Divoká komedie, společenská satira i absurdní drama o vzteku a hlubokém smutku, z kterého agrese často vyvěrá. To všechno je nová netflixovská minisérie v produkci prestižní společnosti A24, která překonává všechny z většiny slušné, ale spíše neoriginální žánrovky, kterými nás streamovací gigant v posledních letech zásoboval.
Beef, česky kreativně, vtipně a vlastně docela přesně přeložený jako Ve při, je nečekaným, ale zaslouženým hitem jara. Jeho základní děj je jednoduchý, ale postupně se zamotává do čím dál sofistikovanější hry na kočku a myš, která v jinak komediálním celku dojímá nenadálými momenty lidskosti a skutečného trápení.
Nájemný dělník vedoucí polokrachující dodavatelskou firmu, Danny Cho (v podání Stevena Yeuna), vyjíždí z parkoviště a skoro se srazí s Amy (Ali Wong), veleúspěšnou podnikatelkou. Troubí na sebe a v momentě, kdy ona na Dannyho vystrčí z okna prostředníček, se rozjede maniakální honička po luxusních čtvrtích Calabasas.
Její obrovské bílé SUV v kontrastu s jeho rozpadajícím se nákladním autem napovídá už od začátku, že v seriálu půjde mimo jiné o třídní rozdíly, a přestože se několikrát v rámci společenské satiry Ve při trefí přesně do černého, jeho největší kvality jsou ještě někde jinde.
Tento vyhrocený incident rozpoutá konflikt s nedozírnými důsledky. Danny si totiž napíše Amyinu poznávací značku a rozhodne se pro pomstu, která postupně eskaluje a ničí všechny kolem titulních hrdinů včetně jich samých. Vztek je tu ukázán jako sebedestruktivní síla, ale zároveň jako osvobozující emoce, která může pomáhat k tomu vyčistit si hlavu od negativních myšlenek.
Možná jsou to následky pandemie, inflace, krize bydlení nebo celkového stavu současného světa, ale lidé zjevně v posledních pár letech nejsou psychicky tak úplně v pohodě. Virální videa s osobami, které řvou na kolemjdoucí, fyzicky na ně útočí nebo se prostě jen psychicky hroutí na veřejnosti, vychází online téměř na denní bázi.
Ve při pak v tomto ohledu působí jako výsostně současný seriál, který je založený na bizarní agresivní situaci, ale klade si dobré otázky, které slouží jako hybatelé děje: Co by se stalo, kdyby konflikt pokračoval? Jak daleko by byli tito rivalové schopní zajít? A kde se v těch lidech bere tolik nenávisti? Čím se tak trápí, že si to musí vybít na cizím člověku?
Právě empatie, kterou tvůrce minisérie, jihokorejský režisér Sung-jin Lee, chová ke svým postavám, je její největší silou. V průběhu celé stopáže totiž oba hrdinové udělají celou řadu hrozných věcí a odhalí se nám i jejich morální selhání z minulosti, a tak by se mohlo lehce stát, že divák seriál v polovině vypne, protože se nebude chtít dívat na souboj dvou lidí, s kterými se nedá nijak soucítit.
Lee a jeho tým to naštěstí ví a výsledkem je citlivý a inteligentní scénář, který vykresluje dvě osoby, které chybují, protože jsou prostě lidi. Nejsou dokonalí. A nesou si s sebou bolest, která se holt někdy projeví impulzivním a špatným rozhodnutím.
Seriál jde v tomhle ohledu samozřejmě zcela za hranu, ale to je součástí jeho cílené stylizace. Ve při jsou dílo trochu nezařaditelné a špatně se porovnává s něčím jiným. Nejblíže jsou snímky bratří Coenů, kteří taky výborně kombinují humor, násilí a rozbité lidi, kteří si neumí poradit sami se sebou, a tak konfrontují lidi kolem sebe a tím uvedou do pohybu zničující situace.
