR, kterých je nový ředitel zbavil. Možná tyto informace mohly řadě signatářů pomoci před tím, než učinili kvalifikované rozhodnutí a prohlášení podepsali.

V textu Prohlášení nalézám trochu rozpor v tvrzení, že je třeba zachovat „kontinuitu“ s přístupem dřívějšího vedení a zároveň se držet „demokratického charakteru politiky dějin“. Tak myslím, že návrat k „demokratickému charakteru“ vysloveně žádá, aby se opustil přístup dřívějšího vedení Hazdra-Matějka. Socialismus je něco jiného než demokracie.