Když běžel, i přes deštivé počasí ho do cíle hnaly tisíce lidí. Tleskaly mu, pobízely ho zvoněním na kravské zvonce. „Pojď, Mo!“ hlásal zase jeden z transparentů.
„Běžel jsem pro fanoušky. Přiznám se, že kdybych neviděl, v jakém počtu lemují silnici, asi bych vzdal,“ říkal. „Budou mi chybět. Část ve mně chtěla plakat.“
Není se co divit, proč ho Britové milují. Tolik toho pro ně na závodištích dokázal, tolikrát si po jeho bězích mohli vítězoslavně zakřičet.
Jistě se vám vybaví euforie, kterou rozpoutal na olympijských hrách v Londýně 2012, kde opanoval jak závod na 5000, tak na 10 000 metrů. O pět let později na stejném místě slavil na deseti kilometrech světový titul a na pěti stříbro.
 |
V zahraničních závodech do sbírky přidal dvě zlata z olympijských her v Riu 2016, dalších pět prvenství z mistrovství světa a sedm z evropských šampionátů v hale a pod otevřeným nebem.
Farah je zkrátka atletický fenomén, jeden z nejlepších běžců historie a vzor, za což mu královna Alžběta II. udělila i rytířský titul.
„Jsem hrdý na to, co jsem dokázal,“ ohlížel se. „Jasně, teď jsem zklamaný. Na Londýnský maraton jsem se skvěle připravil a cítil jsem, že mám na čas mezi 2:05 a 2:07... Ale tak už to zkrátka někdy bývá.“
V Londýně se navzdory počasí běželo rychle, vítězný Keňan Kelvin Kiptum vyhrál ve druhém nejlepším čase historie 2:01:25.
Přitom nechybělo mnoho a Farahův život mohl vypadat úplně jinak. Loni v rozhovoru pro BBC odhalil, že jeho předchozí verze, podle níž se na Britské ostrovy dostal spolu s rodiči jako somálský uprchlík, není tak úplně pravdivá.
„Ve skutečnosti se jmenuju Husajn Abdi Káhin,“ přiznal. „Jméno Mo Farah mi vymysleli lidé, kteří mě z Džibutska zavlekli do Velké Británie.“
Otec prý zemřel v občanské válce a matka ho z obav o jeho bezpečí poslala do sousedního Džibutska ke strýci. Právě odtud ho neznámá žena odvlekla do Spojeného království jako součást nelegálního obchodu s dětmi.
Namluvila mu, že ho vezme za příbuznými. Realita však byla taková, že místo toho otročil v jedné domácnosti a až učitel tělocviku Alan Watkinson mu pomohl k lepšímu životu.
O této minulosti Farah dlouho veřejně nemluvil. Bál se totiž, že by mohl přijít o britské občanství. V mysli však nikdy nezapomněl.
Rekord trati, druhý čas historie! Keňan Kiptum si podmanil maraton v Londýně |
„Ve sportu mi to paradoxně i několikrát pomohlo,“ ohlíží se nyní. „Pokaždé jsem si řekl, že už nic nebude tak těžké jako to, čím jsem si prošel v dětství.“
I to ho vedlo k úspěchům. Byl plný motivace. Chtěl všem ukázat: Podívejte, co jsem překonal.
Když v dráhových závodech vyhrál vše, co mohl, v roce 2018 naplno přešel k silničním běhům. V nich už sice tak jasně nezářil, ale v tehdejším evropském rekordu 2:05:11 třeba vyhrál slavný maraton v Chicagu.
Ale ani on věk nezastaví. Poslední dva roky se ne a ne dostat do někdejší formy. Navíc ho sužovaly bolesti a pořádně netrénoval.
„Deset let něco považujete za samozřejmost, jenže najednou to nejde. Hrozně frustrující pocit,“ říká.
Mohamed Farah v cíli svého posledního maratonu v Londýně
Spousta lidí ho sice přemlouvala, ať to ještě zkusí. I současný maratonský král Keňan Eliud Kipchoge mu přál. „Věk je jenom číslo. A když se uzdraví, ještě toho spoustu dokáže,“ povídal.
Farah to však cítil jinak. „Když nevím, co mi moje tělo dovolí následující týden, není možné pokračovat,“ rozhodl se.
Jeho úplně posledním závodem by měl být zářijový půlmaraton Great North Run. Už v neděli však pomalu začal dávat sbohem výjimečné kariéře.