Napojení na dva komplikované hrdiny pak krom scénáře pomáhají vynikající herecké výkony. A to jak Stevena Yeuana, kterého mnozí znají z hitového seriálu Živí mrtví nebo z oceňovaných dramat Minari či Nene, tak i od Ali Wong, populární stand-up komičky, která vtipně a s lehkou dávkou feminismu komentuje hlavně rodinný a partnerský život a problémy s ním spojené.
Oba jsou ve svých rolích fantastičtí. Od Yeuna by divák čekal, že mu půjdou hlavně citlivé a dramatické scény jako třeba ta, v níž se na koncertu křesťanské rockové kapely upřímně rozpláče, a od Wong zase mistrovské komediální načasování, ale excelují v obou rozdílných polohách a především díky nim jsou Danny a Amy nakonec docela sympatičtí a hlavně pochopitelní lidé. Mají mezi sebou navíc úžasnou chemii, a i když je scén, ve kterých jsou na obrazovce spolu, pomálu, všechny jsou magnetické.
Není mezi nimi romantické napětí, které by seriál ve výsledku jen bagatelizovalo, ale něco mnohem komplikovanějšího. Kombinace absolutní nenávisti a postupného pocitu, že vidí jeden druhého takového, jací opravdu jsou. A že takto otevření mohou být jen spolu, protože před tím druhým už nemají co ztratit. Veškeré masky, které si na sebe před svými blízkými musí dávat, zahazují a říkají, co si opravdu o sobě a světě myslí. Ostatně silná míra sebekontroly a maskování své pravé podstaty je jedním z ústředních témat seriálu.
Současnost je plná pouček a terapeutických aplikací a knih, které nám mají pomoct najít vnitřní klid a vyrovnanost. Ve při ukazuje, že někdy je nejlepší terapií zařvat vzteky, bouchnout do zdi, rozplakat se a vůbec nechat všechny negativní emoce vyplavat na povrch.
Aspoň na moment, než se zase zcivilníme. V něčem je tak seriál kritikou pozitivní psychologie, která by nejraději všechny nepříjemné emoce zametla pod koberec a dala člověku do ruky deník, do kterého si má psát, za co všechno je na světě vděčný, jak to Amy doporučuje její klidný manžel.
Jakkoli můžeme s většinou věcí, co v seriálu hrdinové dělají, nesouhlasit, jejich konflikt je svým způsobem aktem rebelie proti konstantnímu skrývání sebe sama před okolím. Zdůrazněno je to také tím, že všechny postavy jsou asijského původu. Tedy menšiny, od které se ze všech nejvíc očekává, že budou jen pracovití a milí.
A takzvaně „vždy v zenu“, jak to Amy říká bílá podnikatelka, která chce za několik milionů koupit její menší byznys. „Já už mám po krk toho, že se musím pořád na lidi usmívat,“ řekne v jeden moment Danny. Ale zároveň ví, že na jeho usmívání záleží celé jeho podnikání. Stačil by jeden jediný moment, kdy by přestal předstírat vyrovnanost, a přišel by o zakázku nebo o svou reputaci.
Konflikt Dannyho a Amy je malicherný, ale sérií nejdříve malých a později větších rozhodnutí vyeskaluje v sebedestruktivní konsekvence. Ukazuje nám, kam až nás nenávist může dohnat a že ve výsledku jen ublížíme sami sobě.
Ale není náhodou, že když se v prvním dílu Danny své sokyni poprvé pomstí za její prostředníček, při jeho útěku před ní hraje veselá, optimistická hudba a oba se na moment usmějí. V jejich náročných a prací zahlcených životech představuje tato vyhrocená pře první chvíle po dlouhé době, kdy si připadají opravdu naživu. Nalezli nový smysl. Sledovat, kam až je zavede, je bezpochyby zatím jeden z nejlepších televizních zážitků tohoto roku.
